Nejen pedofilie, která zaujme na titulních stranách novin a vtiskne nesprávné zaměření na to, co je jen menšinovým efektem stínu, který církev poskytuje svým vlastním interním sexuálním predátorům, ale homosexualita je to, co je mezi kněžími v podstatě téměř normou. 

Jsou chvíle, kdy jsou slova natolik prodchnutá historickou váhou a morální symbolikou, že jejich zneužití zcela mimo kontext vyvolá nikoliv překvapení, ale otupělý, unavený úžas. Tak tomu bylo i při projevu kardinála Dominika Duky, proneseném u příležitosti vzpomínkové akce na oběti autoritářských  režimů v České republice. V řeči plné velkých jmen- Zoubek, Kryl, Marx, Hegel, Lenin - se objevila poznámka tak bizarní, že zastiňuje vše ostatní: Milada Horáková „se nemusela stát transmužem“, protože odvaha a oběť nejsou podmíněny pohlavím.

Zastavme se na okamžik nad absurditou a zároveň podlostí tohoto výroku. Milada Horáková, popravena komunistickým režimem v roce 1950 po monstrprocesu, je symbolem občanské ctnosti a morální statečnosti. Zneužít její památku k útoku na trans lidi je nejen historicky nesmyslné, ale především mravně odporné. Je to, jako by někdo využil Jana Palacha k útoku na klimatické aktivisty. Nejde jen o omyl. Jde o znesvěcení.

Ale ptát se musíme: proč ta posedlost? Proč se kardinál Duka - kdysi statečný disident, dnes jeden z nejviditelnějších hlasů církevního konzervatismu - znovu a znovu vrací k LGBTQ+ tématům, jako by právě tato menšina byla největším ohrožením současného světa? Je to nevědomost? Strach? Nebo něco hlubšího, zakořeněného v samotné instituci, kterou zastupuje?

Nedá se totiž přehlédnout tragikomická ironie. Katolická církev, po staletí nejen strážkyně morálky, ale zároveň i útočiště - často tiché a nepojmenované - pro homosexuální muže. Nejde o konspiraci, ale o historický fakt. Celibátní mužské prostředí přitahovalo ty, kteří v jiném světě nemohli nebo nesměli žít otevřeně. Samo o sobě by to nebylo nutně tragické. Tragédie spočívá v dvojakosti: církev veřejně odsuzovala to, co soukromě tolerovala, a někdy i systematicky umožňovala.

A zde se opět dostáváme k Dukovi. Muž, který mluví s mesiášským důrazem o morální obnově, přehlíží vlastní dům: desítky tisíc případů zneužívání dětí duchovními, zatajování, lhaní, zastrašování. Jsou snad trans lidé, jedni z nejzranitelnějších členů společnosti, větší krizí než systemické znásilňování dětí?

Ježíš Kristus - ten, jemuž kardinál slouží - nemířil svá slova proti hříšníkům, ale proti pokrytcům. Farizeům, kteří vynucovali zákon bez lásky, kteří hlídali čistotu, ale zapomínali na milosrdenství. „Kdo je bez hříchu, ať hodí první kamenem.“ Evangelium je od začátku do konce voláním po soucitu a odmítnutím hranic mezi „čistými“ a „nečistými“.

A přesto dnes slyšíme, v roce 2025, od jednoho z nejvýše postavených katolických představitelů v Česku, že největším morálním problémem jsou lidé, kteří zápasí s vlastní identitou a hledají přijetí. Že odvaha Milady Horákové nesouvisí s tím, že „nemusela být trans mužem“.

To není výklad. To je výsměch.

Církev sama začínala na okraji. První křesťané byli ženy, otroci, chudí. Apoštol Filip křtí etiopského eunucha - postavu, kterou bychom dnes považovali za nebinární nebo genderově nekonformní. Křesťanství se šířilo mezi těmi, které ostatní vyháněli. Jaký smutný obrat, že právě ti, kteří dnes v církvi vládnou, pronásledují ty, kteří se nejvíce podobají prvním věřícím. A zejména v postkomunistické Evropě - kde je liberální demokracie křehká a populisté staví svou moc na strachu z „genderu“ a Západu - se někteří duchovní, jako Duka, přidávají k hlasatelům kulturní války.

Je to zoufalý pokus udržet moc ve světě, který se mění. Není to prorocký hlas, ale záchranný kruh v ideologickém moři.

Dominik Duka je ve skutečnosti tragická postava. Muž, který kdysi čelil vězení, byl hlasem svědomí, dnes zneužívá památku obětí diktatur k boji proti svobodě být sám sebou. Vzývá „Titanic“, ale zřejmě nevidí, že on sám stojí na palubě tonoucí lodi. Jenže to není společnost, která se potápí. Je to důvěryhodnost církve, která klesá pod hladinu vlastního pokrytectví.

A pokud je církev na Titaniku, pak Duka přerovnává lehátka na palubě a obviňuje trans houslistku v orchestru.