Slepé místo Milionu chvilek: výzva k rozšíření solidarity

Skupina Milion chvilek pro demokracii oprávněně upozorňuje na nebezpečné a nepřijatelné výroky Tomia Okamury, které zlehčují ruskou agresi a podrývají bezpečnost a hodnotové ukotvení České republiky. V tom je jejich role v české společnosti důležitá a legitimní.

Právě proto však zaráží, že stejné občanské hnutí zůstává dlouhodobě zticha k jiné zásadní morální a politické otázce dneška: k probíhající genocidě palestinského obyvatelstva v Gaze a k aktivní roli, kterou v ní – politicky, diplomaticky i materiálně – hraje český stát.

Česká vláda patří k nejoddanějším evropským podporovatelům izraelské vlády, která systematicky ničí civilní infrastrukturu, zabíjí desetitisíce civilistů a otevřeně porušuje mezinárodní humanitární právo. Česká republika tuto politiku nejen hájí na mezinárodních fórech, ale podílí se na ní i pokračujícím vývozem zbraní. To není okrajová otázka zahraniční politiky, ale hluboký morální problém, který se týká samotných základů demokracie a lidských práv.

Milion chvilek pro demokracii vznikl jako hnutí, které odmítá relativizaci zla, autoritářství a násilí. O to víc je patrné jeho slepé místo. Nejde o soutěž utrpení ani o oslabování solidarity s Ukrajinou. Jde o  důslednost.

„Novoroční projev předsedy Poslanecké sněmovny Tomia Okamury byl daleko za čárou. Zlehčování ruské agrese, urážlivé výroky, zpochybňování pomoci Ukrajině i relativizace naší energetické a bezpečnostní závislosti, to vše je v přímém rozporu se zájmy České republiky.“

Tato slova platí obecně. Zlehčování válečných zločinů, relativizace zabíjení civilistů a mlčení ke genocidě jsou stejně tak „za čárou“, a to bez ohledu na to, kdo je jejich pachatelem.

Právě Milion chvilek   by mohl sehrát klíčovou roli v tom, aby se do českého veřejného prostoru dostaly informace o tom, co se děje v Gaze a jak se k tomu staví česká vláda. Ne jako gesto proti někomu, ale jako rozšíření solidarity a obranu univerzálních lidských práv.

Demokracie bez empatie je prázdná. A solidarita, která má výjimky, přestává být solidaritou. (JČ)