Putinova válka proti Západu

13. 2. 2015

Má špatnou pověst kvůli lhaní a svými protějšky je ostrakizován. Vládne zemí s měnou ve volném pádu a rapidně se zmenšující ekonomikou. Mezinárodní sankce zabránily jeho kleptokratickým přátelům v dovolených v neprávem nabytých středomořských vilách. Posuzováno podle cílů, které si Vladimir Putin stanovil, když před patnácti lety zdědil prezidentský úřad - prosperity, právního státu, integrace se Západem - muže být trapně komické hovořit o úspěchu, uvádí zítřejší vydání týdeníku Economist.

Ale to už nejsou jeho cíle, pokud vůbec kdy byly. Pohleďte na svět z jeho perspektivy a pan Putin vítězí. Navzdory všem machinacím svých nepřátel zůstává bezkonkurenčním pánem Kremlu. Drží otěže událostí na Ukrajině a dohoda v Minsku jeho kontrolu neuvolnila. Domestikace Ukrajiny prostřednictvím rutinní taktiky hrozeb a podplácení byla jeho první volbou, ale i invaze přinesla skryté výhody. Demonstrovala náklady toho, když se Rusku nepodřídíte. A protože si myslí, že ukrajinská vláda je pouhou loutkou Západu, konflikt vhodně ukázal, kdo poroučí na ruském zadním dvorku. A co je ze všeho nejlepší, zasel neshody mezi Putinovy protivníky: Mezi Evropany navzájem a mezi ně a Američany.

Jeho zastřešujícím cílem je neutralizovat tuto alianci, narušit její kolektivní přístup k bezpečnosti, odolat a odvrátit její postup. Ve zpětném pohledu z hlediska jeho paranoidní mysli se může zdát, že konfrontace byla nevyhnutelná. Tak či tak, soupeření už nelze dál skrývat. Nezačalo na ubohé Ukrajině, ani tam neskončí. Úspěch by vyžadoval mnohem více rozhodnosti, než západní lídři dosud předvedli.

O co Kremlu jde

I kdyby se se příměří plánované na 15. únor udrželo (což je nepravděpodobné), je si zřejmě jistý, že dostane, co chce: kvazistáteček v Donbasu, který může využít k zabrzdění Ukrajiny. Jediný dobrý soused je pro Putina slabý soused; vazalové jsou lepší než spojenci. Jen vědomě zaslepení si mohou myslet, že jeho revanšismus byl ukojen. Dříve či později se zaměří na Pobaltí - státy, které jsou členy EU i NATO a mají ruské menšiny, které Putin "chrání".

Hlavními Putinovými cíli jsou EU a NATO. Západní instituce a hodnoty jsou pro něj větší hrozbou než armády. Chce zastavit jejich šíření, podrýt je zevnitř a přinejmenším na křehké periferii nahradit vlastním modelem vládnutí. V tomto modelu národní stát má přednost před aliancemi, státy ovládá elita, kterou lze koupit. Také zde dosáhl jistých úspěchů. Od Francie přes Řecko po Maďarsko si na krajní pravici i levici kultivuje vlastní spojence - každého, kdo může lobovat za ruské zájmy nebo unii rozkládá.

Největším terčem je závazek NATO ke společné obraně. Pokud by byl zdiskreditován, například vyvoláním proruského povstání v Estonsku a Litvě, kterým by členové NATO odmítli pomoc - aliance se rozpadne.

Jak se ukázalo, nemá Putin problém obětovat blaho Rusů na oltář geopolitických výbojů. Pronásleduje ty, kdo protestují.

Co dělat?

Prvním úkolem je přiznat si problém. Barack Obama zaslepeně zachází s Ruskem jako s pouhou regionální mocností, náchylnou k postimperiálním křečím, ale v zásadě upadající. Historikové se podiví, že zatímco byla Ukrajina v plamenech, Západ stále debatoval, zda vyloučit Rusko z G8. Abychom parafrázovali Trockého, západní lídři se možná nezajímají o Putina, ale Putin se zajímá o ně.

Dalším krokem je odpověď stejně pádná jako útok. Součástí problému je, že Putin hraje podle jiných pravidel, žádná neporušitelná pravidla pro něj neexistují, žádné univerzální hodnoty, dokonce ani tvrdá fakta. Jsou jen zájmy. Jedním z jeho aktiv je připraenost použít metody, kterých by Západ nemohl použít, aniž by se pošpinil.

Pokud ho mají zbraně dodané Ukrajině opravdu odstrašit, Západ musí být jednotný a připravený postavit se nevyhnutelné eskalaci ještě účinnějšími zbraněmi, eventuálně včetně personálu, který by je obsluhoval. Ale aliance je v tom rozdělena. Putin zobrazuje válku coby západní provokaci. Vyzbrojení Ukrajiny by tuto fantazii proměnilo v cosi jako fakt, zatímco by mohl testovat limity západní jednoty a nedostatek odhodlání. Pokud by nová ruská agrese alianci galvanizovala, vyzbrojení Ukrajiny by se stalo pro Putina vážnější hrozbou. Pokud by k tomu nedošlo, vymstilo by se to.

Lepší strategií je vyhnout se jeho metodám a spoléhat na aktivum, jemuž se nemůže vyrovnat: Životní styl, který lidi přitahuje.

(Jakoby existovala alespoň 5% pravděpodobnost, že Ukrajina čelící ruské destabilizační kampani a infiltraci zahrnující sabotáže a ozbrojené útoky - i kdyby všechny ostatní hluboké problémy byly odstraněny, což by samo o sobě bylo možno považovat téměř za zázrak - může dospět k prosperitě. Namísto jedněch iluzí staví Economist jiné, ještě fantastičtější vzdušné zámky - pozn. KD.)

Stejně urgentní je podpořit a ujistit o západní podpoře ty bývalé sovětské státy, které vstoupily do západních institucí. Zatímco posílání zbraní na Donbas je pochybné, důvody pro zřízení základen NATO v Pobaltí jsou přesvědčivé, jakkoliv hlasitě Putin křičí. Západní představitelé musejí vyjasnit sobě i lidu, že budou bránit své spojence a alianci - i když boj bude zákeřný a nejasný.

Současně musí Západ využít všech dostupných prostředků, aby pomohl obyčejným Rusům pochopit, že Rusko, velký stát zavedený na scestí, bude vřele přijato, pokud bude mít vládce, kteří se světem a s vlastními lidmi zacházejí s respektem - jakkoliv dlouho to může trvat.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7844

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2015