Když si studenti vyměňují nápady ohledně evakuačního batohu

6. 10. 2025

Svůj nouzový batoh mám vždy u sebe, a to i tady na univerzitě," říká litevský výměnný student Linas svým polským spolužákům. Kavárna Varšavské ekonomické školy SGH je oblíbeným místem setkávání. Stoly a židle nejsou seřazené, ale zpřeházené jako v bistru, a k dispozici je také terasa a udržovaná zahrada s velkými starými stromy. "Nikdy nevíte, kdy vypukne válka. Může to být za rok, za měsíc nebo třeba zítra," je přesvědčen Linas.

Dvaadvacetiletá Dorota vytahuje ze zářivě žluté tašky přes rameno potrhaný sešit formátu A4. Je na něm napsáno "Bezpečnostní poradce" a zkratka MSWiA pro polské ministerstvo vnitra.

"Od útoku ruského bezpilotního letounu na Polsko před několika dny přemýšlím dnem i nocí o tom, co mohu udělat sama. Protože i když naši vojáci nebo vojáci NATO okamžitě střílejí, stále je možné, že zde brzy dojde k válce jako na Ukrajině. A pak?"

Otevře průvodce: "Chci si také přibalit evakuační batoh, ale ne tak velkou věc jako ty, Linasi. To stěží uneseš!"

Linas zvedne velký olivově zelený batoh na židli a začne ho vybalovat. "Nejdůležitější věcí," říká dobře trénovaný čtyřiadvacetiletý mladík, "je, abyste přesně věděli, kde co je. Nedává to smysl, pokud musíte věčně hledat, kde je ručník, nůž nebo čokoláda." Od ostatních stolů na terase se na něj dívá několik zvědavých studentů. "Můžu se k nim přidat?" ptá se Alexander. "Máš také zbraň, tj. pistoli?"

Linas zavrtí hlavou: "Nechci mít problémy s polskou policií," říká. "Ale ve skutečnosti mám zbrojní průkaz. V Litvě se mnoho lidí učí sportovní střelbě. Hned po Putinově útoku na Krym jsem začal s výcvikem střelby."

Filip, který už předtím seděl s Dorotou a Linasem, začíná být netrpělivý: "Teď vybalte!" Postupně na stole přistane karimatka, spací pytel, vodotěsná složka na dokumenty, léky, obvazy, lehký vodní filtr, kempingové nádobí, lihový vařič, dva rychleschnoucí ručníky, hygienické potřeby a pár kusů oblečení. K tomu zásoby na tři dny a taška elektroniky.

"Co to je?"

Filip se natahuje po malém klikovém rádiu: "Co to je?" Linas se směje: "Je to multifunkční část: rádio, powerbanka a baterka. Můžete vysílat blikající signály a spustit zvuk SOS alarmu. Velmi pohodlné." Dorota je nadšená: "Skvělé!" a vytahuje mobil: "Můžu si to vyfotit? Rodiče by si takový batoh chtěli pořídit taky."

Alexander si naproti tomu stěžuje: "Trvá věčnost, než si všechno koupím. Batohy si můžete koupit i již sbalené. Není to lepší a snazší?"

Linas přikývne: "Ano, samozřejmě. V Litvě si nyní můžete koupit úniková zavazadla všude. Ty nejlepší, ale i ty nejtěžší jsou k dostání v militaria obchodech, levnější na internetu nebo v obchodech se sportovním a kempingovým zbožím. Existují dokonce speciální batohy pro děti."

Filip vrací klikové rádio zpět na stůl. "A když potřebujete bunkr? Víte, kde jsou ve Varšavě bezpečné úkryty? Možná metro, jako na Ukrajině?"

Ze starých bunkrů jsou ruiny

Alexander ho přeruší: "Polsko po desetiletí ignorovalo civilní obranu. Ze starých bunkrů z éry studené války jsou nyní jen ruiny. Žádné nové se nestavěly. Na začátku měly stanice metra fungovat jako bunkr, ale to bylo pro politiky příliš drahé."

Dorota vstane: "Děkuji mnohokrát, Linasi. Takový batoh si taky přibalím. Doufám však, že budeme opět ušetřeni. Nechci válku."

Zdroj v němčině: ZDE