Angela Merkelová jako "užitečný idiot"

Rešetnikov: "Idea minských jednání se zrodila ve Finsku"

13. 2. 2015 / Karel Dolejší

List Moskovskij komsomolec přinesl 10. února rozhovor s bývalým vysokým důstojníkem rozvědky SVR a nynějším ředitelem thinktanku RISI Leonidem Rešetnikovem ZDE. Hlavní sdělení zní: Myšlenka minských rozhovorů bez přímé účasti USA navazuje na tajné loňské rusko-americké rozhovory ve finském Boitu, z nichž byla Ukrajina vyloučena. Druhý závěr zní: Předsudky vůči Ukrajině, které tolik osob "chápajících Putina" v souvislosti s jednáními bezmyšlenkovitě opakuje, jsou výsledkem práce "osvědčených" manipulátorů se zázemím v ruských tajných službách a extrémistických kruzích. (Podle některých dobře informovaných osob ZDE byl thinktank RISI sám hlavním hybatelem, který vyvolal válku na Donbase.)

K rozhovorům na finském ostrově Boito došlo v červnu 2014. Zúčastnili se jich Američané prosazující přátelské vztahy s Putinem a Putinovi spolupracovníci. Tíž lidé později prosadili myšlenku minských jednání, tvrdí Rešetnikov.

Myšlenky proponentů jednání na Boitu vyvolaly v USA silnou kontroverzi. Jejich manifest ZDE byl kritizován z mnoha úhlů, ale hlavní výhrada zněla: Jednalo se o Ukrajině bez Ukrajiny a přednost měly zájmy ruské vládnoucí elity.

Zatímco se americká strana svářila a spor se stal náplní veřejných diskusí mezi "putinovci" a "neputinovci" táhnoucích se řadu týdnů, mimo záběr zůstávala ruská část organizátorů jednání na Boitu. Jejich složení a smýšlení ale teď pomáhá poodhalit Moskovskij komsomolec.

Rešetnikov, který udržuje vazby s ruskou krajní pravicí včetně všudypřítomného Dugina a jeho sponzora Malofějeva, v listopadu vystoupil na konferenci s výmluvným názvem "Moskva, Třetí Řím" ZDE.

Jaké názory Rešetnikov prezentoval? Například takové: "Nejsme prostě impériem ducha. Jsme alternativou té západní civilizace, která se již zhroutila. A naše Ruské impérium také bylo alternativní východně-pravoslavnou civilizací. - Jsme jiní, všechno děláme jinak. - Bohužel, nedoceňujeme tento tajemný a sakrální svazek, když Bulhaři, Srbové, Řekové vždy hleděli na Východ, na Rusko. Vždyť svého času všechny tyto země... patřily k byzantské civilizaci a všechny tyto národy k ní tíhnou i dnes..." Atd. atd. Aneb údajná civilizační příslušnost jako kolektivní osud, který nelze změnit vlastním rozhodnutím. A Rusko se má dnes vrátit k této civilizační misii, stát se majákem pravoslavné civilizace mnohem větší, než je jeho současné území.

Ale zpět k tématu. Minských rozhovorů se nakonec Ukrajina účastnila, byť původně nikoliv na nejvyšší úrovni. Jak ale vypovídá Rešetnikov, jsou tato jednání přímým pokračováním tajných jednání na Boitu, při kterých americká strana tento formát navrhla. Jednání ve Finsku se z americké strany zúčastnili lidé z firmy Kissinger Associates a Carnegieho nadace, delegaci vedl asistent Henryho Kissingera Thomas Graham. Z ruské strany to byli především lidé z thinktanků Ruská rada pro mezinárodní záležitosti a Institut pro světovou ekonomiku a mezinárodní vztahy. Obě instituce jsou hojně dotovány bývalými zpravodajskými důstojníky ze sovětských časů.

Rešetnikov nicméně i "ochotné" Američany v Boitu velmi nevybíravě kritizuje za jejich postoj k "povstání" v Donbasu a ruské roli v něm, stejně jako za snahu "zajistit vlastní zájmy". Tato reakce ukazuje, kam vede dialog s ideologicky předpojatými ruskými siloviky: Každá vstřícnost je nakonec chápána coby příležitost dosáhnout nikoliv tolerance, ale úplné ideologické konverze partnera, a pokud se takový pokus nezdaří, následují přinejmenším litanie nad jeho "nevděčností". Nelze být napůl těhotný. Pokud Rusko "chápete", nemůžete je nikdy "chápat" dostatečně a ponechat si výhrady či rezervu. Musíte se ztotožnit a přizpůsobit.

Evropa je nyní posedlá představou, že "Američané kontrolují Ukrajinu", říká Rešetnikov. A v USA jsou podle ruské strany "příčetní" Američané kolem Kissingera, s nimiž Moskva chce jednat, a "nepříčetní" kolem Obamy. Kissingerovi lidé na Boitu předložili návrhy zhruba odpovídající pozdějším minským jednáním a ty byly společně dál rozpracovány. Minské rozhovory bez účasti USA podle Rešetnikova Bílý dům potřeboval proto, aby si v krizi zachránil tvář. O podstatných věcech se jednalo jinde.

K roli svého thinktanku RISI v ukrajinské krizi Rešetnikov vysvětluje, že vždy upozorňoval na údajnou "nedostatečnost ekonomických metod" a podceňování "ideologické komponenty". Vzápětí se pouští do pseudohistorických výkladů o tom, proč Charkov, Donbas, Oděsa "nikdy nebyly ukrajinské" a Ukrajina vlastně není žádný stát.

Vazby mnohých ruských zpravodajských a vojenských kádrů - včetně těch bývalých rozmístěných na strategických pozicích v dalších institucích - na krajní pravici jsou poměrně dobře známy. Snaha o dialog s nimi ale logicky vede ke konfrontaci s extrémistickými názory, jež zastávají, a snaha "chápat Rusko" zase k tomu, že se nereflektuje původ a charakter takových názorů, prostě se "uznávají". Není divu, že tolik osob na Západě "chápajících Rusko", které povykují, jak se impériu křivdí, zároveň považuje za přirozený a samozřejmý stav, kdy Rusko samo své sousedy neuznává, zastrašuje a šikanuje, až po případné vojenské zásahy na jejich území.

Pokud má Rešetnikov pravdu, údajná rozhodující role Angely Merkelové v posledních jednáních o ukrajinské válce je ve skutečnosti pouhou iluzí. Tato role pro ni byla napsána již v červnu 2014 spolupracovníky Henryho Kissingera, kterým vůbec nevadilo jednat o Ukrajině bez Ukrajiny.

0
Vytisknout
8054

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2015