POZNÁMKA NA OKRAJ:

Stručná etnologická náboženská cesta, aneb Proč věříte v existenci jakého boha?

15. 8. 2017 / Uwe Ladwig

čas čtení 4 minuty

 
V určitě době lidské nebo předlidské existence, a tedy mnohem dříve než jak tvrdí Bible, před přibližně 5000 lety, zjistili   naši předchůdci zjistili, že existuje to, o čem Kant později říkal, že je to lidem předem dáno a že to naše myšlení nějak formuje a limituje: prostor, čas a vzah příčin a jejich následků.

Za pomoci tohoto  “nářadí” člověk zjistil, že existují pro něho nevysvětlitelné věci. Ty si začal vykládat prostřednictvím existence neviditelného něčeho, což později dostalo jméno Bůh. 

Během historie si člověkvytvářel různé bohy žijící ve stejní době víceméně vedle sebe nebo v nějakém spolku. Dál jim vymýšlel vlastnosti, které znal ze společného života lidí.



Během dalšího vývoje lidských myšlenek týkajících se  soupeřících bohů “žili” tito bozi nejen ve vlastním hierarchickém božím společenství, ale zároveň i s lidmi a polobohy. Až během další doby vymysleli lidé obraz existence jediného, a tedy “pravého” Boha.  

Tento pro abrahamisty asi opravdu první božský jedinec byl  Bůh Židů, ačkoli zoroastristé už předtím věřili v existenci “vládce moudrosti” Ahuru Mazdu. Zde už věřili v existenci Boha a očekávali příchod Mesiáše, spasitele  svého vyvoleného národa. Ve starých dobách směli být členem jejich etnické a náboženské komunity jen děti židovských matek. Tak se ale tato základní víra Židů nemohla stát světovým náboženstvím všech lidských bytostí.

Vzhledem k tomu, že se kolem roku 500 před naším letopočtem rozšířila  víra buddhistů, kteří nevěřili v existenci nějakého boha, a tak  měli možnost se opravdu stát světovým spolkem všech lidí, někteří zatím v existenci toho židovského Boha věřící lidé si rozmysleli, že by mohl existovat abrahamovský Bůh, s kterým není spojeno rasové omezení příslušníků daného náboženství. Jejich vlastně geniálním nápadem bylo omezit význam židovských matek a vyvolit jen jednu z jejich dcer, kterou si Bůh  vybral jako matku svého syna Ježíše, který se tak pro ten   nový náboženský spolek stal božím synem, tedy vlastně od jeho předchůdců očekávaným Mesiášem. 

Aby usnadnili šíření nové víry v nového celosvětového abrahamistického boha, vyměnili křesťané vyměnili onoho represivního boha Židů za svého, který skrze Ježíše lidstvo osvobodil od dědičného hříchu Adama a Evy, který odpouštěl lidem hříchy lidu a čekal s Ježíšem v nebi na duše zemřelých pozemšťanů.

Asi v roce 610 našeho letopočtu začal Mohammed  na základě znalostí těch dvou už existujících abrahamských vír s psaním nového náboženského textu, protože se chtěl pokusit sjednotnit lid Arábie, kteří věřili v té době v nejrůznější bohy. Tak se stal oficiálním zakladatelem třetího abrahamovského náboženství. Během 23 let byl zapsán  text Koránu a dnešní podobu dostal v roce 651. Ačkoli o životě Ježíše v Koránu  ovšem nenajdete ani zmínka, Mohamed ho uznal jako proroka, a tak vlastně za jednoho ze svých předchůdců.

Z hlediska náboženských etnologů už ta existence různých nějak na sobě závislých, lidmi v historii za sebou postupně tvořených bohů  odůvodňuje otázku ohledně důvěryhodnosti všech těch obrazů Boha. A to zejména kvůli tomu, že asi  jediný existující Bůh nebyl zřejmě schopen lidem v jedné jedinečné formě už v začátcích existence lidstva sdělit, čím je.

Nemyslíte ale, že nejméně ony opravdu už ne tak nové poznatky vědců o stáří země, o původu života a o evolučních změnách jeho podob by měli lidem objasnit, že texty těch tří abrahamských náboženství jsou zajímavé, ale přece jen je to dílo lidského myšlení. Nemělo by se ale tedy, když někdo horlí proti všem lidem věřícím v nějakého boha,   nejen poukázat na to, že všichni věřící jedné víry svou podstatou nejsou stejní, ale i se ptát  na víru toho horlivce, aby měl možnost vykročit z toho podivného způsobu, jímž svou víru formuluje a jímž ho jeho víra limituje. 

0
Vytisknout
9582

Diskuse

Obsah vydání | 21. 8. 2017