Intelektuálská poloha

23. 4. 2014 / Jaroslav Kovanda

čas čtení 4 minuty

Intelektuál pan Pehe tvrdí, že současná ukrajinská vláda je nejmíň tak legitimní jako ta československá, která tu byla v letech 1989 až 1990. (Akorát při inauguraci té naší tu byl jenom jeden mrtvý, a ten ještě z Národní třídy odešel po svých a náš soudruh prezident Husák taky nemusel někam prchat.) Rusko bývá označováno jako trvale imperialistický stát, viz intelektuál MUDr. Höschl, psychiatr, ostatní imperialistické státy se nevzpomenou. Intelektuál Jefim Fištejn se dovede o Rusko taky skvěle otřít, až by se mu snad věřit chtělo, kdyby si člověk nevzpomněl, s jakou radostnou? vehemencí přijímal kdysi Organizací spojených národů neautorizovaný vpád USA do Iráku. Taky jsem se nedávno pobavil, když intelektuál Jacques Rupnik přirovnával mírumilovnou politika EU k vegetariánské stravě uprostřed masožravců (naznačeno Egyptské jaro, zmínečka o Sýrii) a pípnutí, že bychom na tu Ukrajinu, pakliže Rusko rozepne svá křídla dravce a začne oškubávat Donbas, měli něco z toho NATO přece jen poslat. (Ano, vegetariánsky jsme se my Evropané nedávno stravovali, zatímco naši spojenci američtí letci bombardovali Srbsko.)

Též Kosovo prý nemáme spojovat, radí nám takoví intelektuálové, s "anšlusem" Krymu, protože Kosovo nebylo přifařeno k žádnému jinému státu. (Akorát že na svobodném kosovském území jakoby mávnutím proutku hned po jeho inauguraci vznikla jedna z největších amerických vojenských základen, což z hlediska záboru Albánií vyjde zhruba nastejno.) Z druhé strany barikády jsem zaznamenal zajímavé prohlášení komunisty Zjuganova, že Rusko (v jeho očích, jak jsem poslouchal, synonymum pro Sovětský Svaz) zažilo v poslední době tři vrcholy: porážku německého fašismu v květnu 1945, Gagarinův výlet do kosmu a připojení Krymu k Ruské federaci. (Hlasování lidu proběhlo zřejmě v pořádku, ale o připojení Krymu k RF se v Moskvě dohodlo zřejmě dávno předtím.)

Příkladů, jak se my intelektuálové amatéři vyjadřujeme ke komplikovanému dění na Ukrajině, by se určitě našla spousta. Všechna ale mají asi jednoho společného jmenovatele: jak chci já vidět situaci. Já, který si říkám intelektuál.

Jaká by měla být však úloha intelektuála, který má často mizerné informace a ještě je tak urputně přesvědčen o jejich pravdivosti? Intelektuál má jediné montérky, a to jsou pochyby. Už náš kolega B. Engels říkal, že by intelektuál měl o všem pochybovat.

A měl by zřejmě shánět informace i z protilehlých myšlenkových táborů.

Žijeme svým způsobem v nádherné době. Mnozí umíme anglicky, někteří ještě rusky. Čili dokud elektřina funguje, můžeme si v televizi pouštět Jewish One (Tel Aviv), Al-Jazeeru (Doha), CCTV (Peking), NHK (Tokyo), CNN... až po Russia Today anebo Rossija 24 (Moskva) do sytosti. O sledování různých myšlenkových proudů na internetu ani nemluvě.

Pakliže byste si však takovou kúru naordinovali alespoň na týden, vsadím boty, že poté nebudete mít intelektuály moc rádi a budete se shánět i po jiných zdrojích, které by uhasili vaši žízeň po pravdě. A možná dojde i na církve. Co pro řešení "ukrajinského problému" dělá třeba naše Zlatá neomylná římsko-katolické pravdy dennice jak Církev svatou tituloval kdysi Matěj Antonín Koniáš.

Nedávno jsem na téma Ukrajina mluvil s přítelem katolickým farářem A. B. Proč vy, kteří máte takové životní zkušenosti, kteří jste také kdysi válčili, vaši "napudrovaní papežové byli často vídáni na koních v čele svých zapařených vojáků", a vzdali jste se toho, co vám to dělá, když se vedle vás pořád válčí, co proti tomu děláte?, třeba v Sýrii... P. A. B. mně tvrdil, že oni mají jiný způsob ovlivňování člověka, zdánlivě pomalejší než je ten světský, například modlitbu. "Modlitba je jiné, hluboce podprahové "boží kopí" zasahující naši mysl jinak," řekl mi.

Dobře, tak co vám brání, abyste spolu s řeckokatolickou a pravoslavnou církví třeba se příští týden nepomodlili v Doněcku. Veřejně. Jenom tak. Aby se vidělo, abyste dávali příklad, neboť exempla trahunt.

Přítel A. B. řekl, že je to zajímavý námět, že o tom v nejbližší době řekne v kázání svým ovečkám v Z.

0
Vytisknout
12472

Diskuse

Obsah vydání | 28. 4. 2014