„Očistec“ v kanclu typu open space

24. 4. 2026 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 8 minut
Kdo si nevyzkoušel jenom tuší. Mám to potěšení osobního testování třiadvacátým rokem. Když tímhle prostorem projde někdo známý, většinou zhodnotí situaci tak, že on by tedy - rozhodně - v tomhle pracovat nevydržel...

Dost hraběcí rada v situaci, kdy nějaká korporace prostě takto organizuje svoji práci a vy ji nechcete nutně opouštět. Polemika se zaměstnavatelem je většinou odsouzena k nezdaru, hlavně proto, že v Česku speciálně k halovým kancelářím nejsou žádné uchopitelné předpisy. 

A tak můžete mluvit o potřebě klimatizace (namísto průvanu z křížem otevřených oken); klidné místnosti pro chvilkové vyčištění hlavy od přemíry šumů a hluků nebo na vyřízení si kritického soukromého hovoru; o nutnosti tichého místa na těch pár minut oběda, abyste nemuseli ze své krabičky baštit za svitu monitoru a kapat na klávesnici PC nebo třeba o nějakém bonusu protahovadla-posilovadla na chodbě či jiného chvilkového odreagovávadla... 

Mluvit věru můžete, většinou to ale vůbec ničemu nepomůže - vy jako zaměstnanec tu nejste pánem.

Časem otupíte a přestanete to řešit. Po letech - deseti - odolnější třeba po dvaceti - vás najednou začnou trápit různé věci, které neumíte pořádně vysvětlit a doktor je bere jen jako dílčí problémy. Hlava vás bere jako ďas, i když k tomu není objektivní důvod. Začne vám hučet ve vašich doposud zdravých uších tak, že pískající konvičku s čajem přes to už neuslyšíte. 

Začnou vás bolet relativně zdravé klouby od průvanu. Začnete mít divný - někdy až lekavý stres - začnete se nějak bát, že vás permanentně někdo sleduje - občas se přikrčíte, když vás to zrovna napadne. Začnete mít problémy s trávením, i když jídlo úplně nezinkáte. V noci se začnete bezdůvodně budit a zíráte vyvaleně do stropu hodinu, dvě; ačkoliv jste ospalí jako medvěd v lednu...

Protože máte jako úředník nějakou průměrnou inteligenci, pustíte si internet a zkoumáte situaci. Po čase vygooglíte, že existuje něco jako Syndrom open space. A že to je to vlastně dohromady to všechno, co vás právě na vašem zdraví zrovna štve a vlastně vám taky občas neumožňuje pracovat s plným nasazením. 

Logicky se začnete pídit, k čemu je vám tahle znalost dobrá. Brzy zjistíte, že vůbec k ničemu. Právní řád ani systemizace lékařských diagnóz v Česku nic takového nezná. Co na tom, že zrovna vás tenhle syndrom trápí? To přece není žádný důvod jeho existence! Není v čase a prostoru příliš tak dokonalých absurdit.

Ale abychom pokročili v ději. Po téhle zkušenosti zase na čas rezignujete. Holt co s tím můžete dělat. Pak vás ale napadne napsat povolaným na ministerstvo zdravotnictví a doufat, že vám někdo odpoví. Věřte - nevěřte mně odpověděli a docela nečekaně i rozumně. S drobným světélkem naděje, že se na tom bude příští rok-dva pracovat. Text odpovědi kopíruji níž.

S touhle problematikou přímo souvisí ještě jedna - aby jakýkoliv zásadní psychický problém (nemoc) způsobený si zaměstnaneckou prací na jakémkoli pracovišti byl hodnocen stejně významně jako problém fyzický. 

Tzn. mělo by být z pohledu odpovědnosti zaměstnavatele například jedno, zda máte záda stržená prací ve skladě, kde vás někdo donutil tahat něco nadváhu, nebo vám „hráblo“ z trvale nepřiměřeného šumu na špatně vyprojektovaném pracovišti, kde je potřeba se extra soustředit na psaní nějakých významnějších dokumentů.

Tady je tedy reakce ministerstva zdravotnictví. Poznačme si někde zde uvedený orientační termín k vyřešení problému. Za mne - pokud v tomhle poli neoraném stihnou sklizeň do konce volebního období, zaslouží poděkování.

Vážený pane Trávníčku,

k Vašemu dotazu týkajícímu se možných zdravotních dopadů práce ve velkoprostorových kancelářích typu open space uvádíme, že Ministerstvo zdravotnictví si je vědomo, že tento způsob organizace práce může být u části zaměstnanců spojen se zvýšenou zátěží, a to jak z hlediska působení fyzikálních faktorů (např. hluku či jiných rušivých vlivů), tak i z hlediska zátěže psychické. Tyto dopady se mohou projevovat individuálně a s různou intenzitou, včetně obtíží, které ve svém podání uvádíte.

Současně je však třeba uvést, že pojem „syndrom open space“ není v současné době v českém právním ani zdravotnickém systému definován jako samostatná diagnóza či kategorie onemocnění. Z tohoto důvodu jej nelze přímo legislativně vymezit ani jej bez dalšího vztáhnout k institutu nemocí z povolání, který je vázán na konkrétně vymezené a uznané diagnózy.

Zároveň doplňujeme, že odborná literatura skutečně popisuje některé negativní dopady práce v otevřených kancelářích (např. vyšší míru hlukové zátěže, snížené soukromí, vyšší míru rušení či zvýšenou psychickou zátěž). Tyto poznatky však nejsou zcela jednotné a nevedly dosud k vytvoření jednoznačně definovaného onemocnění, které by bylo možné jako celek medicínsky či právně uchopit.

To však neznamená, že by jednotlivé faktory pracovního prostředí, které mohou mít nepříznivý dopad na zdraví zaměstnanců, zůstávaly bez regulace. Právní předpisy v oblasti ochrany zdraví při práci již v současnosti upravují řadu dílčích rizikových faktorů, jako jsou například hluk, mikroklimatické podmínky, osvětlení pracoviště či ergonomické uspořádání pracovního místa, a stanovují povinnosti zaměstnavatele směřující k minimalizaci jejich nepříznivých účinků. Současně jsou zaměstnavatelé povinni vyhodnocovat rizika na pracovišti a přijímat opatření k jejich omezení.

Problematika, na kterou poukazujete, je vnímána v širším kontextu psychosociálních rizik a psychické zátěže při práci, jejichž význam v posledních letech roste. Z tohoto důvodu je uvedená problematika jedním z témat připravované novelizace nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Tato oblast je v současné době předmětem legislativních úvah, přičemž lze očekávat, že nová právní úprava bude klást větší důraz právě na posuzování psychosociálních rizik a jejich dopadů na zdraví zaměstnanců.

V rámci této připravované novely je věnována zvýšená pozornost oblasti psychické zátěže a širším psychosociálním rizikům na pracovišti, a to zejména s cílem zpřesnit přístup k jejich hodnocení v praxi, posílit důraz na prevenci a podpořit systematické zapojení pracovnělékařských služeb. Zároveň se předpokládá doplnění metodických vodítek pro praxi, která umožní jednotnější přístup k posuzování těchto rizik.

Je však třeba zdůraznit, že legislativní proces dosud nebyl ukončen a konečná podoba právní úpravy tak může ještě doznat změn. V současné době proto nelze předjímat její finální znění ani konkrétní parametry jednotlivých opatření.

Předpokládá se, že novela bude projednávána v průběhu tohoto a příštího roku, přičemž přesný časový harmonogram jejího přijetí závisí na průběhu legislativního procesu.

S pozdravem

Oddělení hygieny práce a pracovního lékařství
Odbor ochrany veřejného zdraví
Ministerstvo zdravotnictví
Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2

    

 

 

0
Vytisknout
186

Diskuse

Obsah vydání | 24. 4. 2026