Bodláky Václava Duška

Spřízněné duše bez duší

17. 7. 2018 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Minulost dostihne toho, kdo může škodit budoucnosti smělých velikánů řízených z neznámé planety. Společenství nehrozí Valpuržiny noci, stačí řídit bezpečně vzducholoď a trvat na přikázáních věrně sloužit, vytrvale mlčet, ochotně přísahat, umně podvádět; holoparta šprčků z pídi stran za naše peníze smrtelně kvičí, krasavice pějí falešné odsudky, jejich směšní předáci řvou povoleně statečně – v zahraničí nepřátelském se třesou před naší vojenskou partou k vteřinovému použití. Mlčíme k fašistickým přehlídkám a výbojným pochodům, k vybíjení národů, k mrzkým befelům samozvanců, omletým cancům. Vůl zůstane volem a pařez pařezem, nána nánou a političtí kolibříci chátrou. 

V Podřipsku vyznáváme demokracii, opravdu, říkejme mu ON, starostuje, naparuje se – a v minulosti byl údajně bordel táta, kterého picli cizáčtí podnikatelé, když se nechtěl vzdát lechtivého podnikání – a říkejme jí ONA, stojí v popředí úctyhodné organizace, slovník užívá z kanálu galérky, ekonomicky nebezpečně zdatná, spravovala sexy divočákovi fabričku na padlou lásku, dokážeme prý zapomínat. 

Klany mafiánské se vzájemně podrží, na rozdíl od prostého lidu, odsouzeného k vysokým platům a naprostému závratnému štěstí. Klany partajní drhnou ve zpozdilém poznaní, že stádnost přestává v nových časech fungovat – postoje zdarma už netáhnou. 

Žít důvěryhodně se ve skutečnosti nevyplácí. Společenství mocných se otřásá v trvalé křeči; naše nevýznamné ministerstvo příhraniční politiky je důkazem, jak zapuchnout v evropském hnojišti. Z Beneše máme benešíka a vytrvale předvádíme světu, co všechno je u nás myslitelné a obhajitelné – dva kohouti s dávno zplihlými hřebínky se častují v přímém televizním pořadu surově nevybíravě, soudně urážlivě, člověk si řekne: nekecejte a začněte se fackovat. 

Opilec tlachal, vychytralý abstinent, předvádějí nepěkné číslo hodící se do nálevny Chcípák – světoví lídři mají sice také máslo na hlavách nepomazaných, ale poštěkávají pro lid ve větších arénách. Kdo by vsadil zlámanou grešli na dva směšné pohasínající kapouny.

Mít z ostudy kabát v moderním čase, zábava pro módní policii.

Hvězdná zóna překvapuje stálostí z let dinosauřích. Vše se opakuje, ne že ne! Přežraní zástupci lidu i státní úředníci panáčkují podle chabého scénáře v televizních pořadech, politicky tragických, které připomínají slavný kousek televizáků pod názvem pět čumáků u burčáku, ale i tragikomických, které nabízí čerstvě zrozený žurnalista mávající ručkami, jako vášnivá loutka. 

Klany školní, partajní sportovní, hospodské, městské, klubové, nadnárodní, zběsilé – bývají při plánování buducnosti častokrát rozdychtěny nadměrným požíváním alkoholických lahodností. U nás v ohradníku nevýslovného štístka považujeme filozofické úvahy za prkotiny nehodné našeho druhu a významu, my tě zaučíme urychleně do sinekurových funkcí, pověříme řízením významných domácích i mezinárodních dvorečků. Být třeba vyslancem neuškodí, co říkáš? Rozředíme tvé obavy z nekompetentnosti, snaž se otroku a dojdeš významně placeného postu.

Být kravaťákem, štěstím to nesmírným!

V bleších boudách se chrují spravedliví bombarďáci nastaveni k volnému použití. Svět zaplaven mozkovými výpotky zmítán polickými bouřemi doplněnými vojenskými přehmaty; ukázky, jak dojít ke správným závěrům hrozí přemnožením. Vyber pečlivě, znáš přece rčení, že kněz dvakrát nekáže a podruhé ti… ukáže. A přece, žehráme, kterak se některé familie drží vysoko v poklidných vodách vymožeností. 

Závist oslepuje! 

Zlatá mládež výkladní skříní marnosti a lidského upadání, ale nic není černobílé. Ano, ano, víme, známe – blbost kvete všude, nevyhne se ani směšným přežraným nevýznamným drobkům, ale… Bývají rodiny, kde stále platí, že peníze nejsou vším. Zní to divně – omlouvám se, opravdu. Dočítáme se o skvělých divokých mejdanech, výletech za hranice snů, víme, které čičindě kdy a kde vypadly, jaké má spodní prádlo – bože, to je žrádlo! A on, jejích srdcí šampion… 

O dítkách z jiných slavných rodin, máme málo informací, ono sociálno netáhne. Chudoba nepřitahuje, pochopitelně, pomáhat v oblasti společenského odpadu ničeho nepřinese. a vůl zůstane volem a pařez pařezem, nána nánou a političtí kolibříci chátrou… a pozor na levicovost, u nás se nenosí, levičák není levičákem, stal se přeučeným pravičákem.

Naděje umírá naposledy, spolehnout se na mládí… Uvidíme.  

0
Vytisknout
1297

Diskuse

Obsah vydání | 23. 7. 2018