Bodláky Václava Duška

Slušnost – okoralý nesmysl

16. 3. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 6 minut

Nemůžeme přežít ve světě přibývajících taškařic, zvratů, věrolomných odkazů krvelačných svatostí, jen tím, že budeme slušní. Sypeme zrno nedůtklivým běžencům v nezměrné naději, že se nám potřební odmění láskou a slušností – avšak není slušnost, jako slušnost, křesťanský naivko odkojený desaterem, kázáními hříšných pastýřů, nebeskou varhaní hudbou, čtením ze svaté knihy knih. Obracíme se ke slušným lidem – a nevíme s jistotou, zda už z nich slušnost nalomena tvrdou realitou nevyčpěla.

Vidíš-li si přitom ještě na špičku nosu, nechoď k očaři, navštiv psycho cholerickou poradnu; nebude-li ti pomoženo, nevadí, musíš mít pevnou víru v sebe sama – a neztrácet naději. Přitom víme, kolik slušných koťouchů naprosto selhalo ve vypjatých okamžicích. Přesto není pravdou, že slušnost okorala. Možná trochu zhrubla. Slušností se pyšní kdekdo; říkáme přece – to je slušný zloděj, to je ale slušný lhář, herec, muzikant, řemeslník… U nás v Podřipsku říkáme: Ze slušností nejdál dojdeš. Po-vedená slova! Slušné bytosti bloudí u hrany propasti. Houfy rozesmátých občanů čekají s napětím posledního kroku svatouška. Zábava se cení.

Válka v přímém přenosu, slušný nudný seriál, není-liž pravda. Filmové pásy s masovými hroby, útoky pěchoty, tanků, raketometů, bombardovacích perutí, smrt milionů nedojímá. Mohyly vystaveny k památce hrdinů v různých koutech světa skomírají a kostelní zvony přehluší nudná muzika z amplionů na náměstích Míru. Slušná míra zvěrstva!

Volby – volná zábava jarmarečního lidu, vyšinuté kulturní šílenství. Prskají po sobě sokové lamí šlemy; pohazujeme vejci, řičíme slova nepěkná, halasíme, urážíme, zesměšňujeme a dočkáme se, neboť zástupci lidu se nám budou velmi podobat, až se nám to zatrapeně nebude líbit. Budou pro nás málo vstřícní, sociálně uvědomělí, neskromní ve vyjadřování, nerozvážně uplatitelní; jdeš-li k vrcholu, zbav se zátěže a balastu. Co se slušností před zdoláním vrcholu, k čemu se přepínat.

Političtí sprintéři nečekají ovšem na výstřel při startu, štafeta předávána kdekoli, bez skrupulí. Dneškem musíme bojovat proti úžasným zpěvům sociálně spravedlivých bardů. Odbornost vyžaduje vy-trvalost, k smíchu! Krasavci, talenti, poeti – vzhůru za úspěchem! Kondoři v senátu a parlamentu živoří, splihlá křídla jim brání v rozletu, supi slaví úspěch. Kdo vede riskuje postavení – takže adorujeme postavení mimo hru. Ve stínu odvážných přežívají slušní kývači a roztodivní mučedníci za bukem a vyčkávají volné cesty k dosáhnutí úspěchu. Mít slušný úspěch vyžaduje moclikrát se za-chovat neslušně – ale historie se neptá. Cestovatelé politickou krajinou nemusí brát ohledy na domorodou čeládku, mají indicie, že kariérní kanibalismus žije!

Rozdávat rady a rozumy se hodí, čím větší výběr možností, tím bohatší demokratické postupy při letu do modravých výšin. Excesy pocestných muslimů dráždí bytosti k tvrdé odplatě – my jim sypeme výživné zrní a oni se chovají nepřístojně – není divu, naše slušnost odporuje jejich zvyklostem a výkladu o slušnosti! Máš-li pevné nervy, nezoufej, odpouštěj, vytrvej. Utrpením k lepším zítřkům. Islamistické nebezpečí číhá prý na každém kilometru. Otevřeš vrátka a kůzlátka sežrána. Prstíčky ledové, řečičky medové, a za nehty vražedná špína, dej pozor na muslemína.

Pivní zoologické zahrady i salony strádají – drahé pivo ruinuje rodiny, zákaz kuřby nesmyslem, slušnost kavárenského druhu neobstojí, obsluha nedůstojná tvrdých mužů; chceš-li hochu slušným býti, vstup do jakékoli partaje, kde slušnosti zdarma vyučují. U stolů pravdivých báchorek za pomoci vypěněného rezavého moku a šíleně zpracovaných kořalek, hlavně za studena, musíš být ve střehu a volit slova. Mnozí senátní a parlamentní krasavci, talenti k závisti, nemohou usednout do knajpy s klidným vědomím, že nejsou v ohrožení. Zabili jste mi myšlenku, tumáte po pysku, hejkalové ne-vycválaní. Slušná facka, léčivka bez receptu, doplněk k pravdomluvnosti. Slušnost musí být po zásluze potrestána.

Slušná žačka, dcerka esenbáka, obvinila ze sexuálního obtěžování a ztráty panenství pohledného učitele – smůla byl gay, tehdy se jim říkávalo jinak. Slušnost musí být! Strávil v ponížení vazbu, tře-pal se strachy. Po propuštění jančil, vyhýbal se lidem. Přicházel domů a zdravil: ahoj byte, dneska jsem po práci chodil parkem a smazal vzkaz – učitel je úchyl, na dívku se nezlobím, potřebovala určit odpanitele, byl jsem po ruce. Mluvil jsem s prodavačem v antikvariátu a prodavačkou v lahůdkách. A dodržoval přísně tento rituál, poněvadž nabyl přesvědčení, že má odposlouchávací zařízení v bytečku; po letech našel důkaz. Sluší se vědět, kdo jak myslí, co říká doma, co na veřejnosti. I dnes bývá odposlech povolen v zájmu odkrytí zločinu; pesimisté tvrdí, zločin, samý zločin, všichni něco tají. Uč se, hochu, slušným býti.

Pozdní volební dostihy v sobě skrývají dramatické etudy. Slušnost si strčte laskavě za klobouček. Partajní bohatýři semelou páté přes deváté a jsou ochotni i schopni spojit se třeba s čertem, jen aby zůstali u koryt plných výtečné šlichty. Přesycenost planety lidskými tvory vytváří možnost, že planeta po znásilnění chamtivými burany nečekaně pukne.

Život bude jinde! A slušnost, říkáte – že si nedáte pokoj!

0
Vytisknout
7095

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2017