Jsou ekonomové podlidi?
12. 7. 2012 / Štefan Švec
Je-li Tomáš Sedláček hvězdou mezi ekonomy, členem NERVu a hlavním makroekonomickým stratégem ČSOB, musí se intelektuální úroveň ostatních ekonomů pohybovat někde mezi Ivetou Bartošovou a planktonem.
Problémem Ekonomie dobra a zla, která se ani po třech letech neztrácí z žebříčku bestsellerů, není její autor. Tomáš Sedláček je přesně tím, čím má ve svém věku být. Jeho životní postoje jsou sympatické. Zdá se, že je to chytrý mladý muž s rašícími výhonky budoucí moudrosti. Problémem knihy, kterou napsal, je její úspěch.
V Karlových Varech se letos promítaly nejméně tři filmy, které, každý z nich trochu jiným způsobem, pojednávají o umírání starých lidí a o tom, jak se s jejich postupným odchodem ze světa vyrovnávají jejich blízcí. Film Láska německého režiséra Michaela Hanekeho líčí příběh dvou starých manželů, učitelů hudby v důchodu poté, co manželka utrpí mrtvici a od té doby nezadržitelně spěje k smrti. Její milující manžel se o ni vzorně a láskyplně stará, až ji jednoho dne udusí polštářem, protože už nesnese pohled na její utrpení a na to, jak se propadá do imbecility. Na filmu Láska mě zaujalo, jak neuvěřitelně realisticky je příběh umírání staré ženy a vztahu mezi ní a jejím manželem tímto filmem vylíčen. Film je založen na analýze intenzivních vztahů mezi oběma manžely a jejich dcerou. Film byl nesmírně realistický. Potvrdil mou zkušenost, že takto to s umíráním skutečně je. Haneke má velmi dlouhé záběry. Ale když nad nimi přemýšlím, právě proto jeho film působí nesmírně autenticky. 