Poválečný světový řád je u konce

1. 6. 2018

čas čtení 4 minuty
Poválečný světový řád je u konce. A ne proto, že by ho zničil Trump, píše Victor Davis Hanson v National Review.


Pětasedmdesát let trvající poválečný řád vytvořený USA po 2. světové válce se rozpadá. Takřka všechny větší zahraničněpolitické iniciativy podniknuté v posledních šestnácti letech přišly vepsí.

Prezidentství Donalda Trumpa je výrazem, nikoliv katalyzátorem zániku zahraničněpolitického statu quo. Velká část světa nyní funguje na základě předpokladů, jež mají máloco společného s oficiálními poválečnými institucemi, zvyky a tradicemi, které, jakkoliv ty byly kdysi úspěšné, nyní patří k epoše, která je za námi.

Už mnoho nezbývá ze starého narativu, podle nějž pouze ustupování čínskému merkantilismu může vytvořit bohatou čínskou střední třídu, která pak nevyhnutelně přijme demokracii, uzavře partnerství se Západem a vytvoří modelový globální národ. Čína je v principu v mezinárodním obchodě chronickým podvodníkem. Porušování pravidel představovalo její cestu k bohatství. A usiluje o to využít své peníze jako páku k vytvoření čehosi na způsob imperiální japonské zóny společné prosperity v rámci Velké Východní Asie. Americké obchodní ústupky Pekingu v posledních dekádách nepřinesly Asii stabilitu o nic více, než přikyvování Tokiu ve 30. letech minulého století.

Také na Evropské unii není nic svatého. Rozhodně není vzorem pro nějakou celokontinentální demokratickou civilizaci. Utopická mentalita EU změnila evropskou demografii, imigrační politiku, energetickou produkci a obranu. Výsledkem je, že již existují celkem čtyři navzájem se popírající unie: Renegátská a vystupující Británie, odcizený východoevropský blok obávající se otevřených hranic, insolventní Jih zahořklý kvůli ilegální imigraci a fiskální strohosti - a staré jádro Západní Evropy (což je nyní eufemismus pro německou hegemonii).

Pokud jde o Německo, už to není "nové" modelové Západní Německo poválečné doby, ale dobře známé staré Německo, které nyní vyvíjí tlak na sousedy v otázkách ilegální imigrace, finančních záchran, brexitu, ruské energie a příspěvků do NATO, podobně, jako chtělo rozšiřovat Prusko a Sudety. Německá unifikace nyní nese více ducha roku 1871 než roku 1989.

Pokud jde o USA, Německo předefinovalo svůj poválečný vztah na jakýchsi třech následujících předpokladech: 1) Německo má právo neplnit slib NATO utrácet 2 % HDP za obranu a nebude o tom vyjednávat, 2) nebude vyjednávat o ročním obchodním přebytku s USA ve výši 65 miliard dolarů, 3) celkový přebytek obchodní bilance ve výši 280 miliard dolarů nemůže být předmětem jednání. Doplňky k tomu představuje předpoklad, že NATO ve své tradiční formě je neměnné a že současný "svobodný" systém mezinárodního obchodu je neporušitelný.

A nakonec vidíme konec starého truismu, že USA jsou psychologicky nebo ekonomicky tak silné, že snadno unesou břemeno globálního vedení - obchodní náklady vyvolané národy na vzestupu, které ignorují obchodní pravidla, dotování kontinentální obrany v bohaté Evropě, schvalování činnosti mezinárodních institucí na základě předpokladu, že se drží západního liberalismu a tolerance a otvírání hranic buď kvůli odčinění viny, nebo kvůli zlepšení údajně špatné demografické situace.

Historické síly způsobily, že poválečné myšlení zastaralo a zanechalo za sebou mnoho reakcionářských "expertů" ukotvených v minulosti a popírajících často nebezpečnou realitu, kterou mají přímo před očima. Ještě horší je autopilot vyzvánějící po enté, že Donald Trump ohrožuje mezinárodní řád, podkopává NATO, nerozumí EU nebo ignoruje sofistikované instituce udržující svět pohromadě.

Snad jediná metafora, která je přesná, tvrdí, že Trump hodil kamenem na globální skleník. To ale není moralitka o moci kamínků, ale spíše o snadném rozbití prasklého skla.

 

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
11512

Diskuse

Obsah vydání | 1. 6. 2018