Nejen nad prezidentskými volbami

Toužíme po otcovském zájmu, nedostatek se obrací v agresi zanedbávaného děcka

18. 1. 2018 / Vojtěch Polák

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Tak mě napadlo, jestli nenávist Pepy Kozla z Popovic k uprchlíkům není primárně závist. Ti lidi to vlastně říkají dost jasně a reakce extrémistů (SPD, komunisti) to jenom potvrzují. Že mi to nedošlo dřív?

Tak zhruba takto. Ta naše vrchnost na nás kašle a zajímáme ji, jenom když nás chce oškubat. Zlobí se lidi, co:
a) žijou dost špatně, byli oškubáni (bezdomovci, exekuční zničení pro bagatelní hříšky, nekvalifikovaní, apod.),
b) žijou zatím slušně, ale trpí obavou, že zítra spadnou do předchozí kategorie, nevěří si (ždímáni, vydíráni, šikanováni a jinak deptáni zejména manažery), ani neúspěšní, ani úspěšní.

Souhrnně, toužíme po otcovském zájmu a péči dobrotivé vrchnosti, což je nám odpíráno. Každý starej se sám o sebe. Čeho ale pilný občan nabyl, to mu erár sebere a tedy káže vodu a sám pije víno. Český volič si tak připadá bezmocný, neschopný, zneužívaný a opuštěný od své vrchnosti.

A teď ta vrchnost (hlavně havloidi, pravdoláskaři, sluníčkáři a dobroserové):
a) jeví péči o Romy, to je k vzteku, že mají mít, co nám je odpíráno, od nás chce jenom, abychom makali a pilně nás pak dojí,
b) jeví ještě větší péči o taky barevné uprchlíky a to by jednoho čerti sebrali, ani nejsou našinci a milovaná vrchnost je chce zaopatřit, což ale nám odpírá a stejně to zas odskáčeme a zaplatíme my.

Takže proč bychom měli milovat a) Romy a cizince, b) naši neférovou vrchnost? V součinnosti se staršími vrstvami mozku (emoce při nespravedlnosti 60+30% plus xenofobie a potažmo rasismus) se celkem pochopitelně narodí moc pěkná a silná nenávist (aktuálně) k uprchlíkům a pak taky k vrchnosti. Hlavně k té havloidní (pane prezidente, měl jste si poradit a všechno vyřešit, ale vy jste to pěkně posral). Ale i k té zavedené vrchnosti rádoby pravicové (ODS, TOP09, KDU-ČSL, starostové) i rádoby levicové (ČSSD, komunisti), zkrátka k té kmotrovské (lotrovské).

Něco jako děti, když rodiče nepochopitelně nespravedlivě preferují péči o některé sourozence. Agrese těch opomíjených a zanedbávaných je pak celkem srozumitelná. Ale primární příčina je podle mě ta sociální asymetrie. Emoce k nespravedlnosti a xenofobie jsou faktory sekundární a jsou jenom tou situací probouzeny. Nepopírám ale, že ty emoce jsou pro vznik nenávisti k uprchlíkům nezbytné.

Zaujalo mě hlavně, jak zmínění extrémisté ostrým čichem patníkového čmuchala zjistili, na kterou strunu mají brnkat. A tak odmítají pomoc uprchlíkům, zkracují řetěz Romům a tepají vrchnost hlava nehlava. Čím nesmyslnější tvrzení, tím líp. Není větší rozkoše pro pomstu (děti typicky stupňují zlobení) než házet klacky úplně absurdní. Tepat skutečné nepravosti není zdaleka tak krásný pocit. A tak extrémisté úspěšně zachraňují národ před neexistujícím nebezpečím. Reagují ale účinně na skutečnou agresi a sbírají sympatie části společnosti.

Nestabilita společnosti obecně zřejmě nevede k ničemu dobrému. Proto je stabilita k prosperitě nezbytná. Proto se u moci taky má střídat pravice s levicí, neboť pravice vytváří bohatství a destabilizuje společnost. Levice bohatství rozděluje a společnost stabilizuje. Tvrzení, že pravice tvoří a levice rozhazuje mi připadá jako typicky účelová polopravda. Má zřejmě podpořit monopol pravice. Současná nestabilita je podle mě logický následek tohoto monopolu po roce 1990. Předchozí nestabilita byla zas důsledkem monopolu extrémní levice (reálný socialismus).

Pozn. Boba Kartouse: S tím se ztotožňuji. Přidal bych jen, že řešením je dle velké části takto frustrovaných retrotopie, iluze o návratu k čemusi bezpečnějšímu, lepšímu, v čem se lépe orientují. Že fragmentace diskursu a nejistota, kterou lidé zažívají, (ne)platnost litera scripta manet, respektive platnost jakéhokoliv sdělení v závislosti na dostatečně silné sociální skupině, která mu dává relevanci, vytvářejí dokonalé prostředí pro vytěžování strachu, manipulaci s diskursem a prosazování zástupných témat na místo těch klíčových (migrace v. nízké platy v ČR) a tím pádem dokážou frustraci dát právě tento charakter.

0
Vytisknout
3553

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2018