Daily Show: Jon Stewart si zoufá nad Trumpem

15. 4. 2026

Jon Stewart: Vítejte v The Daily Show.

V tento krásný jarní den se jmenuji Jon Stewart. Dnes večer pro vás máme skvělou show, skvělou show. Později si povídám s mírovými aktivisty Azizem Abu Sarou a Maozem Inanem. Jsou to Palestinec a Izraelec, kteří procestovali svou vlast a, předpokládám, vešli pak do baru s papežem. 

Upřímně, je to neuvěřitelná kniha o dvou mužích zasažených tragédií, kteří se snaží povznést nad tento konflikt, aby našli smíření a uzdravení. Je to poselství soucitu, které dnes sdílí mnoho lidí na světě, včetně papeže Lva XIV., který se narodil v Chicagu a studoval na Villanově.

Papež Lev: "Ať ti, kteří mají moc rozpoutat války, zvolí mír. Ne mír vynucený silou, ale prostřednictvím dialogu."

Jon Stewart: Ach. Podívejte.

Který se stal papežem a najednou byl příliš dobrý pro angličtinu. Ale přesto je to krásné, soucitné poselství, o němž si nedokážu představit. Nikdo, opravdu nikdo. Nikdo! Nemůžu na to přijít. Nejde mi do hlavy, že by někdo na světě, kdo slyší papežovo poselství míru, s tím měl nějaký podivný problém.

Reportér: Přes noc se prezident Trump na Truth Social ostře pustil do papeže Lva a označil prvního amerického papeže za slabocha a za ztroskotance.

Jon Stewart: Začínám mít z tohoto prezidenta opravdu dost. Co se to Trumpovi honí hlavou? Co papež řekl? Co chce? Dialog? Mír? Chce vybrat ty nejvznešenější aspirace lidstva, aby ukázal lidskost v její nejkrásnější podobě.

Trump: Ten ztroskotanec. Ten chlap je ztroskotanec. Ten chlap. 

Jon Stewart: Kdo že to umřel a udělal z něj papeže?

Oh, promiňte. Oh, to je ten, kdo umřel? OK. Oh, vážně? Bylo hlasování. Bílý kouř. Zajímavé. Počkejte. Jo. Budu vám muset zavolat zpátky. OK. 

A podívejte, pane prezidente Trumpe, vím, že Vatikán kritizuje vaši politiku, ale musíte si uvědomit, že nakonec vám i katolické církvi historicky jde o totéž: zakrývání sexuálních skandálů. 

Mimochodem, Trumpovy komentáře o papeži rozzlobily spoustu křesťanů. Ale nebojte se. Je to ještě horší.

Reportér: V samostatném příspěvku na sociálních sítích prezident sdílel obrázek sebe sama v náboženské scéně, která zřejmě zobrazuje Trumpa jako Ježíše.

Jon Stewart: Proboha.

Počkejte, ten chlap v posteli, můžu jen... Jsem v pořádku? Co to? Počkej, co? Jak se... Chci říct, podívejte?

Vím, že už nemám tu energii  jako za časů MTV, ale netušil jsem, že už jsme tak daleko. Neuvědomil jsem si, že můj vzhled dosáhl úrovně malomocného. Chci říct, podle té fotky to vypadá, že to se mnou chvíli bylo na knap. Ale díkybohu, v době nouze mě obklopovala rodina. Tady je moje milovaná žena, Amy Lynn, se sepjatýma rukama v modlitbě. Můj bratr, seržant Chiseljaw. Oh, podívejte se dozadu, tam je Pappy Joe. On a já jsme společně zaútočili na Kapitol, já a Papi Joe. A tam nahoře je orel, který mi doručuje poštu, a uprostřed je zřejmě zpěvák skupiny Guar. 

Když se podíváte jen na ten spodek, vypadá to, že tam je jen ruka nějakého chlapa. Ne moje, jen ruka nějakého jiného chlapa. Zdá se, že využívá mé slabosti k tomu, aby... se dotkl mého penisu.

Nevím proč.

To mě fakt děsí. Víte, celá ta věc se odehrává pod bdělým okem denních ohňostrojů. Víte, jsem jen rád, že Ježíš Trump přinesl svou léčivou kouli. Mimochodem, můžu vám říct, co se mi na tomhle obrázku líbí nejvíc? Líbí se mi, jak je AI omezená. AI je jako: „Hele, můžu ti dát ohňostroj a léčivé síly a můžu z tebe udělat Ježíše, ale vážíš, kolik vážíš.“

Promiň, prostě to tak je.

Poslouchej, zapojil jsem všechny ty možnosti, dej mi vlajku, udělej ze mě Ježíše, udělej Eagles. A on na to: „A udělej mě 185“, a já na to: „To nejde. Budeš muset být tlustý, Ježíši. Promiň, tlusťochu. 

To jsem já, jak zadávám ten program. 

Zdá se, že ne všichni v křesťanské komunitě vzali Trumpovo ztvárnění sebe sama tímto způsobem příliš vlídně. A negativní reakce byly tak silné, že byl Trump nucen vymyslet si vlastní neuvěřitelně věrohodnou výmluvu.

Reportérka: Pane prezidente, zveřejnil jste tu fotku, na které jste vyobrazen jako Ježíš Kristus?

Trump: No, nebyl jsem vyobrazen. Byl jsem to já. Zveřejnil jsem ji a myslel jsem, že jsem na ní jako doktor.

Jon Stewart: To jste vy jako doktor? Ach, promiňte. Co je tohle? (obraz Poslední večeře) Pohotovost? Je to pohotovost? Je to to? 

Proč se k tomu nepřiznáte, vy velký zbabělče? Vystavil jste se jako Ježíš. Byl jste na to upozorněn. Teď se chováte jako: Bože, zajímá vás vůbec ještě, že nám lžete? Je konec? Je ten vztah už pryč?

Vaše lži mívaly skutečnou jiskru.

Jí se kočky a psi. Venezuela ukradla volby v roce 2020. A teď to nejlepší, co máte, je: „Ach ne, váš člověk, to nebyl Ježíš.“

Jsem lékař.

Musíš si najít své šťastné místo, a to rychle. Očekáváme lepší lži, pane. A mohu ti jen připomenout, pane prezidente, že jsme uprostřed drtivé války s Íránem. Můžeš to prostě řešit přímo s americkým lidem, bez všech těch dalších podivných sraček, co se dějí? Můžeš to udělat aspoň jednou?

Trump: "Nemyslím si, že existuje někdo nepřátelštější než Írán. Jsou to schopní bojovníci. Jsou to velmi tvrdí lidé. A jsou i další takoví. Nevadí vám, když je nepřítel slabý, ale tenhle nepřítel je silný.

Jon Stewart: Vy toho králíka taky vidíte, že, doufám? Já jsem... vidíte ho. Ach, díky bohu.

Jsem tak rád, že ho vidí.

Je jasné, že jsem bral spoustu léků na lepru, takže nemám... spoustu halucinací a tak. Mimochodem, ten surrealistický obraz prezidenta, jak vedle velikonočního zajíčka vypočítává svou sérii stížností, nebyl výsadou jen balkonu. Chudák Peter Cantel to musel poslouchat celý den.

Trump: Překonali jsme všechny rekordy na burze. Překonali jsme všechny rekordy v armádě. A jsme nejrespektovanější zemí na světě s nejlepší armádou. Pan Jamison Greer, slyšeli jste o něm? Je přímo tady. Pojďte sem. Jak si vedeme v obchodu? Je to dobrá země. Nemohou se bránit. Nemají na to kapacity. NATO by mělo... Tady jde o vejce. Vejce.

Jon Stewart: Promiňte. To je šílené.

Nemůžu si pomoct, ale myslím si, že kdyby se Ježíš vrátil, aby viděl velikonoční akci v Bílém domě, řekl by: „Myslím, že jste možná nepochopili mé poselství.“ V jednu chvíli to s velikonočním zajíčkem vypadalo tak špatně, že si nejste jisti, jestli to nebyla epizoda seriálu The Office.

Trump: Hlasoval někdo z vejcového průmyslu pro Kamalu? Člověk s nízkým IQ. Ona je člověk s nízkým IQ.

Jon Stewart: Uprostřed toho toho dalšího zajíčka udělá tohle. Přistál a jeho oči se nehýbou. Jeho hlava je nehybná a přesto přistál... Věříte, že se to nestane?

Jaký musíte být, aby dospělý v kostýmu zajíčka řekl: „Dobře, teď je mi trapně.“

Ale zpět k Íránu.

Pokud si dobře pamatujete, asi před týdnem dal Donald Trump Íránu ultimátum, aby otevřel Hormuzský průliv, nebo čelil konci své civilizace. A zatímco Írán ani neotevřel průliv, ani nečelil konci své civilizace, souhlasil s dvoutýdenním příměřím a se setkáním v pákistánském Islámábádu, aby si promluvili. Pojďme se tam teď podívat.

Reportér: Osud války mezi USA a Íránem visí na vlásku. Celý svět zadržuje dech. Jde o nejdůležitější jednání mezi USA a Íránem za mnoho let.

V sázce jsou životy milionů lidí na Blízkém východě a osud světové ekonomiky.

Jon Stewart: Můj bože, tato jednání nemohou být důležitější. Budeme potřebovat každého.

Zajíčku, sbal si vejce. Jedeme do Pákistánu.

Ale jaké štěstí pro Spojené státy, protože to, co si Írán možná neuvědomuje, je, že náš prezident je nejlepším vyjednavačem v historii své knihy. Mluvíme o letošním držiteli Mírové ceny FIFA a nějaké zlaté věci od Apple. A ty nedávají jen tak někomu. Špatně jsem to formuloval. Nedávají je nikomu. Moc rád bych viděl výrazy tváří těch íránských vyjednavačů, když v sobotu v Islámábádu vstoupil do jednání ten impozantní hlavní vyjednavač, Donald Jehasafefer Trump. 

Bohužel se nemohl dostavit, protože, a to si nedělám srandu, šel na zápas UFC s Danou Whiteovou. 

Než začnete kritizovat prezidenta Spojených států za to, že se zúčastnil zápasu UFC v době, kdy Amerika a Írán vedou v Islámábádu vysoce důležité jednání, musíte pochopit, že měl fantastická místa. Jako super blízko, jako nepříjemně divně blízko.

Trump: Jsi krásný muž. Skvělý bojovník. Díky za objetí. Vypadáš tak dobře. Jsi příliš hezký na to, abys byl bojovník. Jsi ale bojovník. Díky, chlape.

Jon Stewart: Hele, ještě jedna věc. Nevadilo by ti vyzkoušet si kostým králíčka, že ne?

Oh, to je... oh, to je.

Teď se podíváme, odkud se berou ta vajíčka. Válku moc nechápu.

Dobře.

Ale to je v pohodě. Prezident nemusel být v Islámábádu. Jsem si jistý, že může část té těžké práce delegovat na svého schopného ministra zahraničí, Marca Rubia, který... oh, on je taky na zápase? No tak! A mimochodem, co to sakra jsou ty jeho ruční signály? Bez urážky k Marcovi, který reprezentuje 305, ale pokud Trump není v Islámábádu a Marco Rubio není v Islámábádu, kdo přesně je v Islámábádu a vede tyhle extrémně delikátní jednání?

Jane Dolores Vance? Vy?

Světový mír závisí na baculaté tváři, Modoone? No, dobře, fajn. Zůstávám otevřený. Pojďme si nastínit situaci. Je zřejmé, že vyjednání poslední dohody s Íránem trvalo Obamově administrativě 20 měsíců. A tentokrát je mezi postojem USA a postojem Íránu velká propast. USA požadují bezpodmínečnou kapitulaci. Írán požaduje kontrolu nad Hormuzským průlivem, obohacování uranu a peníze. Jsem rád, že Pákistánci připravují půdu pro rozsáhlá a vyčerpávající jednání.

Reportér: Hostitelská země vyhlásila státní svátek a zavedla lockdown v hlavním městě Islámábádu.

Pákistánská vláda přivítala obě delegace květinami, když vystoupily z letadla.

Budova byla vyzdobena logy. Byly tam nápisy „Islámábádské rozhovory“. Reportérům byla nabídnuta speciální káva s názvem „Brewed for Peace“.

Jon Stewart: Mají mírové rozhovory svůj vlastní koktejl? Jsou ty země registrované? Víte, omlouvám se. Je mi to líto. Respektuji Pákistán za to, že to bere vážně a že USA a Írán zavřel na dlouhou dobu.

Reportér: Americký viceprezident J.D. Vance a jeho delegace míří domů.

Jon Stewart: Cože? To už skončilo – proboha, to J.D. Vance právě… To jsi trefil přesně. To J.D. Vance právě vyřešil světový mír jako Rubikovu kostku? Jen zap, bap, bap, bum. Víš co, J.D. Vanci? Dlužím ti omluvu. Myslel jsem si, že jsi nějaký neschopný, nesympatický, cytoplazmatický přízrak masového pytle naplněného cynickou ambicí, nulová osobnost, jejíž jediným principem je oddanost moci. Ale ty takový vůbec nejsi. Jsi schopný, nesympatický, cytoplazmatický přízrak masového pytle.

Reportér:  Američtí představitelé tvrdí, že po 16 hodinách jednání s Íránem nedošlo k žádné dohodě.

Jon Stewart: Počkej, a ty jsi ani nedosáhl, počkej, ty jsi šel domů a ani jsi nedosáhl dohody? Selhalo to a ty jsi prostě šel domů? No, to je mi líto. Nebuď na sebe příliš tvrdý. Věnoval jsi tomu skoro celý den. Všichni jsme věděli, že to je to, co bylo potřeba k vybudování Říma. Ježíši. Nemohl jsi prostě vypít trochu toho mírového kafe a zůstat vzhůru celou noc? Ne, pokračujme ráno a využijme toho elánu. Musím jít. Nechci přijít o euforii. Alespoň nám řekni, že po tom všem došlo k nějakým ústupkům. Otevřeli jste Hormuzský průliv.

Reportér:  Prezident Trump dnes oznámil vojenskou blokádu USA všech lodí proplouvajících Hormuzským průlivem.

Jon Stewart: Teď ho blokujeme my.

Máme to, Kmotře.

Myslíš si, že uzavřeš průliv? Ne. Ne, příteli, my ten průliv uzavřeme. Myslíš si, že mě můžeš kopnout do koulí? Ne, sleduj tohle. Podaří se nám někdy ten Hormuzský průliv vyřešit? Říkám ti, chlape, ve světě MAGA se to všechno začíná hroutit. Celá ta věc je příliš roztažená. Dokonce i Trumpovi zahraniční spojenci mají potíže.

Reportér:  Viktor Orbán, jeden z nejbližších spojenců prezidenta Trumpa v Evropě, čelí své nejtěžší výzvě, když se snaží vyhrát páté funkční období jako premiér.

Jon Stewart: No, ne, ne, ne. To by neměl být problém. Všichni víme, že Trump je šéf podporovatelů. Objeví se na mítinku. Téměř nevyhnutelně je ten člověk zvolen. Vydá se Trump do Maďarska, aby podpořil svého kámoše Orbána? Chci říct, koho jiného bys tam mohl poslat?

Vance: Ahoj, lidi. Dobré ráno.

Jon Stewart: Ne!

Ano, zdá se, že pár dní předtím, než JD Vance počúral  postel v Islamabádu, si vyzkoušel sraní v Budapešti.

JD Vance potěšil dav živým telefonátem od Donalda Trumpa. Takhle to celé proběhlo.

Vance: Vlastně jsem měl speciálního hosta, který mě požádal, abych mu zavolal, a uvidíme. Doufejme, že to skutečně zvedne. Jinak  tohle bude velmi trapné. Dobře.

Automat: Je mi líto. Osoba, kterou se snažíte kontaktovat, má hlasovou schránku, která ještě nebyla nastavena. Dobře.

Jon Stewart: Páni.

JD Vance má s prezidentem Trumpem stejný vztah, jaký máme my se zákaznickým servisem Comcastu.

To je neuvěřitelné.

Můžu vám říct, že moje nejoblíbenější část celé akce byla ta část s telefonem na začátku, která připomínala kouzelníka z Las Vegas. Hele, mám tu speciálního přítele. Ale, JD, letěl jsi tam až tam. Zkus to ještě jednou.

Dobře, zkus to ještě jednou. 

Vance: Mám tady dobrý signál. Zvoní to. To je pokrok. Pane prezidente, jste na lince s asi 5 000 maďarskými vlastenci a myslím, že vás milují ještě víc než Viktora Orbána.

Jon Stewart: Proboha, ty vlezdoprdelko, cytoplazmatický, bla, bla, bla, co jsem říkal dřív. Bože! Ale víš co? Jsem si jistý, že když vytáhneme těžké zbraně a necháme Donalda Trumpa a J.D. Vance vrhnout veškerou americkou moc za Viktora Orbána, určitě se to vyplatí.

Reportér: Maďarský premiér Viktor Orbán byl drtivou většinou hlasů odvolán z funkce.

Jon Stewart: A zpívejte.

Prosím, Bože, ať se ta přehrada protrhne. Lidi, tohle byl opravdu podělaný rok, protože jsme všichni byli vydáni na milost a nemilost proměnlivým rozmarům mega-maniakálního mužského mimina. A jsme unavení. Prezidentství má stárnout prezidenta, ne lidi. Ale říkám vám, je tu naděje. Aura neporazitelnosti Donalda Trumpa je pomalu narušována světovými událostmi a schopností jeho vlastního srdce odstraňovat tekutinu z kapilár. Proto má spoustu krve v nohou. Ale nesmíme podlehnout smutku. Musíme přijmout tyto okamžiky světla, naděje a kyslíku. Dokonce i MAGA si začíná uvědomovat hloubku zvrácenosti tohoto muže. Bez ohledu na to, jak moc toho člověka milujeme, uzdravuje se. Vážím si toho. A ke zklamání Donalda Trumpa a jeho přisluhovačů byl rozdrcen neliberální autokrat, který ovládal média, obsadil soudnictví a manipuloval volebním procesem své země. Protože maďarský lid se postavil a řekl toto.

Musíme si tyto okamžiky naděje pamatovat.

Ukážu vám něco. Tohle jsou Maďaři. Není to tam, kde jsme právě teď, ale začínám věřit, že tam brzy budeme. Vychutnejte si jejich jásot. Čerpejte útěchu a sílu z jejich radosti. Dobře, to je možná trochu přehnané. Ale víte co? Jasně, to je ono. Tancujte takhle. A pamatujte, až se budeme prokousávat těmito příštími dvěma a půl lety, není konec, dokud nezazpívá Freddie Mercury. 

Brzy se tam dostaneme.