Pomáhá české školství vracet společnost do období normalizace?
18. 1. 2018
/
Albín Sybera
čas čtení
2 minuty
Ve svém velmi
trefném článku “Lež není názor” (ZDE)
se Apolena Rychlíková mj. zamýšlí, že jednou z cest jak bojovat
s médii jako např. TV Barrandov, Parlamentní listy, či MF Dnes,
které systematicky chrlí polopravdivé, či přímo lživé
informace do českého mediálního prostoru, je “důsledné
odhalování těch mocenských struktur, které ze stávajícího
naladění těží”.
S podobným závěrem
by v Evropě jistě souhlasila celá plejáda poválečných
myslitelů Rolandem Barthesem počínaje a Slavojem Žižkem konče a
pravděpodobně by s tímto závěrem souhlasila i nezávisle na
neutěšené situaci v českojazyčném mediálním prostoru. V jedné
ze svých esejí věnovaných problematice moci píše Michel
Foucault, že bychom neměli čekat na zavedení koncentračních
táborů, či na přemíru byrokracie, abychom došli k závěru, že
existuje vztah mezi excesivní kumulací politické moci a jejím
zdůvodňováním (v angličtině publikované jako The Subject
and Power – esej je součástí kompilace textů editovaných
P. Rabinowem pod názvem Michel Foucault – Beyond Structuralism
and Hermeneutics, str. 210).
Člověk má nutkání
si myslet, že zatímco ve Francii, Británii, a i v dalších
členských státech EU, se nachází zastánci podobných závěrů
mezi vysokoškolskými profesory, předními mysliteli, filozofy,
historiky a spisovateli, tak v ČR se jedná pouze o úzký okruh
redaktorů A2 či Britských listů. V záplavě tzv. tradičních
polistopadových tiskovin v českém jazyce – Lidové noviny,
Hospodářské noviny, apod. – jakoby ustrnul vývoj evropského
myšlení v 60. letech minulého století (možná dříve, snad
přece jenom o něco později). Televizní kanály přes vánoční a
novoroční svátky chrlily (co se zahraniční produkce týče)
jednu komedii ze 70. let za druhou, které kromě zábavných gagů
divákům nadále reprodukují i rasistické a sexistické představy
poplatné době svého vzniku.
Je možné že za
celého více jak čtvrtstoletí nemělo možnost české školství
tuto situaci ovlivnit? Čeští studenti po celou tu dobu měli k
dispozici veřejně dostupné školství a byl to tudíž především
stát, který měl možnosti jak svým občanům poskytnout alespoň
náhled toho, co se na větší (co do počtu obyvatel) části
kontinentu, ze kterého pocházejí, a ve kterém vyrostli jejich
předci, odehrává na poli myšlení a společenských otázek. Je
možné, že české školství takhle drasticky selhalo a stale
selhává?
10079
Diskuse