Kam kráčí české zdravotnictví
25. 7. 2017
/
Kateřina Duchoňová
čas čtení
5 minut
V současné
době chybí v českých nemocnicích zhruba 3000 lékařů.
Kvůli nedostatku personálu se průběžně uzavírají oddělení.
V letních měsících je krize obzvláště tíživá.
Především
v regionech se péče začíná omezovat na řešení jen
akutních případů. Zákroky, které ještě lze odložit, se
odkládají, čekací doby jsou dlouhé.
Praktičtí
lékaři často nacházejí na stolech obálku s žádostí od
primářů oddělení, aby se snažili maximum zdravotních potíží
vyřešit ve svých ambulancích a pokud možno dále nezatěžovali
už tak přetížená nemocniční oddělení.
Praktiků na
venkově a v odlehlejších částech republiky je přitom také
nedostatek, jejich průměrný věk je dle předsedy ČLK Milana
Kubka 55 let a noví lékaři nepřibývají.
Zhruba pětina
absolventů našich lékařských fakult odchází do ciziny ihned po
promoci, ale není výjimkou, že odcházejí i zkušenější lékaři
s letitou praxí.
Ve státních
nemocnicích se nedostává lékařů střední generace, nemocnice
táhnou absolventi a lékaři důchodového věku.
Většina
absolventů kromě špatných finančních podmínek, které jsou pro
mladé lidi s přáním založit rodinu pochopitelně také
důležité, klade na první místo v žebříčku
nespokojenosti chaotický vzdělávací systém a z toho
plynoucí potíže s dosažením dostatečné kvalifikace.
Platí zde snad
více než jindy, že co si člověk nenastuduje a nezaplatí v rámci
vzdělávání sám, tak později v praxi chybí.
To ovšem zjevně
netrápí naše politiky. Ti se zřejmě rozhodli záplatovat roky
trvající krizi ve zdravotnictví bizarními způsoby jako například
začleněním tradiční čínské medicíny do státních nemocnic.
Osobně proti
čínské medicíně a zvláště proti některým jejím směrům,
jako je například akupunktura, nic nemám, mohou v určitých
indikovaných případech pomoci.
Ale mělo by se
tak dít v samostatných institutech, kde by bylo jasně
vymezeno, k čemu jsou určeny a že se jedná o alternativní
metodu léčby.
V aktuálních
podmínkách myslím není na místě přispívat ze státních peněz
i na léčebné přístupy, které nejsou vědecky podložené (s
výjimkou již výše zmíněné akupunktury, která má i určité
neurofyziologické opodstatnění) a jejichž praktikanti navíc
nemají řádné lékařské vzdělání, ani neprošli žádnými
srovnávacími zkouškami.
Navíc se
současné čínské léčitelství začíná značně lišit od toho
skutečně tradičního , začíná se stávat předmětem byznysu.
Při nedávném
pobytu na Srí Lance jsem navštívila centrum tradiční
ayurvédské medicíny, kde turistům toužícím po nějaké
alternativě nabízeli předražené preparáty na obezitu,
celulitidu, proti plešatění a podobně, zkrátka přišli na to,
po čem západní turista touží.
Samozřejmě
nechci tímto tvrdit, že by ayurvéda byla zcela neúčinná, pokud
lidé dobře znají tradiční byliny a jejich použití, tak může
u některých chronických nebo jednodušších onemocnění pomoci,
ale pokud se jedná o složitější nebo akutní onemocnění, tak
se i v tradičních společnostech doporučuje vyhledat
nemocnici stavěnou na principech západní medicíny.
U nás na druhou
stranu i lidé, kteří jsou frustrovaní přetíženými a někdy i
nevrlými zdravotníky v nemocnicích, případně i ti
vyčerpaní dlouhou léčbou bez pozitivní prognózy nebo lidé
hledající v terapii rychlou zkratku, vyhledávají různé
léčitele slibující přímo zázraky na počkání a často za
značný obnos.
Města se jimi
jen hemží, tu je reklama slibující odčervení organismu, jinde
andělská terapie.
Někdy je
vyhledávají i lidé vzdělaní a jindy racionálně uvažující,
ale v případě nemoci se již chytají každého stébla.
Občas tyto
praktiky provozují i vystudovaní lékaři, je to zřejmě
výnosnější než trávit hodiny ve službách v nemocnici.
Jistě, každý
člověk se může pro způsob léčby svobodně rozhodnout, velkým
problémem je chybějící trestní odpovědnost těchto léčitelů.
Kromě toho jsou
tu i další hrozby jako například další privatizace nemocnic,
aktuálně se na náš trh s větší vervou chystá třeba
společnost Penta, která chce pacienty i zdravotníky nalákat na
vábničku lepší péče i vybavenosti a menšího zatížení
administrativou.
Je potřeba
připomenout, že tato a jiné soukromé společnosti často vyžadují
příplatky za nadstandardní péči, která ale ve skutečnosti o
tolik lepší být nemusí, a pokud by byl pacient opravdu těžce
nemocný a jeho léčba by se jim nevyplatila, tak zřejmě opět
poputuje do podfinancované státní nemocnice. Dokonce v soukromé
nemocnici navrhuje nahradit část zdravotníků umělou inteligencí,
i to je originální řešení nedostatku zdravotnického personálu.
Samozřejmě
soukromí investoři se zaměřují především na lukrativní
obory, které přinášejí zisk. Dalším hráčem na poli
soukromých zdravotnických zařízení v ČR je například
společnost Agel, ale pozadu nezůstává ani Andrej Babiš
s vlastnictvím klinik asistované reprodukce. Jeho FutureLife
je čím dál úspěšnější, investovat do dlouhodobě a vážně
nemocných pacientů se ale zjevně nechystá.
Doufejme, že se
podaří najít rozumnou střední cestu mezi pochybnými léčiteli
bez zodpovědnosti a privatizací nemocnic.Pro těžce nemocné ani
jiná cesta není.
13025
Diskuse