Tajemství úspěchu "Antibabiše": Okresy, zdaleka nejen na severu
4. 1. 2019 / Karel Dolejší
Vynecháme-li archaické a prokazatelně nefunkční pokusy o vysvětlení úspěchu fenoménu ANO "třídním" faktorem, nabízí se jako vůbec nejspolehlivější vodítko pro predikci volebních výsledků jednoduché sociodemografické charakteristiky, především velikost sídla.
ANO suverénně dominuje v obcích do 250 obyvatel ZDE, a to bez ohledu na fakt, že právě na jejich obyvatele dopadají extrémně nepříznivě důsledky opatření jako EET (způsobující zánik drobných provozoven jako obchody smíšeným zbožím nebo malé restaurace) či Babišem plánovaná restrukturalizace nemocnic. Zde budu předpokládat, že v případě osob tak zjevně volících proti vlastním ekonomickým a zdravotním zájmům je třeba hlavní příčinu nekritické identifikace s Babišem hledat mezi kulturními faktory. Jinak řečeno, pro mnohé venkovany je zřejmě natolik důležitá na odiv vystavovaná opozice Babiše vůči liberálním městským elitám a jejich politickému i kulturnímu vkusu, že jsou pro toto pomyslné "uznání identity venkovana až ze Strakovky" ochotni přehlédnout i vlastní vitální zájmy. Pokud je tento předpoklad korektní, nemyslím, že by existovaly větší šance opozice připravit ANO o základní politický kapitál v malých obcích - kapitál v podobě resentimentu vůči centru.
Další pracovní odhad říká, že u obcí v kategorii 10 000 - 35 000 obyvatel by už Babišův kulturně politický kapitál nemusel být tak neotřesitelný. Jedná se rozhodně o sídla městského charakteru, jistý odpor k centru (Praha...) u nich ještě nemusí nutně znamenat nepřekročitelný kulturní příkop. Proto předpokládám, že relativní úspěch ANO v této kategorii sídel nemusí být tak silně ukotven v antiliberálním resentimentu, jako v případě opravdu malých obcí.
Jestliže obě shora zmíněné hypotézy platí, mělo by být poměrně reálné "uloupnutí" měst s 10 - 35 000 obyvateli z Babišovy volební koblihy. Jde o to, aby opozice dokázala právě obyvatelům středně velkých sídel nabídnout přesvědčivý program ušitý na míru jejich konkrétním potřebám.
Úplně jednoduché by to ovšem ve výsledku nebylo. České politické strany až na výjimky nadbytkem členstva v regionech ani funkční decentralizací rozhodně netrpí. Vynecháme-li Starosty a KDU-ČSL (jejichž podpora ovšem vrcholí v obcích s 500-799 registrovanými voliči), schopnost stavět na principu subsidiarity je obecně velmi slabá. Nelze vyloučit, že k úspěšnému soupeření s Babišem by bylo třeba větší část dnešních opozičních stran výrazně reformovat a pozměnit jejich organizační strukturu - z víceméně makety standardní západní masové strany ve formaci, jejíž síla už nespočívá ve špici nadité několika "geniálními" šíbry pronášejícími obecná hesla, ale formuje se ve vzájemné komunikaci většího počtu menších center zdola.
Nemohu ovšem vyloučit, že můj rámcový pokus použitelným způsobem operacionalizovat zaužívané, nicméně příliš obecné a samy o sobě neplodné dichotomie "město-venkov", "centrum-periferie", jimiž se ve věcně prováděných analýzách až dosud dominantně vysvětloval volební úspěch ANO, se nakonec ukáže jako špatně schůdný.
I v takovém případě budu nicméně velmi rád, jestliže někdo po této cestě dojde dál - a přinese lepší nápad, jak účinně rozštěpit tábor dosavadních Babišových příznivců a ukončit tak zatím neotřesitelnou dominanci ANO v české politice.
Diskuse