Válka je opiátem izraelských mas

2. 3. 2026

Opět jsou téměř všichni Izraelci přesvědčeni, že neexistuje válka oprávněnější nebo úspěšnější než tato, a „jakou jinou možnost jsme měli?“ a „co navrhujete?“, jako ve všech izraelských válkách. Tento jásot byl již slyšet v televizních diskusních pořadech v pátek večer, kde slintající diskutující netrpělivě čekali na tento okamžik, jako by čekali na Mesiáše. Uvolnění přišlo v sobotu a trvalo jen do dalšího kola potěšení, které přijde dříve, než se očekávalo.
 
Pokud Izrael kdysi užíval několik let klidu mezi válkami – osm let od války v roce 1948 do sinajské kampaně, 11 let mezi touto kampaní a šestidenní válkou, šest let do jomkipurské války, devět let do první libanonské války a 24 let do druhé – nyní máme mezi jednou válkou a druhou jen několik měsíců. Kdysi sliby učiněné po každé válce dosahovaly až k nebi, k iluzornímu nebi podněcovatelů a příznivců války, mezi které patří téměř všichni Izraelci. „Žádný granát, žádná raketa Kaťuša už nikdy nespadne na naše obce,“ slíbil Menachem Begin na konci první libanonské války. „Krev nebyla prolita zbytečně,“ slíbil Ehud Olmert po druhé válce.

V červnu loňského roku, před pouhými osmi měsíci, bylo vyhlášeno úplné vítězství nad Íránem. Benjamin Netanjahu řekl, že úvodní salva se zapíše do izraelské vojenské historie a bude studována armádami po celém světě. „V rozhodujícím okamžiku povstal národ jako lev [hebrejský název války je „Řvoucí lev“] a náš řev otřásl Teheránem a rozléhal se po celém světě.“ Řev lva se však rychle ukázal být pískotem myši.

„Historické vítězství“, které odstranilo „dvě existenční hrozby pro Izrael, jadernou a balistickou raketovou“, trvalo tak dlouho jako život motýla. Pár měsíců historického vítězství a už potřebujeme nové. Ještě jsme se nevzpamatovali z bombastického názvu Operace Vzestup lva a už nás zasáhla nová, Operace Řvoucí lev – ještě infantilnější název. Někdy se zdá, že k předpovědi předem určeného neúspěchu válek stačí jen tyto okázalé názvy, které jim dávají.

Žádná válka v historii Izraele, s výjimkou první, nepřinesla dlouhodobý úspěch. Žádná. Nula. Většina z nich byla válkami z vlastní vůle a rozhodnutí je zahájit bylo vždy tím nejhorším. V sobotu bylo zahájení současné války prezentováno jako „preventivní úder“, ale preventivní útok se provádí proti někomu, kdo se chystá zaútočit na vás. Írán se k tomu nechystal. Je pravda, že má hrůzný režim a je pravda, že již roky představuje nebezpečí pro bezpečnost Izraele a regionu.

Ale nikdy to nebylo existenční nebezpečí, jak ho prezentoval Izrael. Člověk by samozřejmě měl doufat, že tentokrát to bude jiné, stejně jako jsme věřili na začátku všech ostatních válek, ale minulé zkušenosti nám nedávají moc naděje, že by se tak stalo. I kdyby byl režim v Teheránu svržen a Írán se stal Švýcarskem a mezi ním a Izraelem byla podepsána mírová smlouva na věky, Izrael si najde jinou voodoo panenku, kterou nás bude zastrašovat.

„Jednou provždy“, jak nám slibují, nikdy nebude dosaženo mečem, ani stíhačkami F-35. Možná je příliš pozdě to říkat, ale dokud bude pokračovat okupace, dokud to tady zůstane absolutní „jednou provždy“, nebude žádné jiné „jednou provždy“.

Po dvou a půl letech nulových úspěchů v Gaze, po stejné době s malými a nevýznamnými úspěchy proti Hizballáhu v Libanonu, po osmi měsících od posledního útoku bez úspěchů proti Íránu je čas vystřízlivět z opojení válkami a jejich marnými sliby.