Pohled na zkázu: Izraelský útok na jižní Libanon

12. 5. 2026

 
4. března izraelská armáda nařídila všem lidem žijícím jižně od řeky Litani, aby se vydali na sever. 12. března byly vydány příkazy k nucené evakuaci až k řece Zahrani, čímž se další část jižního Libanonu přidala k izraelskou stranou vyhlášenému území nikoho. Ještě dále na sever byly vydány evakuační příkazy pro jižní předměstí Bejrútu.

Krok za krokem Izrael nařídil vyklidit přibližně 14,3 % libanonského území – čímž vyhnal ze svých domovů více než 1,2 milionu lidí. Drtivá většina těchto vysídlených osob pocházela z jižního Libanonu, kam se izraelská bombardovací kampaň neúměrně soustředila.

Více než dva měsíce po zahájení bojů zůstává většina obyvatel jižního Libanonu vysídlena. Mnohé z jejich domovů leží v troskách, zničených při leteckých útocích nebo řízených demolicích. Návrat je nemožný pro ty, kteří pocházejí z oblastí pod „žlutou linií“, což je oblast zřízená Izraelem po příměří z 17. dubna podél libanonsko-izraelské hranice, zahrnující více než 50 vesnic obsazených izraelskými vojáky.

Oblasti pod žlutou linií zahrnují asi 608 km², což je přibližně 6 % libanonského území, které je nyní pod izraelskou okupací. Navzdory libanonsko-izraelskému příměří Izrael pokračuje v provádění útoků po celém Libanonu a Hizballáh tam nadále útočí na izraelské vojáky.

Žlutá linie je termín převzatý z Gazy, jedna z řady vojenských technik, které Izrael přenesl z Gazy do Libanonu. Izraelský ministr obrany Israel Katz také nařídil armádě, aby v jižním Libanonu uplatnila to, co nazval „modelem Rafah a Beit Hanoun“, a nařídil demolici vesnic podél hranice.

Izrael provedl invazi a následnou okupaci částí jižního Libanonu, zatímco jeho armáda bombardovala zemi.

Podle organizace Acled, která monitoruje válku, došlo mezi 2. březnem a 1. květnem k více než 3 688 izraelským útokům, z nichž se většina soustředila na jižní Libanon, jižní předměstí Bejrútu a údolí Bekaa. Byly zasaženy domy, údolí a auta a civilní infrastruktura se stala výslovným cílem.

Izrael 12. března – 10 dní po zahájení letecké kampaně – oznámil, že začne bombardovat mosty přes řeku Litani, které podle něj Hizballáh využívá k přepravě bojovníků a zbraní. Organizace na ochranu lidských práv uvedly, že útoky na mosty by mohly představovat válečný zločin, vzhledem k jejich statusu civilní infrastruktury a jejich roli při přepravě zásob civilistům, kteří stále žijí v jižním Libanonu.

Pro lidi, kteří stále uvízli v jižním Libanonu, znamenalo zničení každého mostu přerušení další cesty do vnějšího světa. Několik hodin předtím, než 17. dubna vstoupilo v platnost příměří, Izrael bombardoval poslední most vedoucí z Tyru, jednoho z největších měst v jižním Libanonu, a na místě, kde kdysi stála tato stavba, zanechal kráter.

Lidé byli nuceni opustit svá auta a projít kráterem, pokud chtěli opustit město.

Boje mezi Hizballáhem a Izraelem pokračovaly i po uzavření příměří. Analytici to nepopsali jako zastavení nepřátelských akcí, ale jako přechod k válce s nižší intenzitou.

Izraelská armáda nadále vydává příkazy k nucené evakuaci a nařizuje lidem v desítkách měst – včetně některých mimo žlutou linii – aby odešli.

Vzhledem k tomu, že velká část jižního Libanonu je vylidněná, tempo demolice se zrychlilo. Izraelská armáda, která již nečelila stejně intenzivním útokům ze strany Hizballáhu, začala přivážet civilní dodavatele, kteří pomocí bagrů bourali budovy podél hranice.

S pomocí kanystrů naplněných výbušnými kapalinami, které byly spojeny červeným drátem, obrněných transportérů naplněných výbušninami a buldozerů izraelská armáda srovnala se zemí celé vesnice. Jedno po druhém se začaly objevovat videozáznamy této destrukce. Některé zveřejnila sama izraelská armáda, jiné izraelští novináři.

V Qantara v jižním Libanonu izraelská armáda použila více než 450 tun výbušnin k vyhození tohoto města na svahu do vzduchu. Video z místa po výbuchu ukázalo písečný kráter tam, kde dříve stály budovy.

„Cítíte hluboký pocit frustrace. Jako by někdo měl moc vás vymazat,“ řekl  Ahmad Abu Taam, majitel obchodu z Taybehu.

Vesnice – některé staré i několik století – již nejsou k poznání ani pro jejich obyvatele.

Podle analýzy Conflict Ecology, amerického výzkumného laboratoře využívající satelitní snímky a geoprostorová data z konfliktních oblastí po celém světě, bylo v celém Libanonu poškozeno nebo zničeno nejméně 2 154 budov.

Organizace Human Rights Watch uvedla, že izraelské ničení pohraničních vesnic by mohlo představovat bezdůvodné ničení, což je válečný zločin.

Izrael tvrdí, že ničení pohraničních vesnic je pokusem zbavit se toho, co označuje za vojenskou infrastrukturu Hizballáhu ukrytou v civilních oblastech. HRW uvedla, že možnost, že Hizballáh využívá některé civilní stavby k vojenským účelům, neospravedlňuje rozsáhlé ničení pohraničních vesnic.

V jednom případě izraelská armáda vyhodila do vzduchu veřejnou střední školu ve městě Marwahin v jižním Libanonu.


Izraelská armáda zveřejnila fotografii toho, co označila za skrýš zbraní používaných Hizballáhem, nalezenou ve škole, jako ospravedlnění jejího zničení. Organizace The Legal Agenda, která se zabývá sledováním právních záležitostí a sídlí v Bejrútu, uvedla s odvoláním na soudní orgány, že se jednalo o lovecké pušky zabavené místními úřady, které byly vyfotografovány v soudní síni s visačkou připevněnou ke každé zbrani obsahující informace o případu.

Od začátku války bylo při izraelských útocích v Libanonu zabito více než 2 846 lidí a 8 693 jich bylo zraněno.

Od příměří z 17. dubna se tempo úmrtí zpomalilo, ale lidé jsou izraelskými leteckými údery zabíjeni každý den. V pátek zahynul při izraelském leteckém úderu poblíž Rachaje v jižním Libanonu zaměstnanec civilní obrany. Předchozí noc byly v Duweiru, nedaleko města Nabatieh v jižním Libanonu, zabity tři osoby, včetně kojence, a 15 jich bylo zraněno.

Boje se také neustále stupňují. Hizballáh útočí na izraelské jednotky v jižním Libanonu s rostoucí úspěšností, zatímco Izrael pomalu překračuje dřívější „červené linie“, včetně středečního útoku na jižní předměstí Bejrútu.