Rozsudek nad SPD není jen o billboardech

3. 6. 2026 / Petr Waniek Horváth

Přestože rozsudek zatím není pravomocný a lze očekávat odvolání, jde o mimořádně významný okamžik. Ne snad proto, že by byl spor definitivně rozhodnut, ale proto, že česká justice vůbec poprvé takto výrazně vstoupila do debaty o hranicích volební kampaně. O otázce, kterou česká politika dlouho obcházela.

Kde končí politická kampaň

Předmětem sporu nejsou pouze dva billboardy. Ve skutečnosti jde o mnohem zásadnější problém: kde končí legitimní politická kritika a kde začíná podněcování nenávisti vůči určité skupině obyvatel.

Demokratická společnost musí unést i výroky, které jsou ostré, provokativní nebo urážlivé. Politika není akademický seminář. Je to střet názorů, emocí a často i přehánění. Současně ale platí, že ani politická soutěž není prostorem bez pravidel. Český trestní zákoník v § 356 zakazuje veřejné podněcování k nenávisti vůči národu, rase, etnické skupině nebo jiné skupině osob. A právě o výklad této hranice se nyní povede spor u vyšších soudů.

Za pozornost stojí také samotný obsah kampaně. Jeden z billboardů zobrazoval muže tmavé pleti se zkrvaveným nožem a slogan o migračním paktu. Druhý pracoval se stereotypním vyobrazením romských dětí ve spojení se školní docházkou. Právě tyto motivy považuje obžaloba za jádro údajného podněcování nenávisti.

Signál směrem nejen  k menšinám

A právě zde může mít dnešní rozsudek význam, který dalece přesahuje samotnou SPD. Pro menšiny, proti nimž byly podobné kampaně vedeny, může být rozhodnutí soudu důležitým signálem, že demokratický stát není lhostejný k politice založené na zastrašování, stigmatizaci a kolektivním označování určitých skupin lidí za problém nebo hrozbu.

Část romské komunity, migrantů či dalších menšin může dnešní rozsudek vnímat jako potvrzení, že i oni mají právo na ochranu před kampaněmi, které z nich vytvářejí terč veřejného strachu a nenávisti.

Právě to je možná nejdůležitější společenský rozměr celé kauzy. Demokratický stát totiž nechrání pouze svobodu projevu většiny, ale také důstojnost a bezpečí menšin. Pokud by veřejný prostor rezignoval na jakékoli hranice a připustil, že ve volební kampani je dovoleno prakticky cokoli, mohlo by to postupně vést a také vede  k normalizaci agresivní a dehumanizující rétoriky vůči různým skupinám obyvatel.

Tři miliony korun nejsou symbolika

Obvodní soud pro Prahu 1 přitom nezůstal pouze u konstatování viny. Hnutí SPD nepravomocně uložil také peněžitý trest ve výši tří milionů korun. Už samotná výše sankce naznačuje, že soud nepovažoval věc za okrajový exces volební kampaně, ale za jednání, které podle jeho názoru překročilo hranice přípustného politického boje. O tom, zda tento závěr obstojí i před odvolacím soudem, však bude teprve rozhodnuto.

Evropa řeší totéž

Celá kauza navíc zapadá do širší evropské debaty. Prakticky všechny evropské demokracie v posledních letech řeší, kam až může zajít politická komunikace založená na tématech migrace, identity nebo bezpečnosti. Někde soudy upřednostnily ochranu svobody projevu, jinde naopak ochranu menšin před nenávistnou propagandou.

Například v Německu soud v roce 2019 rozhodl, že slogan krajně pravicové NPD „Migrace zabíjí“ ještě spadá pod ochranu politického projevu. V jiných případech však německé soudy naopak trestaly představitele extremistických hnutí za výroky podněcující nenávist vůči migrantům či menšinám. Ve Francii byl nacionalistický politik Éric Zemmour opakovaně odsouzen za výroky namířené proti muslimům a migrantům. Evropský soud pro lidská práva zároveň dlouhodobě zastává názor, že svoboda projevu politiků není bezbřehá a stát může zasáhnout tam, kde politická komunikace podporuje intoleranci nebo nenávist.

Riziko i precedent

Současně ale platí, že demokratický stát musí být při používání trestního práva mimořádně opatrný. Trestní stíhání politických sloganů může část veřejnosti vnímat jako ochranu demokracie, jiná část naopak jako nebezpečné zasahování justice do politického boje. A právě podobné případy často posilují pocit pronásledování, z něhož populistické a protestní strany dlouhodobě těží.

Zajímavý je i politický paradox celé věci. Zatímco samotné hnutí před soudem stálo a bylo nepravomocně odsouzeno, trestní stíhání předsedy SPD Tomio Okamura bylo přerušeno poté, co Poslanecká sněmovna odmítla jeho vydání k trestnímu stíhání. Soud proto projednával pouze odpovědnost hnutí jako právnické osoby.

Ať už odvolací soud rozhodne jakkoli, jedna věc je zřejmá už dnes. Nepravomocný rozsudek nad SPD otevřel debatu, kterou evropské demokracie vedou řadu let a kterou česká politika dosud spíše obcházela: zda má mít i volební propaganda své trestněprávní limity.

Pokud by rozsudek nabyl právní moci, nešlo by pouze o jeden z mnoha sporů kolem volební kampaně. Šlo by o jeden z nejvýznamnějších případů střetu mezi svobodou politického projevu a ochranou před nenávistnou propagandou v novodobé historii České republiky.