Netanjahu nikdy nepředstíral, že by respektoval mezinárodní právo. Když Jihoafrická republika podala žalobu na základě Úmluvy o genocidě proti izraelským akcím v Gaze, Netanjahu prohlásil: „Nikdo nás nezastaví – ani Haag.“ Letos v létě v americké televizi poznamenal, že pokud by jeho letadlo někdy bylo donuceno přistát v zemi, která tento zatykač uznává, izraelské speciální jednotky by mohly dostat „nový úkol“. Americký prezident slíbil, že na území USA nebude zatčen „v žádném případě, v žádné podobě ani formě“.

Vzkaz světu je jasný: zločiny spáchané spojenci a přisluhovači moci nebudou nikdy potrestány.

Tato beztrestnost se neomezuje pouze na Gazu. Projevuje se v zrychlujícím se etnickém čištění na Západním břehu. Přenesla se do Libanonu, kde izraelské údery letos zabily více než 4 000 lidí a vyhnaly z domovů více než milion. V jižní Sýrii izraelské jednotky ostřelují a přepadají vesnice v okolí Damašku. V Súdánu se páchají masakry s využitím zbraní, technologií a financování ze Spojených arabských emirátů, spojence izraelské vlády.

Každý velitel, který má svého patrona, si vzal ponaučení z posledních tří let. Za masová zvěrstva není žádný trest, cenu, pokud jsou vaši přátelé dostatečně silní.

Státy, které kladou odpor, čelí trestům v závratné rozmanitosti – sankcím, clům, výhrůžkám a izolaci. Jihoafrická republika přišla o americkou pomoc poté, co předložila svůj případ genocidy v Haagu. Kolumbijskému prezidentovi bylo odebráno vízum poté, co se v ulicích New Yorku vyjádřil ke Gaze.

Ani toto nezůstane omezeno na globální jih. Nástroje vytvořené pro teroristy a drogové kartely jsou nyní namířeny proti soudcům. Více než tucet soudců a žalobců Mezinárodního trestního soudu, včetně jeho předsedy, již žije pod americkými sankcemi. Zařazení celé instituce na sankční seznam by zasáhlo každou evropskou banku, pojišťovnu a dodavatele technologií, kteří poskytují služby soudu se sídlem v Nizozemsku.

Nástroje tohoto druhu, jsou-li jednou nasazeny, se už nikdy nevrátí do šuplíku. Evropské vlády, které dnes nad tím mávnou rukou, by se měly ptát, jak dlouho potrvá, než se tytéž nástroje obrátí proti jejich regulačním orgánům, orgánům pro ochranu hospodářské soutěže a vlastním soudům.

Co mohou země dělat? Historie naznačuje některé odpovědi.

V roce 1962 Valné shromáždění zřídilo zvláštní výbor proti apartheidu v Jižní Africe. Nově nezávislé státy z Afriky, Asie a Karibiku, které byly tehdy považovány za okrajové, prosazovaly zbrojní embarga, ropná embarga, sportovní bojkoty a stažení investic. V roce 1977 uvalila Rada bezpečnosti na Pretorii povinné zbrojní embargo. Během dvou desetiletí byl režim pryč: stal se neudržitelným pod tlakem národně osvobozeneckého boje doma i v exilu – a také proto, že dostatečný počet států, které jednaly společně, zvýšil cenu jeho zločinů.

O právní jasnost nemáme nouzi. Mezinárodní soudní dvůr shledal izraelskou okupaci nezákonnou a nařídil všem státům, aby ji nepodporovaly ani jí nepomáhaly. Valné shromáždění dalo Izraeli 12 měsíců na její ukončení; tato lhůta uplynula před rokem. Soud nařídil prozatímní opatření podle Úmluvy o genocidě a Mezinárodní trestní soud vydal zatykače.

Potřebujeme odvahu jednat. Státy musí využít všechny nástroje, které mají k dispozici: zastavit dodávky zbraní a zboží dvojího užití, odepřít přístup do přístavů vojenskému nákladu, přezkoumat veřejné zakázky a investice spojené s okupací – zatknout zločince a chránit právní představitele.

V pátek to udělají ministři a zástupci ze 40 států, kteří se sejdou v sídle OSN na mimořádném zasedání Haagské skupiny na obranu mezinárodního práva.

Jedinou odpovědí na jednostranné šikanování je kolektivní akce. Žádné hlavní město nedokáže tento tlak zvládnout samo. Čtyřicet jich to však zvládne.

Země, které ukončily apartheid, nečekaly na svolení od těch, kdo jej podporovali zbraněmi. Ani my bychom neměli. Je jich málo. Nás je mnoho.

• Varsha Gandikota je výkonnou tajemnicí Haagské skupiny