27. 2. 2018 / Karel Dolejší
Povstalci se tu dělí do dvou hlavních frakcí, které spolu navzájem mají mírně řečeno napjaté vztahy. Město Dúma na severu enklávy a také její východní část ovládá největší skupina, která si říká Džaíš al-Islám, neboli Islámská armáda ZDE. Jedná se o salafistické uskupení sponzorované Saúdskou Arábií jako protiváha proti syrské al-Kájdě. V červenci 2014 vyhnala Džaíš al-Islám z Ghúty skupinu "islámský stát" a v dubnu 2017 skupinu Tahrír aš-Šám, což je lokalizovaná syrská pobočka hnutí al-Kájda.
Druhou frakci vede skupina Fajlak ar-Rahmán, neboli legie Rahmán, která se formálně řadí ke střechové organizaci Svobodná syrská armáda. Do podzimu 2016 byla podporována v rámci programu CIA, tzn. jedná se o jednu z Američany prověřených skupin syrské opozice ZDE. Fajlak ar-Rahmán kontroluje okraje Damašku a jihozápadní část Ghúty. V červenci 2016 toto uskupení svedlo rozhořené boje se syrskou al-Kájdou, tehdy ještě zvanou Džabhat an-Nusra, na damašském přeměstí Zamalka ZDE.
Další dvě lokálně menší frakce se příležitostně spojují se skupinou Fajlak ar-Rahmán proti Džaíš al-Islámu. Čtvrť Harasta na severozápadě obklíčené enklávy kontroluje místní odnož koalice Ahrár aš-Šám, skupiny sponzorované Saúdskou Arábií a Tureckem ZDE. Tato organizace nyní v západním Idlíbu a severním Aleppu nese hlavní tíhu bojů se syrskou odnoží al-Kájdy, v Ghútě je však spíše okrajovou záležitostí.
Lokalizovaná al-Kájda v Sýrii si nyní říká Tahrír aš-Šám a má také malou pobočku v Ghútě čítající jen zhruba 300 ozbrojenců ZDE. Ačkoliv v severní Sýrii jde (dosud) o nejsilnější ozbrojenou frakci, v Ghútě je to suverénně nejmenší skupina závislá na ochotě velení Fajlak ar-Rahmánu "nevidět ji" uvnitř svých pozic v rámci neformálního obranného paktu proti Islámské armádě.
Asadistické síly po přijetí rezoluce OSN zaútočily právě na postavení organizace Džaíš al-Islám ZDE - tedy jediného ozbrojeného uskupení v Ghútě, které důsledně pronásleduje "islámský stát" i syrské kajdisty.
Dlouhodobé působení ruských interventů v Sýrii navíc umožňuje empirickou generalizaci, že Moskva vždy přednostně útočí na umírněné skupiny syrské opozice. Dělá to proto, aby zdůvodnila nemožnost politického dialogu na jakémkoliv jiném základě než je setrvání Asada coby údajné "hráze proti islámským extrémistům".
***
Hlavní síly syrských kajdistů se nacházejí v provincii Idlíb, nikoliv v Ghútě ZDE. Je ovšem třeba ještě zdůraznit, že lokalizovaná syrská pobočka se těžce rozhádala s mezinárodním ústředím al-Kájdy ZDE.
Jen za poslední týden koalice vedená syrskými kajdisty zvaná Haját Tahrír aš-Šám ztratila v Idlíbu 36 strategických lokací, ze kterých ji vyhnali umírnění islamisté sponzorovaní Tureckem, sdružení v koalici Džabhat Tahrír Súríja ZDE. Je tedy téměř zničena ZDE. Menší skupiny dočasně koalované s dominantními kajdisty navíc jedna za druhou přecházejí k sílící konkurenci na základě prohlášení umírněné Syrské islámské rady (Al-Madžlis al-Islámí al-Súrí, anglická zkratka SIC), která kajdisty označila za agresory a vyzvala ke všeobecnému povstání proti nim ZDE.
Tvrzení asadistické a ruské propagandy i jejích západních přežvýkavců ohledně "vedoucí role al-Kájdy v Ghútě" se tedy absolutně nezakládá na pravdě. Jde o účelovou lež cynických masových vrahů, kterým každá uzavřená dohoda o Sýrii slouží pouze jako nástroj k vystupňování válečného úsilí a fatálních demografických změn.
Diskuse