Je to Cameron, ne Corbyn, kdo napomáhá teroristům

4. 12. 2015

Cameronova argumentace, že chce shazovat nějaké bomby na Sýrii - "válka" to opravdu tedy není - vychází ze dvou předchozích rozhodnutí. Prvním byla invaze do Iráku a neschopnost vytvořit stabilitu a demokracii v té zemí po té invazi. Americká a britská politická strategie té doby přímo přispěly k vzniku Islámského státu, tím, že byly rozpuštěny irácké Republikánské gardy a že bylo poníženo sunnitské obyvatelstvo Iráku. Tito lidé se nyní stali efektivní zásobou jádra armády Isis, jsou to tatáž vojska, která by za Saddáma Husajna Isis tvrdě potlačila.

Zadruhé to bylo loňské rozhodnutí připojit se k nesourodé koalici poloochotných při bombardování cílů Isis v Iráku. Nejsilnější částí Cameronova argumentu bylo, že Dolní sněmovna tamto bombardování podpořila. Nyní se cíle přesunuly do Sýrii, a tak nedává smysl přestávat bombardovat na hranicích. Británie už stejně poskytovala výzvědné informace i prováděla bombardování drony v Sýrii, pár letů britských letadel, aby to uspokojilo naše francouzské spojence už na věci nic nezmění.

Avšak námitky proti těm rozhodnutím zůstávají stejně silné i dnes. Cameron otevřeně odmítl přijmout logiku toho, co tvrdí, že dělá, totiž že prý "poráží Isis". Británie bude Isis bombardovat v Sýrii, ale nepodpoří jediný faktor, který může takové bombardování učinit efektivním. Totiž podpořit konkrétní pozemní ofenzívu na vybombardovaném území.

Vládní Spojený výzvědný výbor tvrdí, že se mu podařilo dát dohromady armádu "70 000 umírněných Syřanů, založenou na podrobných, každý den aktualizovaných informacích". Pokus náměstka velitele obranného štábu generála Messengera poskytnout v této věci obrannému výboru Dolní sněmovny nějaké důkazy byl ztrapňující. Tento fantom armády vypadá velmi podobně jako pochybná "složka dokumentů" od těchže lidí, kteří nám dali "důkazy" o údajné existenci iráckých zbraní hromadného ničení.

Mnoho mluvčích v Dolní sněmovně se ve středu opakovaně dotazovalo, jak učiní bombardování Sýrie britské ulice bezpečnějšími. Je tomu přece přesně obráceně. Ten argument je urážkou inteligence.

Role bombardování v moderní válce se nezměnila od druhé světové války. Bomby ničí budovy a zařízení a zabíjejí lidi. Bomby nemohou okupovat ani udržet území. Nemohou zajistit vítězství, ani mír a prosperitu.

Letecká moc může být efektivní v tom, že na bojišti podpoří odhodlaná pozemní vojska. Avšak bombardování bez pozemní ofenzívy je k ničemu.

Cameron nemá v Sýrii žádná pozemní vojska. Ani svá ani nikoho jiného. Stal se vězněm bombardovací lobby, pro nichž jsou pozemní vojska jen trapnou podružností.

Cameron má velký problém, protože jediná pozemní vojska, která nějak fungují, nepatří k fantomu armády, který si vymyslel britský výzvědný výbor, ale prezidentu Asadovi, kterého Cameron chce svrhnout. Asada podporují Írán a Rusko, od nichž se Cameron snaží distancovat.

Jinými slovy, klíčovou součástí britské strategie jsou tři potenciální spojenci, kteří jsou pro Camerona naprosto nepřijatelní. Ve světle této situace se máme právo se ptát: Jak vážně to Cameron myslí, když říká, že chce porazit Isis a odstranit "existenční" hrozbu Británii? Ukazuje se, že Cameron není sympatizant s teroristy, ale je zcela jistě člověk, který dělá, co teroristé chtějí.

Ve všech třech válkách, které vedly v tomto století britské vlády proti muslimským státům - Afghánistánu, Iráku a Libyi - bylo cílem svrhnout existující vládce, nebo zlikvidovat údajné hrozby Británii. Ve všech těchto případech byly pro ty země ty války naprostou katastrofou.

Hrozba teroristického incidentu není existenční hrozbou státu. Systematické "zestátňování" zločinů, páchaných teroristy, netvoří příčinu pro vedení války. Předstírat, že tomu tak je, poškozuje jazyk války a napomáhá teroristickému nepříteli.

Pokud Cameron opravdu věří, že jsou "britské hodnoty a britský způsob života ohroženy" tak vážně, jak říká, má povinnost vůči britskému lidu jej před tím ubránit. Ale kde je pozemní a námořní armáda? Kde jsou ty miliardy, vydávané každoročně na obranu? Kde je státnická strategie, v jejímž rámci by se použila tato obrovská armádní síla, když je tedy to ohrožení tak velké?

V Dolní sněmovně Cameron přiznal, že jeho strategie je "dlouhodobý cíl". Naznačil, že prostě jen chce být viděn, že pomáhá Američanům a Francouzům. Chce být viděn, že "dělá něco". Jeho projev byl typický "mission creep" - postupné rozšiřování vojenských cílů: "No, jo, tak my už něco děláme, tak dělejme ještě trochu víc."

Isis se jednoho dne rozloží, stejně tak, jak by se rozložil Taliban, kdyby ho v roce 2001 nechali na pokoji. Rozpadne se v důsledku vlastní zákopové války a bojů vedených místními lidmi. Pokud dáváme Isis roli globálního podporovatele extremistického islamismu, jen tu dobu rozkladu Isis oddalujeme.

Strategie britské vlády je nesouvislá a neodpovídá údajné hrozbě britskému lidu. Tak vláda dělá to, co dělá vždycky, když si neví rady. Bombarduje.

Kompletní článek v angličtině ZDE