Riziko vzniku Parkinsonovy choroby se může zvyšovat při dlouhodobé expozici hluku z silničního provozu

24. 7. 2026

 

Dosavadní výzkumy odhalily potenciální biologické mechanismy, které spojují expozici hluku s Parkinsonovou chorobou, a to především v důsledku stresových reakcí a narušeného spánku. Výzkumníci modelovali expozici hluku na nejvíce a nejméně exponované vnější straně obydlí každého účastníka a vypočítali rozdíl v hladinách hluku.

Velikost tohoto vlivu byla mírná, ale konzistentní; na nejvíce exponované fasádě se za každé zvýšení hladiny hluku o 11,5 dB riziko Parkinsonovy choroby během sledovaného období zvýšilo o 3 %.

Podle výsledků studie může existence klidnější části domu zmírnit souvislost mezi expozicí hluku z silničního provozu a vyšším rizikem Parkinsonovy choroby.

Studie, publikovaná v časopise Jama Neurology, zahrnovala 3,1 milionu dánských účastníků ve věku 40 let a více a sledovala je po dobu 18 let. Byla provedena s využitím údajů z celostátních zdravotních registrů, což z ní činí největší studii zabývající se hlukem z silničního provozu a Parkinsonovou chorobou.

Předchozí výzkum spojoval nárůst neurologických poruch, včetně Parkinsonovy choroby, s expozicí toxickým látkám v životním prostředí. Rizikové faktory v životním prostředí, jako je znečištění ovzduší, mikroplasty a pesticidy, se staly hlavním předmětem preventivních strategií.

Tato studie je jednou z prvních, která poukazuje na souvislost s hlukovým znečištěním. Chronická expozice hluku přesahující limity Světové zdravotnické organizace postihuje téměř třetinu Evropanů. Thomas Münzel, jeden z autorů studie, uvedl, že hluk z okolního prostředí je „v literatuře o rizikových faktorech Parkinsonovy choroby stále novým tématem“.

Münzel uvedl, že výsledky studie by měly posunout hluk ze spekulativního do kategorie věrohodných rizikových faktorů pro Parkinsonovu chorobu, což by mělo podnítit další výzkum v této oblasti.

Vědci zohlednili znečištění ovzduší, neměli však k dispozici informace o životním stylu lidí. Tvrdí však, že faktory životního stylu by na výsledcích nic nezměnily, protože zjistili konzistentní souvislost s Parkinsonovou chorobou bez ohledu na vzdělání a příjem lidí.

Předpokládá se, že chronické narušování spánku v důsledku hlukového znečištění způsobuje zvýšené hladiny stresového hormonu kortizolu. Anna Hansellová, profesorka environmentální epidemiologie na Univerzitě v Leicesteru, která se na studii nepodílela, uvedla, že hluk je „spíše obecným stresorem“ než specifickým environmentálním rizikovým faktorem pro Parkinsonovu chorobu a že povaha studie „neprokazuje“ příčinnou souvislost.

Dr. Peter Chan, vedoucí výzkumník v oboru environmentální epidemiologie na Nuffieldově katedře zdraví obyvatelstva, který se na studii nepodílel, řekl: „Studie [rozdílů v hladinách hluku] je zajímavá, protože poukazuje na jeden rozměr problému hluku, a to, že hluk v domácnosti není rovnoměrný a lidé jej mohou zmírnit přesunem do jiných místností.“ Dodal však, že tyto závěry nebyly neočekávané.

Uvedl: „Víme, že mnoho potenciálních rizikových faktorů Parkinsonovy choroby souvisí také s nízkým socioekonomickým statusem, a je velmi obtížné rozlišit, zda je zvýšené riziko spojené s hlukem způsobeno výhradně hlukem samotným, nebo něčím jiným.“

John Stewart, předseda britské organizace UK Noise Association, který se na studii nepodílel, uvedl: „Tento výzkum se řadí k rostoucímu počtu studií, které prokazují souvislost mezi dopravním hlukem a fyzickým i duševním zdravím lidí. Ukazuje, že tato souvislost je nejsilnější tam, kde je hluk nejhlasitější. V praxi to znamenají hlavní silnice.

To naznačuje, že vlády a místní samosprávy by měly soustředit své úsilí na snížení hluku na hlavních silnicích.“

Zdroj v angličtině ZDE