Velká vojenská přehlídka v Číně nebyla korunovací

11. 9. 2025

Tento výklad je však zavádějící. Přehlídka neznamenala přechod unipolární dominance z Washingtonu do Pekingu. Spíše zdůraznila, jak se Čína snaží upevnit svou pozici jako centrální pól ve světě, který je již multipolární.

Abychom pochopili proč, je užitečné připomenout si kategorie, které popsal Amitav Acharya, profesor mezinárodních vztahů na American University, v knize „The End of American World Order“ (Konec amerického světového řádu) – regionální mocnosti, velmoci a supervelmoci. Spojené státy po roce 1945 dosáhly úrovně supervelmoci nejen díky své obrovské ekonomice, ale také díky kombinaci ekonomické síly s vojenskou mocí, technologickou převahou, politickou legitimitou a hustou sítí spojeneckých vztahů. Měly dolar jako konvertibilní globální měnu, základny na několika kontinentech a architekturu institucí, která zakotvovala jejich prvenství. Vzestup Ameriky byl komplexní.

Čínská vojenská přehlídka tento týden byla uznáním této reality. Nebyla to jen přehlídka raket, dronů a přesných zbraní, ale také prohlášení, že Peking chápe, že udržení globálního vlivu vyžaduje více než jen HDP. Vyžaduje schopnost bránit obchodní trasy, projektovat moc a prokázat odolnost tváří v tvář nátlaku. Jinými slovy, Čína ví, že ekonomický růst musí být podpořen vojenskou a politickou schopností, má-li se promítnout do dlouhodobého statusu. Přehlídka byla proto projevem odhodlání Číny propojit svou ekonomickou trajektorii s důvěryhodnou tvrdou silou.

Závěr, že Čína je proto příštím hegemonem, je však předčasný. Číně stále chybí mnoho systémových prvků, které podpořily primát USA. Renminbi – čínská měna – ještě není plně směnitelná a nemůže ukotvit globální finanční systém tak, jak to dokázal dolar. Peking má partnery a organizace jako SCO a BRICS, ale nemá alianční systém srovnatelný s NATO nebo sítí amerických smluv v Asii. Jeho zahraniční základny jsou minimální. Jeho schopnost globálně projektovat sílu je omezená ve srovnání s námořní a vzdušnou dominancí Washingtonu. Přehlídka demonstrovala pokrok a záměr, nikoli příchod unipolarity.

Proto je přesnější vnímat současnou situaci jako konsolidaci multipolarity. Spojené státy si stále zachovávají klíčové výhody: technologické vedení, hustotu spojenectví a institucionální hloubku liberálního řádu. Ale již se netěší bezkonkurenčnímu prvenství, jak jasně ukázaly nedávné války a krize. Čína, Rusko, Indie a další významné státy mají každý schopnost formovat systém, ale žádný z nich nemůže sám prosadit pravidla. Také globální Jih prosazuje svou iniciativu, diverzifikuje partnerství a brání se zapojení do binární soutěže. Svět se méně podobá dominanci jednoho a více tomu, co Acharya nazývá „archipelagem mocností“.

Přehlídku v Pekingu by tedy nemělo být vnímáno jako zahájení čínského století. Mělo by být vnímáno jako součást širšího procesu, v němž se Čína snaží upevnit svou roli jako jeden pól v pluralitním řádu. To je v souladu s její ekonomickou strategií budování projektů propojení prostřednictvím iniciativy Belt and Road, její politickou diplomacií v rámci SCO a BRICS a její rostoucí vojenskou modernizací. Není to však důkazem příchodu unipolárního světa. Je to důkazem toho, že Peking chápe, že status v 21. století vychází z integrace více dimenzí moci.

Z tohoto pohledu vyplývá poněkud skličující, ale také stabilizující ponaučení: éra jediné supervelmoci skončila. Spojené státy nezmizí, ale již nejsou bezkonkurenční. Čína sílí, ale nebude se těšit z hegemonické dominance. Místo toho bude blízká budoucnost formována několika velmocemi, jejichž interakce, rivalita a omezená spolupráce budou utvářet strukturu světové politiky. Uznání této reality může pomoci zabránit falešným očekáváním, která podněcují konfrontaci. Skutečnou výzvou je vybudovat mechanismy pro soužití mezi póly, spíše než hledat další unipolární řád, který nikdy nenastane.

Čínská přehlídka byla symbolem ambicí, sebevědomí a záměrů. Nebyla však korunovací. Byla připomínkou toho, že multipolarita je tu, aby zůstala, a že o budoucnosti nerozhodne jediná supervelmoc, ale to, jak se velmoci dokážou spolu žít v souostroví mocností.

 

Celý článek v angličtině ZDE