Pomáhá české školství vracet společnost do období normalizace?

18. 1. 2018 / Albín Sybera

 


Ve svém velmi trefném článku “Lež není názor” (ZDE) se Apolena Rychlíková mj. zamýšlí, že jednou z cest jak bojovat s médii jako např. TV Barrandov, Parlamentní listy, či MF Dnes, které systematicky chrlí polopravdivé, či přímo lživé informace do českého mediálního prostoru, je “důsledné odhalování těch mocenských struktur, které ze stávajícího naladění těží”.


S podobným závěrem by v Evropě jistě souhlasila celá plejáda poválečných myslitelů Rolandem Barthesem počínaje a Slavojem Žižkem konče a pravděpodobně by s tímto závěrem souhlasila i nezávisle na neutěšené situaci v českojazyčném mediálním prostoru. V jedné ze svých esejí věnovaných problematice moci píše Michel Foucault, že bychom neměli čekat na zavedení koncentračních táborů, či na přemíru byrokracie, abychom došli k závěru, že existuje vztah mezi excesivní kumulací politické moci a jejím zdůvodňováním (v angličtině publikované jako The Subject and Power – esej je součástí kompilace textů editovaných P. Rabinowem pod názvem Michel Foucault – Beyond Structuralism and Hermeneutics, str. 210).

Člověk má nutkání si myslet, že zatímco ve Francii, Británii, a i v dalších členských státech EU, se nachází zastánci podobných závěrů mezi vysokoškolskými profesory, předními mysliteli, filozofy, historiky a spisovateli, tak v ČR se jedná pouze o úzký okruh redaktorů A2 či Britských listů. V záplavě tzv. tradičních polistopadových tiskovin v českém jazyce – Lidové noviny, Hospodářské noviny, apod. – jakoby ustrnul vývoj evropského myšlení v 60. letech minulého století (možná dříve, snad přece jenom o něco později). Televizní kanály přes vánoční a novoroční svátky chrlily (co se zahraniční produkce týče) jednu komedii ze 70. let za druhou, které kromě zábavných gagů divákům nadále reprodukují i rasistické a sexistické představy poplatné době svého vzniku.

Je možné že za celého více jak čtvrtstoletí nemělo možnost české školství tuto situaci ovlivnit? Čeští studenti po celou tu dobu měli k dispozici veřejně dostupné školství a byl to tudíž především stát, který měl možnosti jak svým občanům poskytnout alespoň náhled toho, co se na větší (co do počtu obyvatel) části kontinentu, ze kterého pocházejí, a ve kterém vyrostli jejich předci, odehrává na poli myšlení a společenských otázek. Je možné, že české školství takhle drasticky selhalo a stale selhává?



0
Vytisknout
3339

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2018