Kanadský premiér nesměle připouští, že řád založený na pravidlech byl vždy podvod

22. 1. 2026 / Daniel Veselý

čas čtení 5 minut

Když jsem téměř před 20 lety začínal s novinařinou, rozhodl jsem se, že se vydám úplně jinou cestou než ostatní kolegové, zejména ti, kdo pracovali v mainstreamu. Ve svých textech jsem se primárně soustředil na témata, jež byla dlouhou dobu prakticky tabu: kritický rozbor zahraniční politiky Spojených států, izraelská okupace palestinských teritorií, případně agresivní izraelské výboje v západní Asii, a masmediální předpojatost. Nyní už se prvních dvou – kdysi „kontroverzních“ témat – zčásti chápe i mediální střední proud, leč zpravidla opatrně.

Kanadský premiér Mark Carney, který není žádný levičák nebo ruský troll, se k mému značnému překvapení vyjádřil obdobně jako se celou dobu vyjadřuji já, třebaže tak učinil velmi obezřetně. Carney na Světovém ekonomickém fóru pronesl následující slova: „Věděli jsme, že příběh o řádu založeném na pravidlech byl částečně nepravdivý... Věděli jsme, že mezinárodní právo se uplatňovalo s různou přísností v závislosti na totožnosti obviněného a oběti. Tato fikce byla užitečná – kvůli výhodám poskytovaným americkou hegemonií ... A tak jsme do okna umístili ceduli. Účastnili jsme se rituálů. A většinou jsme se vyhýbali poukazování na rozdíly mezi rétorikou a realitou. Tato dohoda již nefunguje. Řeknu to na rovinu. Nacházíme se uprostřed zlomu, nikoli přechodu... Nemůžete žít ve lži vzájemného prospěchu prostřednictvím integrace, když se integrace stává zdrojem vaší podřízenosti.“

Ačkoli Carney coby politik svá slova opatrně vážil, když uvedl, že příběh o řádu založeném na pravidlech byl „částečně nepravdivý“, jeho projev nemůže nikoho nechat na pochybách. Je zcela zjevné, že mezinárodní právo se výhradně používalo jako bič na disciplinaci států, které se znelíbily nebo protivily vůli planetárního hegemona a jeho klientů. Přitom Spojené státy už za studené války masivně porušovaly mezinárodní právní normy, za což je jen v průběhu 80. let třikrát odsoudila vrcholná světová tělesa, jako jsou Rada bezpečnosti OSN a Mezinárodní soudní dvůr. Carney však s tímto proslovem přichází až v době, kdy se v důsledku agresivní politiky USA v ohrožení ocitají i západní státy, včetně Kanady. Tato země se dokonce připravuje na hypotetickou americkou invazi. A nebyla by to první intervence USA do Kanady, neboť americká armáda se tuto zemi pokoušela dobýt už v roce 1812.

Ano, nacházíme se „uprostřed zlomu“, jak výstižně uvedl Carney, kdy se už v nebezpečí neocitá pouze globální Jih (jak tomu ostatně bylo a je stovky let, kdy před Spojenými státy třímaly žezlo globální moci, včetně monopolu na masivní násilí, Velká Británie a další evropské mocnosti), ale samotná integrita západního společenství. Žijeme v převratné a zároveň překotné době padajících masek a tektonického globálního otřesu, neboť se o slovo hlásí i další země – ať se nám to líbí, či nelíbí. Status quo je nenávratně rozvalen a neexistuje cesty zpět. A proto je třeba Carneyho odvahu kvitovat, když se konečně našel západní politik, který uvážlivě obnažuje cynickou fikci „řádu založeného na pravidlech“.   

Zdá se ale, že se další přední západní političtí činitelé s touto skutečností nedokážou smířit. Donald Trump na síti Social Truth zveřejnil pozoruhodnou poznámku od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Macron se v marné snaze zvrátit Trumpovy imperialistické choutky vůči Grónsku snaží uchlácholit ze řetězu utrženého šéfa Bílého domu, když uvádí, že Francie (a potažmo i další západní země) je se Spojenými státy zajedno v politické linii uplatňované vůči Sýrii a Íránu. Nicméně Macron nerozumí Trumpově agendě vůči Grónsku a navrhuje, aby oba se prezidenti sešli společně se zástupci z Ukrajiny, Dánska, Sýrie a Ruska.

Francouzský premiér v podstatě říká, že je v naprostém pořádku vměšovat se do interních záležitostí Íránu, a nikoli do záležitostí Grónska, spadajícího pod Dánsko. Macron marně usiluje o zachování starého dobrého statu quo, kdy se terčem západního vměšování či přímých a nepřímých intervencí stávaly země globálního Jihu, a nikoli státy patřící do západního civilizačního okruhu. Macron patrně nechápe, že v imperialistické hierarchii hraje Francie, ale i Velká Británie nebo Německo, druhé housle. Totéž v bleděmodrém platí pro paralyzovanou Evropskou unii, která se pomalu, ale jistě ocitá na globální periferii. Naděje existuje, neboť německý kancléř Friedrich Merz, Emmanuel Macron a italská premiérka Giorgia Meloni nyní volají po restartu kontaktů s Moskvou, čemuž se Vladimir Putin rozhodně nebrání.

 

 

 

 

 

0
Vytisknout
333

Diskuse

Obsah vydání | 22. 1. 2026