Nepříjemný, leč nutný pohled do vlastního zrcadla
3. 1. 2019
/
Daniel Veselý
čas čtení
4 minuty
Jan Čulík si v textu Babiš
je nevinen, Orbán a Putin jsou demokraté, v Bruselu vládnou zločinci,
Rusko se chová přátelsky a Čína nám nehrozí opět klade otázku, proč lidé věří
naprostým nesmyslům, a nikoliv ověřeným faktům. Částečně si sám odpovídá, když
zmiňuje „jednolitý postoj pražské mediální kavárny vůči problémům dneška“. Mám
za to, že tím stojí právě mentorský postoj (nejen) českých mainstreamových novinářů
jdoucí ruku v ruce se zcela legitimním pocitem, že obyčejný a nadto
atomizovaný jedinec tváří v tvář neprůstřelným a odcizeným politickým
elitám nemůže nic změnit; pocitem, který se projevuje ztrátou důvěry
v etablované instituce a zavedené sdělovací prostředky.
Tato masivní deziluze, již násobí i další faktory počínaje
strachem z globalizovaného světa přes prekarizaci práce či obavu ze ztráty
zaměstnání a konče zahlcením nesčetným množstvím digitálních informací,
nevyhnutelně ústí v iracionální až sebedestruktivní postoje vůči
nepřehlednému světu. Tito lidé, kteří mají strach ze ztráty své identity,
potřebují jednoduché a čitelné symboly a jasně definované dobro a zlo, a proto
se instinktivně přimykají k trumpismu, orbánismu či putinismu - tedy k jasně definovanému autoritářství jako ke
spáse, a současně lají jednolitému Západu – ať
už symbolizovanému Bruselem nebo Washingtonem. Toho vrchovatou měrou využívají
manipulativní média, jež předstírají zájem o starosti „Podzámčí“ a zároveň mu nabízejí
jednoduchá řešení, kupříkladu zachování homogenní společnosti prosté „cizáckých
vlivů“.
Je však pozoruhodné, že tato iracionální stanoviska
zaujímají i mnozí vzdělaní a inteligentní lidé, takže je třeba hledat i další
důvody. Ale i oni mohli nabýt oprávněného dojmu, že jimi klasičtí politikové a
sdělovací prostředky opovrhují a vysmívají se jim. Ovšem proč nebýt kritický
vůči tradičnímu establishmentu a zároveň nepodlehnout nebezpečné šalbě
autoritářství?
Tyto nihilistické postoje se následně manifestují ve
volbách, čehož zdatně využívají xenofobní a populističtí politikové nabízející
jednoduchá řešení komplikovaných problémů. Je ovšem zcela očividné, že
otřesní politikové typu Donalda Trumpa a Jaira Bolsonara nejsou jakousi
aberací, nýbrž v celku logickým produktem dlouhodobě selhávajících, či přímo
dysfunkčních politických systémů.
Navíc mezi politiky údajných starých dobrých časů a nynějšími
autoritáři existuje zřetelná
kontinuita, pokud ji však chceme vidět. Naopak vytváření
zavádějících kontrastů mezi uhlazenými politiky předchozí éry a dnešními
vulgárními populisty pouze přispívá ke všeobecnému zmatku a klade překážky na
cestě k odstranění dnešního marasmu. Kontinuitu mezi starou a novou gardou
světových lídrů jednoduše nelze zamést pod koberec. Vždyť centrističtí a
dokonce i levicoví politikové, kteří byli celé dekády zcela oddáni fosilnímu průmyslu
a bezohlednému drancování přírodního bohatství, připravili ideologickou
půdu pro antienvironmentální extrémisty typu Trumpa a Bolsonara.
Není proto na čase zpochybnit stávající systém, jenž není slučitelný
s udržitelným rozvojem, a jehož jsou tito politikové jen logickým, byť
děsivým produktem?
Otázkou ovšem zůstává, co s tím? Domnívám se, že je
nejdřív nutno hledat chybu u sebe; zda jsme k tomuto neblahému stavu sami
něčím nepřispěli, třeba oním mentorstvím či nezlomnou vírou v neomylnost tradičních
sdělovacích prostředků. Spoustu z nás odrazují arogantní postoje dobře
placených novinářů, kteří se nedokážou vcítit do obyčejných lidí a kteří se tváří,
jako by spolkli Šalamounovo lejno. Nemůžeme shlížet na jedince, kteří propadli manipulacím a nesmyslům,
jako na nesvéprávné idioty, ale jako na lidské bytosti, s nimiž je třeba
vést diskusi, přestože je to v řadě případů boj s větrnými mlýny.
Nemůžeme pouze upozorňovat na zjevné
manipulace všelijakých sputniků, breitbartů či kdysi
uznávaných periodik, ale je zapotřebí, abychom taktéž
analyzovali systematická
selhávání a přešlapy klasických
mediálních domů. Mainstream by se neměl obsesivně soustředit na nebezpečí přicházející
zvnějšku, ale v první řadě by měl nemilosrdně cupovat nešvary našeho
civilizačního okruhu – tedy problémy, jež se nás bezprostředně týkají. Nenabízím instantní řešení a zázračný návod, jak bleskurychle vybřednout z dnešního marastu; je to samozřejmě perná mravenčí dřina, ale jednou se
snad vyplatí.
14760
Diskuse