Hirošima a Nagasaki aneb Mýtus o nutnosti jaderné anihilace

9. 8. 2017 / Daniel Veselý

Dodnes se v akademických kruzích vede zanícená diskuse o tom, zda bylo nutné svrhnout dvě atomové bomby, aby Spojené státy zvítězily nad Japonskem v nejkrvavější válce lidských dějin. Je však celkem příznačné, že pozice zastánců použití atomových zbraní bývá zhusta přijímána jako nezvratný fakt, přestože se ze značné části zakládá na pohodlné mytologii.       

Vždy jsem instinktivně odmítal přijmout tvrzení, že vyhlazení civilní populace dvou japonských měst bylo jedinou možností, jak přinutit Japonsko ke kapitulaci. Zaráželo mne, s jak bohorovným klidem je tato skutečnost přijímána i mezi vzdělanými lidmi. Nakonec mě překvapilo, jak snadno lze k tomuto tématu dohledat relevantní informace.

Tezi o nevyhnutelnosti jaderné anihilace Hirošimy a Nagasaki na základě studia dostupných pramenů zpochybňují respektovaní historikové, mezi něž patří zejména Tsuyoshi Hasegawa, Gar Alperowitz a Peter Kuznick.

Americký historik Tsuyoshi Hasegawa, autor přelomové publikace Racing the Enemy: Stalin, Truman, and the Surrender of Japan, poukázal na úlohu Sovětského svazu při kapitulaci Tokia, již předchozí vědecké práce opomíjely či alespoň umenšovaly. Podle jeho zjištění Japonci akceptovali podmínky postupimské deklarace kvůli vstupu Sovětů do války, k němuž došlo 9. srpna 1945, a nikoli kvůli jaderné pohromě v Hirošimě a Nagasaki. Destrukce 67 měst způsobená americkým konvenčním bombardováním (nálet na Tokio v březnu 1945 usmrtil více civilistů než atomová bomba v Hirošimě) a jaderné vyhlazení dalších dvou měst japonskou generalitu příliš netrápilo, zatímco představa sovětské okupace pro ni představovala noční můru. Mírová frakce japonské generality si tehdy poprvé uvědomila, že bude lepší přijmout ultimátum z Postupimi než čelit pozemní invazi Moskvy, neboť věřila, že Spojené státy nepoženou císaře před spravedlnost. Ostatně dějiny ukázaly, že se tato kalkulace Tokiu vyplatila.

Americký politický ekonom a historik Gar Alperovitz ve své publikaci The Decision  to Use the Atomic Bomb and the Architecture of an American Myth předkládá argumenty, podle nichž bylo Japonsko v předvečer svržení atomových bomb na pokraji kapitulace, a stejně jako Hasegawa míní, že Tokio bylo silně znepokojeno blížícím se vstupem Sovětů do války v Pacifiku. Podle Alperovitze američtí představitelé už na jaře roku 1945 věděli, že Japonsko hledá cesty, jak ukončit předem prohranou válku. Američané rovněž věděli, že zásadní překážkou pro ukončení válečného konfliktu je trvání Bílého domu na bezpodmínečné kapitulaci. Japonci byli totiž ochotni obětovat téměř cokoliv – kromě ponížení svého císaře. Dědic dynastie staré 2600 let, císař Hirohito, byl vnímán jako žijící bůh, který personifikoval japonský národ. Představa Hirohita na popravišti byla proto pro Japonce naprosto nepřijatelná.

Americký historik Peter Kuznick, který spolupracoval s režisérem Oliverem Stonem na dokumentu Nevyřčené dějiny Spojených států, taktéž zpochybňuje široce akceptovanou tezi o nevyhnutelnosti jaderného zničení Hirošimy a Nagasaki a považuje ji za mytologii. Kuznick se kupříkladu zmiňuje o „disidentských hlasech“ v amerických vojenských silách jež nesouhlasily se svržením jaderných bomb, k nimž patřili generálové Douglas MacArthur, William Leahy, Chester Nimitz a pozdější americký prezident Dwight Eisenhower. Celkem sedm pětihvězdičkových generálů považovalo použití atomových bomb buďto za zbytečné z vojenského hlediska, morálně odsouzeníhodné, nebo obojí.  Historik také souhlasí se svými dvěma kolegy, že válku v Pacifiku ukončila sovětská invaze do Mandžuska a dalších japonských kolonií, a nikoliv děsivá zvěrstva v Hirošimě a Nagasaki.

Výše jmenovaní historikové nejsou přirozeně jedinými odborníky, kteří zpochybňují oficiální narativ o nutnosti použít jaderné zbraně k ukončení nejkrvavějšího konfliktu lidských dějin. Patrně prvním historikem, jenž tak učinil, je Edwin P.  Hoyt, který v roce 1986 napsal: „Japonští militaristé považovali atomové bomby v Hirošimě a Nagasaki za špičku ledovce. Bylo to nemilosrdné konvenční bombardování, které způsobilo mnohem větší destrukci než jaderné zbraně a které nakonec Hirohita přesvědčilo přijmout ultimátum z Postupimi.“           

Pochybnosti se ale objevily již mnohem dříve, aniž by vešly v širší známost - a to z naprosto nečekaného zdroje. Studie expertního panelu United States Strategic Survey, který založil americký prezident Roosevelt, v roce 1946 dospěla k pozoruhodnému závěru: Japonsko by se se vší pravděpodobností vzdalo do 31. prosince 1945, i kdyby nebyly použity jaderné zbraně a Sovětský svaz nevstoupil do války. Americké letectvo mělo totiž nad Japonskem drtivou převahu.

Je poněkud zarážející (ač v kontextu povědomí o zahraniční politice Spojených států příznačné), že výše uvedené informace nejsou součástí běžné debaty; prozatím cirkulují pouze v akademických kruzích. Tato skutečnost je právě nyní, kdy se stíny Hirošimy a Nagasaki nebezpečně sklánějí nad Severní Koreou, velice tristní. Racionální a smysluplná debata totiž může přinést schůdná řešení různých konfliktů. A tragická lekce z Hirošimy a Nagasaki nám ukazuje, že diplomatická vyjednávání jsou vždy mnohem přijatelnější než rozpoutání apokalyptické vojenské síly.

0
Vytisknout
4031

Diskuse

Obsah vydání | 15. 8. 2017