Confessio Bohemica, model 2018

20. 4. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Vyjádření Organizace pro zákaz chemických zbraní usvědčilo ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova z čiré lži ohledně kauzy novičok ZDE (pdf). Je ovšem logické, že česká média věnují záležitosti mizivou pozornost. Nepřetržité vražedné útoky islamistických organizací al-Žumpajda a al-Vomakajda na strategický průmysl domácích zabijaček beze zbytku vysvětlují davovou psychózu, pro niž z české kotliny není vidět ani na krok - a obraz světa zde zmrtvěl v místní obdobu meziválečného mýtu o "žlutém nebezpečí".


Ve slušných zemích stále ještě platí, že politik přichycený při vědomé lži odstupuje. V České republice, kde vláda bez důvěry s trestně stíhaným premiérem v čele řadu měsíců vyvádí věci jinde nevídané, však podobná očekávání působí zcela absurdně. Pamatujete ještě na Petra Nečase, co musel rezignovat kvůli protežování milenky a zneužití vojenského zpravodajství? Dnes politikům bez problémů procházejí mnohem větší pohřešky, přesto však značná část voličstva získala subjektivní pocit, že se situace ohromně zlepšila, "protože politici konečně mluví s lidmi". - A mluvit s lidmi a lidově, to je v naší situaci rozhodně třeba. Lidová mluva má například pro podobné případy k dispozici jadrné rčení: "Kde jsou ty časy, kdy to ještě stálo za hovno."

Jo, kdeže jsou ty časy. Kde je konec dobám, kdy těsně před nástupem Hitlera k moci předválečné Československo slavnostně zařadilo do služby mocný říční monitor President Masaryk vyzbrojený čtyřmi 66 mm děly. Velká většina těch kdo rozhodovali o investicích do armády si tenkrát byla zcela jista, že příští válka bude rozhodně vedena proti Maďarům (jejichž jazyku proto vojáky vyučoval na akademii ve Vyškově jakýsi Ludvík Svoboda) pokoušejícím se obnovit stařičké mocnářství. Vlajková loď čs. říční flotily byla posléze spolu se vším ostatním vybavením prvorepublikové armády zabrána okupanty a pod jménem Bechelaren si zabojovala na východní frontě...

Tajemství historického úspěchu českého národa, jeho nepřekonatelného mistrovství v taktickém přežívání stále se vracejících a aktivně přivolávaných ponižujících katastrof, spočívá v umění až do poslední chvíle nevidět skutečného nepřítele - avšak ve zlomovém dějinném okamžiku, kdy se situace konečně jakoby bleskem vyjasní, mu bez váhání a směle zalézt rovnou do jetele.

Těžko říci, kde se této životní moudrosti učíme a zda ji nesajeme rovnou s mateřským mlékem. Jisto je, že někdejší role univerzálního padoucha ve vykloubené politické imaginaci prvorepublikových elit dnes přešla z Maďarů na muslimy, zatímco pro pozorné sledování výkonů ministerstva propagandy, ať už německého, nebo ruského, chyběly buňky v osmatřicátém stejně jako v osmnáctém.

Reálného nebezpečí si Češi sice vůbec nevšímají, ale jakmile je skutečný nepřátelský aktér konečně bez námahy přemůže, nikdo na světě se jim už nevyrovná ve schopnosti skládat hold a kořit se před vítězem nenapodobitelně vynalézavými způsoby.

"Sebeúcta nezná žádné kalkulace," tvrdil Gándhí. - "Počítá, co mu to vynese, a když nic - pak chytře vyhne se!," namítá opomíjený český národní hrdina. - V zemi, kde se kolektivní katastrofy stále dokola rozměňují v ušmudlané arivistické štěstíčko několika vybraných kecalů, budou za nějaký čas Kremlu neskonale vděčni i za falešné obvinění České republiky z chemického útoku v Salisbury.

1
Vytisknout
11339

Diskuse

Obsah vydání | 26. 4. 2018