Trump stojí na špatné straně nejdůležitějšího boje naší doby

16. 7. 2018

čas čtení 5 minut
Krátce řečeno, po celém Západě je politika opět redukována na atavistický boj mezi radikální pravicí a švihlou levicí.

Stýská se mi po časech, kdy bývali konzervativci považováni za přirozenou vládní stranu a jejich lídry byly flegmatické, nudné establishmentové typy jako Harold Macmillan, Helmut Kohl, Dwight D. Eisenhower, George W. Bush a Valéry Giscard d’Estaing, píše Max Boot. Naproti tomu dnes je v politice příliš mnoho vzrušení, na obou stranách Atlantiku. Přední pravičáci - nenazval bych je konzervativci - zahrnují maďarského Viktora Orbána, italského Mattea Salviniho, rakouského Sebastiana Kurze, francouzskou Marine Le Penovou, nizozemského Geerta Wilderse, polského Jaroslawa Kaczyńského, českého Miloše Zemana, tureckého Recepa Tayyipa Erdogana, ruského Vladimira Putina - a samozřejmě našeho prezidenta Trumpa.


Takřka všichni se dobře vyjímají v médiích - a to je pro jejich země špatné, protože přitahují pozornost. A v mnoha případech získávají i moc tím, že dělají z menšin obětní beránky, útočí na elity, vydávají média a opozici za zloduchy, prosazují zjednodušenou a nefungující politiku, vytvářejí kult osobnosti a podkopávají demokratické instituce. Jde o stejnou strategii, kterou mezi válkami dovedli k dokonalosti italský Benito Mussolini, španělský Francisco Franco, portugalský António de Oliveira Salazar, řecký Ioannis Metaxas, maďarský Miklós Horthy, polský Jozef Pilsudski a jejich následníci, albánský král Zog - a samozřejmě Adolf Hitler a Josif Stalin. Nikoliv, nacismus nepřebírá vládu nad Evropou ani Amerikou, ale obyčejné autoritářství vzniká v Polsku a Maďarsku a již triumfovalo v Turecku a Rusku. Demokratické normy erodují od Slovenska až po Spojené státy.

Předváleční pravicoví extrémisté nacházeli svůj zrcadlový obraz nepřítele v komunistické straně. Dnes jsou komunisté obecně v útlumu, avšak se vzestupem, mezi jinými, britského Jeremyho Corbyna, řeckého Alexise Tsiprase, italského Beppeho Grilla, mexického Andrése Manuela Lopéze Obradora a amerického Bernieho Sanderse, krajní levice získává, zatímco levý střed zaniká. Znamení doby: Sociální demokraté, německá středolevicová strana, jsou nyní méně populární než ultrapravicová Alternativa pro Německo.

Krátce řečeno, po celém Západě je politika opět redukována na atavistický boj mezi radikální pravicí a švihlou levicí. Vyhnuli jsme se se katastrofě jen proto, že dosud existuje několik relativně rozumných lídrů jako britská Theresa Mayová, francouzský Emmanuel Macron, kanadský Justin Trudeau a německá Angela Merkelová, kteří se snaží držet se rapidně mizejícího středu. Avšak čelí virulentnímu útoku levicových i pravicových extrémistů, často tak či onak podporovaných Kremlem.

Merkelová v roce 2015 dovolila vstoupit na německou půdu více jak milionu uprchlíků. Ačkoliv míra zločinnosti je nejnižší za čtvrt století, zaplatila za svou humanitu u voleb, když její vládnoucí CDU dosáhla nejhorších volebních výsledků za takřka 70 let. Nedávno konzervativnější bavorská koaliční CSU hrozila svržením kancléřky za to, že není na přistěhovalce dost tvrdá.

Mayová má nezáviděníhodný úkol vyjednat vystoupení Británie z EU bez toho, aby zmrzačila britskou ekonomiku, odříznutím od hlavních obchodních partnerů na kontinentě. Nezodpovědní aktivisté za brexit vedení lidmi jako Boris Johnson a Nigel Farage, slíbili britskému lidu, že mohou prosadit jeho suverenitu bez toho, aby zaplatili v oblasti obchodu. To je asi stejně realistické, jako Trumpův slib postavit pohraniční zeď a zařídit, aby ji zaplatilo Mexiko.

Nyní, místo aby přišli s proveditelným plánem brexitu, Johnson a jemu blízký ministr kabinetu David Davis rezignovali na své funkce. To vyvolává riziko, že vláda Mayové, která v roce 2017 přišla o parlamentní většinu, zkolabuje. Na svou příležitost čeká Labour Party, která se dávno zbavila identity "třetí cesty" a přijala vedení Jeremyho Corbyna, který je protikapitalistický, protiamerický a protiizraelský. Je nepřátelský vůči Evropě a sympatizuje s Ruskem podobně, jako mnozí brexitéři.

Prezident Spojených států by byl normálně obráncem centrismu a liberalismu proti silám neuměřenosti a autoritářství. Ale nikoliv Trump.

V červnu na summitu G7 se přel s Macronem a Trudeauem. Tento týden během návštěvy Evropy útočil na NATO a obvinil Merkelovou, že změnila Německo v "zajatce" Ruska (zřejmě jde o projekci ze strany prezidenta podporovaného Ruskem). Pak hrozil zničením jakékoliv naděje na obchodní dohodu mezi USA a Británií, protože Mayová zvolila "měkký" brexit, zatímco chválil Borise Johnsona ("byl by vynikajícím premiérem"). Mezitím Trumpovi vyslanci - oficiální (velvyslanec v Německu Richard Grenell) i neoficiální (bývalý poradce Stephen K. Bannon) - aktivně agitují pro evropskou ultrapravici.

Trumpova neupřímná chvála Merkelové a Mayové nemůže zakrýt znepokojivou skutečnost, že v existenciálním boji našich časů - mezi umírněností a extrémismem, demokracií a autoritářstvím - stojí americká vláda na špatné straně. Spojené státy, které byly dlouho šampiónem svobody a jednoty Západu, se za Trumpa změnily v temnou destabilizující sílu, která hrozí zničit bezprecedentní poválečnou periodu míru a prosperity.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
7710

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2018