Reakce na text pana Poláčka

11. 5. 2026 / Petr Vařeka

čas čtení 2 minuty

  

Děkuji za kultivovanou reakci na můj dřívější text. Je  v mnohém podnětná. I já se domnívám, že nic takového jako univerzální, objektivně platná morálka v silném smyslu slova neexistuje.

Celý příběh evoluce života - a koneckonců i naši civilizace - je historií zápasů;  adaptace, konkurence, spolupráce i destrukce. Evoluce sama nevydává žádné morální soudy. Příroda nezná dobro a zlo; zná pouze důsledky.

 
Merit mého textu tak neležel primárně v tvrzení že existuje univerzální morálká, nýbrž v poukazu na zvláštní situaci člověka. 

Každý z nás je totiž nakonec nucen unést svůj vlastní život se vším všudy; se svými efemérními radostmi, traumaty, ztrátami, vzpomínkami a především s vědomím vlastního zániku i zániku všeho, k čemu se každý z nás kdy vztahoval.

Možná právě odtud vůbec pramení individuální dimenze existence projevující se v každé vnímavé bytosti.

Každý člověk si proto nad skutečností vytváří určitou subjektivní nadstavbu — „příbytek", v němž je jeho život snesitelný a obyvatelný. 

Nejde o libovolnou fantazii; tento příbytek musí být alespoň v základních rysech pravdivý vůči skutečnosti: vůči její proměnlivosti, nepodrobenosti našim přáním, pomíjivosti a konečnosti.

Pro jeho výstavbu neexistují žádná objektivní kritéria.

Každý si tak vypráví příběh, který mu umožňuje unést vlastní existenciální samotu. 

A právě zde získává morálka svou sílu — nikoli jako objektivní zákon vesmíru, ale jako podmínka obyvatelnosti námi společně vytvořeného světa.

I společnosti, které bychom dnes označili za kruté — například lovci lebek na Nové Guineji — si vytvářely morální řád, bez něhož by se jejich svět rozpadl v chaosu. 

To vše samozřejmě nedokazuje existenci univerzální morálky; spíše to ukazuje, že člověk zřejmě nedokáže žít bez nějakého smysluplného normativního rámce.

S pozdravem a úctou Petr Vařeka 

0
Vytisknout
169

Diskuse

Obsah vydání | 11. 5. 2026