Afrika nepotřebuje západní kolonialisty. Vystačí s vlastními

20. 1. 2020 / Karel Dolejší

čas čtení 4 minuty
Britská BBC právě získala přístup k 700 000 různých dokumentů věnovaných rozkrádání angolského národního bohatství dcerou bývalého prezidenta Isabel dos Santosovou ("Luanda Leaks") ZDE. Ta nahromadila podvodným způsobem majetek v odhadované výši přinejmenším 2,1 miliardy dolarů a žije nyní ve vlastním luxusním domě v centrálním Londýně.


(Pro srovnání: Andrej Babiš disponuje majetkem ve výši zhruba 3,14 miliard dolarů.)

Bývaly doby, kdy se afričtí politici oháněli západní vinou na chudobě převážné části obyvatel svého kontinentu - a samozřejmě právem. V roce 1960, tedy před šesti dekádami, však proběhla Afrikou vlna antikoloniálních povstání pod praporem osvobození Afričanů od bělošského jha. Po takové době již není možné donekonečna svádět vinu výlučně na bývalé koloniální mocnosti - a to dokonce ani tam, kde stále ještě existují rozumné ekonomické důvody ke stížnostem. Afričané si již velmi dlouho vládnou sami - a sami se musejí také vypořádat s faktem, že vesměs nedotknutelná kasta jejich "osvobozovacích" politiků je často okradla či ekonomicky zruinovala zcela obdobně, ne-li důkladněji než bývalí kolonialisté.

Dcera vítěze kruté mnohaleté občanské války v Angole prezidenta Josého Eduarda dos Santose, Isabel dos Santosová, pochází ze země, kde při veškerém přírodním bohatství, HDP nad úrovní bývalé koloniální mocnosti Portugalska a ekonomickém růstu přes 16 % ročně stále žije třetina obyvatel za méně než dva dolary denně (tj. asi za 1 200 Kč měsíčně). Prezident země je podle ústavy z roku 2010 takřka absolutním vládcem a vládní strana MPLA (původně marxisticko-leninská) drží v Národním shromáždění po "volbách" z roku 2008 přes 80 % mandátů. Velká část majetku zůstala i po "demokratizaci" komunistické diktatury v roce 1992 státní a teoreticky by tedy vládcové s tak rozsáhlými pravomocemi mohli udělat spoustu věcí, aby zlepšili postavení nejchudších spoluobčanů. Jak už tomu ale v případě nekontrolované moci bývá, svádí své držitele mnohem spíše k "hrabání na vlastní hromadu" než k rozdávání potřebným. A to platí nejen pro Angolu.

Angolané ovšem stále ještě mají štěstí, protože - abych použil v Česku tolik oblíbený termín - přinejmenším teoreticky, navzdory obrovské korupci a rozkrádání u nich "zdroje jsou". Zato skorosousedé v Zimbabwe, kdysi druhé nejrozvinutější zemi jižní Afriky, po letech "osvobozování" prezidentem Robertem Mugabem zchudli k nepoznání - a ani Mugabeho nástupce Mnangagwa zřejmě nedá v nejbližších letech zničenou ekonomiku do pořádku.

Hlavní zdroje angolského bohatství představují ropa a diamanty. Pokud jde o ropu, jde o druhého největšího producenta v subsaharské Africe. V případě diamantů je země v současnosti třetím největším producentem, ovšem s velkým potenciálem růstu - prozkoumáno bylo dosud pouze asi 40 % možných ložisek.

"Komunistická princezna" a nejbohatší Afričanka dos Santosová podstatnou část svého bohatství získala podezřelými obchody skrze státní ropnou společnost Sonangol a portugalskou energetickou společnost Galp, zatímco její muž, Konžan Sindika Dokolo, se věnoval diamantům via státní společnost Sodiam. Oba manželé také ve velkém měřítku v Angole obchodovali se státními pozemky, které kvůli politickým konexím získávali za zlomek ceny. Na obchodech obou manželů, pro zapojené státní společnosti mimořádně nevýhodných, angolský lid ve výsledku masivně prodělal. Během realitních spekulací byli dokonce mnozí vyhnáni ze svých domovů.

***

Bývaly doby, kdy Afričané právem vyčítali bělochům, že je vykořisťují. Kauza Luanda Papers, podobně jako kauza odvolání zkorumpovaného jihoafrického prezidenta Jacoba Zumy, ale už ukazují jiný svět, v němž by rozhodně nebylo správné házet všechny africké problémy na bělochy.

Nejsou přece zdaleka jediní, kdo dokáže masivně krást a loupit, zatímco vede procítěné řeči. Tentokrát samozřejmě už ne o břemenu bílého muže, ale o "pokroku" a nějakém tom "socialismu" stmeleném společnou krvi - a o bratrství všech Afričanů.

0
Vytisknout
8240

Diskuse

Obsah vydání | 23. 1. 2020