Je Česko pistolnický stát?

28. 6. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty

Měl jsem příležitost v posledních dnech slyšet v Českém rozhlase debaty o ústavní novele, jež má lidem, kteří legálně drží zbraně, zajistit ústavní právo tyto zbraně použít při zajišťování bezpečnosti státu. Jako by bylo dodnes protiústavní konat zbraní dobro. Dnes vidíme, že tuto novelu ve Sněmovně podpořilo 139 poslanců, tedy ústavní většina.

Poslankyně Černochová (za ODS) dokonce v Radiožurnálu po poledni tvrdila, že tak jako Polsko údajně má v ústavě podporu malorolníků, tak je stejně legitimní, aby Česko mělo v ústavě podporu držitelů zbraní. To mi spadla čelist. Polsko je tradičně malorolnický stát, Česko ale pistolnický stát není. Nebo je?


Nakonec i ministr vnitra i předseda bezpečnostního výboru (oba za ČSSD, která by měla – pokud je vůbec ještě levicová – propagovat tradiční levicovou politiku omezování držení zbraní) Sněmovny uznávají, podle jejich vyjádření v Českém rozhlase, že tato ústavní novela je především reakce na rozhodnutí Evropské unie o omezování držení zbraní. Čeští politici se přitom tváří, že státy EU, které si tuto směrnici vyžádaly – a jde zejména o státy s reálnou zkušeností s teroristickými útoky –, jsou pitomé, zatímco my Češi víme všechno nejlépe.

Neschopnost lidí typu ministra vnitra vyjednávat s ostatními politiky z členských států EU má být vyvážena změnou ústavy. Je otázkou, zda tato ústavní novela projde Senátem, ale i pak, aspoň doufám, ji stále ještě může odmítnout jako neústavní paskvil Ústavní soud. Tak jako tak tato ad hoc změna ústavy nezmění nic na platnosti evropské legislativy. Je to jen zcela prázdný truc, nedůstojný ústavního pořádku tohoto státu. Jenže o skutečný zájem ČR zde samozřejmě vůbec nejde. Ústava je zde pouze instrumentem vášně pro zbraně.

V každém případě nějakou dobu budeme moci sledovat mohutné nasazení politiků, kteří na jedné straně budou tvrdit, že jsme jedna z nejbezpečnějších zemí na světě, na druhou stranu budou zcela systematicky vyvolávat představu, že stoprocentní bezpečnost zajistí pouze vyzbrojený občan, který bude přítomen u jakéhokoli pokusu o teroristický útok (jako deus ex machina se vždycky zjeví v pravý čas na pravém místě s nadpřirozenou znalostí situace), aby efektivně svou zbraní zasáhl. Na jedné straně budou tvrdit, že stoprocentní bezpečnost nelze zajistit, na druhé straně budou budit očekávání, že kdo se vyzbrojí, ten je zabezpečený.

Myslím, že střízlivý přístup musí brát především v potaz, že zbraň je další riziko, nikoli eliminace rizika. Člověk může udělat chybu a postřelit sám sebe nebo jiné, může mu někdo zbraň odcizit (může se tou zbraní zranit jeho dítě), může se dokonce při zásahu zmýlit a místo zločince zastřelit nevinného. Princip vlastní obrany pomocí zbraní známe z divokého západu: právo měl ten, kdo byl lepší pistolník.

Politici by jen kvůli své neschopnosti vyjednávat v rámci EU neměli v lidech budit představu, že státem organizovaná a daňovými poplatníky placená bezpečnost je děravá, riziková, zatímco svépomoc pistolníků je dobrý, bezpečný, téměř vše řešící doplněk. Země, které mají letité zkušenosti s terorismem, o tom vědí své, naši politici oproti nim vypadají jako dětinští fandové stříleček, kteří vůbec nechápou, co terorismus znamená ve skutečnosti. Není divu, že je nikdo nebere vážně (a že ani ti Poláci nebo Maďaři si kvůli nové evropské legislativě nemění ústavy).

Lidé budou mít právo použít zbraň k obraně státu, rozhodla Sněmovna




0
Vytisknout
17669

Diskuse

Obsah vydání | 30. 6. 2017