Šestikoaliční kapka v moři
6. 3. 2026 / Pavel Pečínka
Z kurdské pětikoalice vznikla šestikoalice – bohužel i tak v celkovém součtu činí zatím celá její současná kapacita tak maximálně 10.000 ozbrojenců. Početní stav by však mohl narůst v případě přílivu nových mladých (ale nevycvičených) sympatizantů z řad účastníků předchozích, režimem potlačených demonstrací, a také pokud by koalici posílili dezertéři z íránské armády. Stále navíc existují tvrdé jeskynní a tunelové kádry PKK, které různě cestují mezi Tureckem, Sýrií, Irákem a Íránem...
Zapomíná se ovšem na to, že nedávno právě kurdská regionální vláda (KRG) v Erbilu (Masúd Barzání i Bafel Talabání) stejně jako centrální irácká vláda v Bagdádu na přání Teheránu nechaly odsunout základny většiny zde uvedených exilových skupin dál od hranic do iráckého vnitrozemí a některé údajně taky odzbrojily.
Jak Barzání, tak Talabání patrně ze strachu a s očekáváním, že konflikt Američané a Izrael nevyhrají, kondolovali Íránu po zabití Chameneího a hlasitě deklarují, že severoirácký autonomní Kurdistán není účastníkem války. Málokdo na Blízkém východě chce být samozřejmě otevřeným spojencem nevyzpytatelného Trumpa a jeho stylu ode zdi ke zdi, stejně jako Netanjahua, devastátora Gazy.
I když je americký a izraelský zásah proti ajatolláhům v rozporu s mezinárodním právem, přináší souběžně alespoň tu výhodu, že zlikviduje většinu těžkého arzenálu režimu, toho chystaného atomového i konvenčního, což nepřímo může v budoucnu ulevit Kurdům – i Ukrajně. Těžko říct, jestli se režim v Teheránu změní, a i kdyby – troufalost a mocichtivost šáhova syna nevěstí nic dobrého.
K tomu, aby vznikla alespoň nějaká skromnější, autonomní obdoba Rojavy nebo KRG v podobě pásu u iráckých hranic, by samozřejmě byla potřeba trvalá letecké podpora tak jako proti ISIS v Rojavě a bezletová zóna tak jako proti Saddámu Husajnovi na severu Iráku...
Diskuse