Ekvádor názorně ukazuje, že vzdorovat mocným je možné
17. 8. 2012 / Daniel Veselý
Perex: Ekvádor si dovoluje skutečně hodně. Zruší americkou vojenskou základnu na svém území a nyní poskytne azyl přednímu nepříteli Washingtonu v zemi jeho hlavního vazala. Gratulace k odvaze! Ekvádor se svými vlastními politickými lapsy není alespoň připosraný jako námi obdivovaný zelený kapitalismus ve Švédsku, jehož představitelé stojí vůči USA v naprosto nemravném předklonu. Desítky zemí si dříve dovolily mnohem méně, a přesto byly v režii Bílého domu vystaveny teroru, destruktivní invazi nebo v pár případech dokonce genocidě ZDE.
Jsou časy koloniální zvůle pryč?
Olympijskou militarizací posedlý Londýn suverénní latinskoamerické zemi ve středu vyhrožoval, že vtrhne na půdu jejího velvyslanectví, kde se již dva měsíce ukrývá šéf WikiLeaks Julian Assange, a že nepovolí jeho odjezd z Británie ZDE. Londýn rovněž pohrozil, že může ekvádorské velvyslanectví připravit o diplomatický status, aby mohl být Assange předán do Švédska, kde by se měl zpovídat ze spáchání údajných sexuálních deliktů, avšak kde by mu zároveň hrozilo vydání do Spojených států servilní švédskou vládou. V reakci na tyto hrozby vystoupil s veřejným prohlášením ekvádorský ministr zahraničí Ricardo Patino: "Chceme, aby byla jedna věc jasná. Nejsme britskou kolonií a časy kolonialismu jsou za námi."
Podle vyjádření Assangeho právního zástupce a emeritního profesora z Centra pro konstituční právo Michaela Ratnera v relaci Democracy Now! za touto hrozbou stojí Spojené státy, aby mohly Assangeho dopadnout, odsoudit za špionáž a vsadit do želez jako Bradleyho Manninga -- nebo ho uvrhnout do některé z početných mučíren v jejich nedemokratických satelitech všude po světě, kde by mohl shnít nadobro.
Ratner dále vyjádřil zděšení nad možností, že by vláda Velké Británie v podstatě uskutečnila invazi na ambasádu svrchované země, což by podle jeho slov představovalo "neuvěřitelné porušení mezinárodního práva." "Co kdyby Brazilci napadli honduraské velvyslanectví, aby dopadli svrženého honduraského prezidenta Manuela Zelayu?" pokládá řečnickou otázku Ratner. Navíc jeho klient má plné právo požádat ekvádorskou vládu o politický azyl, a ta mu v intencích zákona může tento azyl poskytnout. Julian Assange má po udělení azylu také právo svobodně nastoupit do vozu, odjet na letiště a poté odletět do Quita. Britské úřady tedy nemají žádnou pravomoc mu v tomto zabránit.
Ratner je přesvědčen, že by Assangeho v USA nečekal spravedlivý proces s tím, že by s ním mohlo být zacházeno podobným způsobem jako s vězni na Guantánamu ZDE.
Co se tvrzení ohledně sexuálního obtěžování dvou žen ve Švédsku týče, jež měl Assange spáchat, dosud nebyl z něčeho takového oficiálně obviněn ani obžalován. Někteří komentátoři namítají, že pokud má Assange čisté svědomí, může klidně odcestovat do Švédska a všechna obvinění proti němu vznesená jaksepatří vyvrátit. Jeho zastánci nicméně míní, že by servilní švédská vláda nelelkovala a vydala jej ihned do Států. Švédsko v roce 2006 na nátlak americké vlády vydalo CIA dva muže, na což později negativně reagovala OSN, která švédské úřady obvinila z toho, že se na mučení těchto dvou mužů podílely ZDE. Jak bylo výše napsáno, Spojené státy masově porušují práva podezřelých či obviněných osob, které vězní bez řádného soudního přelíčení, dlouhodobě je drží v izolaci či s nimi jinak špatně zacházejí.
Snaživí a tématu nepříliš znalí čeští publicisté, jako je Jan Jůn, hned přicházejí s obviněním z dílny Human Rights Watch, že Ekvádor také perzekuuje novináře ZDE. Correova vláda samozřejmě není svatá, její kroky vůči některým členům domorodé populace je možné nazvat perzekučními ZDE, nicméně čeští "investigativci" by měli znát obecný postoj HRW k latinskoamerické integraci a emancipaci a konkrétně její chybami a překrouceními prolezlou zprávu o porušování lidských práv ve Venezuele, kterou podrobila tvrdé kritice více než stovka odborníků na dění v latinskoamerickém regionu kvůli její naprosté nevyváženosti a pochybným zdrojům ZDE. Přístup Quita k silně protivládním ekvádorským médiím detailně analyzoval například ekonom a specialista na Latinskou Ameriku Mark Weisbrot ZDE.
Naděje přichází z Latinské Ameriky
Země Latinské Ameriky se díky tamní několikaleté emancipaci, integraci, opouštění mocenského orbitu Washingtonu a prosazování vlastního politického, ekonomického a diplomatického kursu prostřednictvím regionálních seskupení, jako jsou UNASUR ZDE, ALBA ZDE, MERCOSUR ZDE, CELAC ZDE atd., aktivně snaží prosazovat v mezinárodní politické aréně. Samozřejmě že tyto státy čelí řadě vnitřních i problémů, které není radno není radno podceňovat, nicméně jejich aktivity mohou představovat potřebnou alternativu vůči jednostranné a dlouhodobě neudržitelné západní hegemonii.
Diskuse