Bodláky Václava Duška

Kupředu, partajníci

28. 1. 2016 / Václav Dušek

Před mnoha lety napadl partajničení blízký spolupracovník Tatíčka, vysvětloval, jaká nebezpečenství vyplývají z partajních obludárií - člena podrží za jakoukoli cenu, schovají rypáčka v náručí, kde nefičí, obhájí pišiškvora před rozvášněným lidem, zaplatí daň za mizerovo odpudivé chování.

Pravda, kdysi byly partaje co do počtu členstva silnější, pokladny naplněny pro boj o moc vyfutrovány stálými příspěvky věrných i tajemných zazobaných podporovatelů; partajní hrůzotero údajně zní: Braň pravdu (naši). Drž se koryta (za cenu zatracení). Kušuj a pracuj (odměna tě nemine). Zákony tvořme k obrazu svému. Lživost není překážkou (podlez). Nepokradeš z našeho (peníze nesmrdí). Láska a pravda (pohádky). K jednomu bohu se modliti budeš (partajnímu). Světonázorová lochneska (potřeba ohebnosti). Rozumářství nepodlehni (drolí charakter).

Budeme-li věřit statistikám, potom partajních poletuch ubylo. Dnes nemusíš mít nutně za zády ochotné pomocníky - stačí mít názory a charakter z plastelíny. Můžeš vesele zazpívat po volbách - vstávej semínko, holala, bude z tebe fiala.

Partajní zbrojnoši běhají po cimbuřích a hájí zastaralé myšlenky i předvolební tlachy. V dnešních časech působí řečníci za kecpulty krapítko nevýrazně a divadelně - vypínají se, holedbají, slibují, přefukují se zásadními myšlenkami. Taktická příprava - mizérie. Voličstvo - vlčí smečka. Pozorují oběti politické chtivosti, v očích hněv. Panáčci vytvoří dojem, že žijeme v době kamenných postojů. Partajní zbrojnoši slouží do roztrhání těla.

Být partajníkem, k popukání. A není už k údivu, že poletuch či poletucha zásadní přestupy neberou tragicky. Radikalizace postupuje. Necháme se zvolit, sliby pak upravíme pro potřebu politického manevrování a vedeme voliče přes hatě k líbezné budoucnosti. Zpovykaní zastánci odlišných pořádků spoléhají na chabou paměť národa: paměť národa není spolehlivá, pokud ji oživují kořistnické figury.

Držet média pod krkem se vyplácí. A nemusíme je držet hned pod krkem - stačí je zapřáhnout a kočírovat, hyjé, prrr... Kdo neumí šlapat v zápřahu, musí odejít. Lid poučíme, naučíme, vycvičíme. Co výrazně poznamenaných dokumentů nepravdami a omyly už jsme zhlédli - a neubylo nás, škarohlídi. V ideologických kotlích vaříme pravdu, lži, omyly, světonázorové bludy - chuť blivajzu okořeníme, osolíme, pocukrujeme, upečeme a podáváme po vychladnutí.

Historické postavy děsu, hejkalové a žínky, zaseli žvanivost, strach, dokázali obluzovat masy, otáčet kolo dějin proti větru, i po větru. Ochablost se dostavuje v hodinách duchovního zmaru. Umíme ukázat nepřítele, no, a pokud jsme se netrefili, nezoufáme, najdeme nového… Anebo vymyslíme.

Radikální pomatenci vidí kolem sebe samé nepoučené bytosti. Hlavně nedat lidem vydechnout.

Zakryjeme realitu všedního dne. Mácháme se po kotníky ve vnitřních problémech, ale rozumbradové chtějí řídit zeměkouli. Z našeho domácího tlampače slyšet samá pecka! Pobavit umíme, urazit umíme, pak stáhneme ohony, zalezeme do boudy, počkáme a znovu vyrazíme školit lidičky. Věrozvěsty můžeme draho vyvážet, kam se budou hrabat petrodolary.

Ovšem, svět nespal. Pohnul se - k lepšímu, horšímu? Mrkněte do krasohledu, nebo do křivohledu? Partaj fialkovitých si honí tričko, vidět je nádobíčko. Sociálně laděná partička, samá honička, stíhá odrážet zelenýho strýčka, bacha, piráti se nám množí, Ano, ach ano, ano, ano, Top a Ťop, pořád ťipťop, strany pro lid, červená, černá, změny zásadní, ve skutečnosti žádné...

Budoucnost vyžaduje připravené kormidelníky, počasí se zhoršuje. Kecalové půjdou nutně stranou. Svět nemá zapotřebí vychytralých slovíčkářů. Miliony bytostí chtějí žít v blahobytu a míru. Pohnou se blíže k vodě, k potravinám, k nám, dětem Krista - kdo je zastaví?! Otázek přibývá, odpovědí se nedostává. Kličkovaná prozatím vyhovuje politickým špičkám s ubroušenými hroty. Výmluvy, pomluvy, sliby, výhrůžky, tápání, sto a jedna pravda.

Svět patří nám, pro všechny dosti místa - ohraná píseň nerozumných.