Masaryk přímou demokracii neodmítal

6. 11. 2013

Sice má pan Křeček částečně pravdu v tom, že pojem " středoevropského Švýcarska" je v souvislosti s Masarykem vnímán většinou jako řešení národnostních otázek v Československu federálním státním uspořádáním, ale poměrně zásadně se plete v tom, že by Masaryk nebyl zastáncem přímé demokracie. Už se ho na to nezeptáme, ale v jeho díle a rozhovorech je tato skutečnost naprosto zřejmá.

Například v knize Světová revoluce. Za války a ve válce 1914 -- 1918. (Praha, 2005) se na stránce 359 dočteme: "V demokracii, protože je vládou všech všem, neběží již o panování, nýbrž o správu a samosprávu a o harmonizaci všech státotvorných sil ve státě. Ideálem demokracie by byla vláda a správa přímá; ale při rostoucí početnosti všech národů a států demokracie může být jen nepřímá, prováděná zvolenými představiteli občanstva, parlamentem, zvoleným všeobecným právem hlasovacím. Ten parlament a jeho vláda se nesmí stát vládcem po starém způsobu, musí si být stále a dobře vědom, že jeho autorita vychází z delegování, jehož se mu dostává voliči. Demokratické ústavy zavádějí referendum, jímž všeobecná demokracie občas, aspoň v zákonodárství, i kvantitativně přichází k platnosti."

Již jen z tohoto textu je patrné, že při pobytu ve Švýcarsku "načichl" T.G.M. nejen řešení národnostní otázky, ale i švýcarským systémem přímé demokracie ve formě referend (moderní systém funguje ve Švýcarsku de facto od 30. let 19. století). Takže s určitou nadsázkou může pan Okamura opravdu tvrdit, že navazuje na Masarykův odkaz.

Nakonec ale, jak všichni víme, vyhrál systém převzatý víceméně ze "zatuchlého" Rakousko-uherského mocnářství a to jak v národnostní politice, tak i v politickém systému zastupitelské parlamentní demokracie. Výsledkem bylo stejně jako dnes, že první republika fungovala v téměř permanentní politické krizi, a to i přes některé "vymoženosti", které ani dnes nemáme, jako byl například (na politickou stranu) vázaný mandát.

Není také bez zajímavosti, že prvorepublikoví odpůrci implementace jak švýcarského národnostního řešení, tak i politického systému, argumentovali podobně jako současní politici. Přímá demokracie je dnes v ČR minimálně od doby, kdy tento systém vytáhly na moderní světlo VV (spíše ovšem Hnutí za přímou demokracii existující od roku 2001 - pokud tedy nepočítáme pokusy z počátku 90. let kombinující přímou demokracii s ideou zaměstnaneckého vlastnictví - pozn. red.), pod permanentním útokem a zesměšňováním určité části politického spektra a na ně navázaných médií. V poslední době exceluje v zesměšňování přímé demokracie například týdeník Reflex, aniž jeho pisálkové vůbec věnovali byť i minutu zjištěním, co to vlastně je. Podobně jsou na tom bohužel i reportéři dalších médií či mnoho vyjadřujících se politiků a veřejně činných osob.

V pozadí je dle všeho panický strach určitých skupin napříč stranami, které se bojí, že díky zavedením přímé demokracie přijdou o vliv. Pan Křeček má pravdu, že zavedením přímé demokracie dojde k velkému zásahu do našeho ústavního systému. Ale přesně to přece chceme. Současná ústava je odrazem určité naivity počátku 90. let minulého století a produkuje systémovou nestabilitu již svojí chybnou konstrukcí. Produkuje nestabilní vlády založené na zákulisních čachrech kmotrů velkých stran s nevyhnutelnou korupcí ve všech směrech. Kritika současné ústavy je odborně rozpracována jinde a není účelem mého článku, nicméně opravdu by pan Křeček nechtěl zasahovat do ústavy (zplichtěné za jeden týden), ze které není ani jasné, jaké pravomoci má prezident? Vždyť důsledek chybné ústavy dnes může pan Křeček pozorovat v přímém přenosu i na své domovské ČSSD, kde se evidentně perou o koryta dvě kmotrovské skupiny ve stejném duchu, jako se nedávno praly v ODS. To jen k názoru, že zasahovat do něčeho co evidentně nefunguje je špatné.

Zavedením všeobecného referenda jistě zásadní problémy nevyřeší, nicméně umožní participaci širších vrstev obyvatelstva na rozhodování a vystaví politiky tlaku možností, že jejich kroky budou moci být revidovány i mimo PR šarádu známou jako volby do parlamentu ČR. Jak říká sám pan Křeček, Švýcarsko má relativně běžný poměrný systém zastupitelské demokracie, to co nám ale neříká je, že systém referend ve Švýcarsku právě výrazně podporuje stabilitu v roztříštěném politickém spektru (7 stran v parlamentu). Není žádný důvod, proč by systém referend nemohl fungovat i u nás v rámci současné ústavy, byť samozřejmě našim cílem by měla být všeobecná diskuze o ústavě nové.

Systém přímé demokracie ve Švýcarsku jistě vychází z historie, kdy se část horských kantonů vzepřela habsburské moci vojenskou silou. Ozbrojenému lidu a navíc vojensky schopnému (švýcarský vojenský systém ovlivnil celou renesanční Evropu) nelze jen tak vrchnostensky poroučet. Nicméně dnes je systém přímé demokracie ve Švýcarsku nepochybně nejpropracovanější, ale jeho prvky jsou úspěšně implementovány ve větším či menším rozsahu po celém světě.

Navíc i ve Švýcarsku se systém přímé demokracie stále vyvíjí. Příkladem je postupné zavádění tzv. finančního referenda (o rozpočtech a daních) a to od kantonálně-obecních úrovní až na plánovanou celostátní úroveň. Je kolem toho přirozeně velká debata, ale poslední výzkumy například jednoznačně ukazují, že kantony, které mají implementované finanční referendum, mají nižší daně, vyrovnanější rozpočet a veřejné investice jsou levnější než v kantonech, kde tomu tak není.

Není tedy žádný důvod uvažovat směrem k tvrzení, že přímá demokracie není pro občany ČR vhodná a nelze zde referendum implementovat. Ten kdo to tvrdí vykazuje znaky pohrdání vlastními spoluobčany, prezentuje pocit nadřazenosti a případně toto tvrzení může vykazovat i znaky určité formy rasismu, neboť jakoby tvrdí, že určitá část pokrokového společenského zřízení není pro některé národy vhodná, zřejmě z důvodu jejich malé inteligence.