Bidenova doktrína

24. 8. 2020

čas čtení 8 minut
Demokratický uchazeč o funkci prezidenta a jeho nejbližší poradci sloužili v Obamově administrativě - ale jejich vize zahraniční politiky hledá inspiraci u Harryho S. Trumana, napsal James Traub.


V eseji publikované počátkem roku ve Foreign Affairs prezidentský kandidát Demokratů Joe Biden napsal, "triumf demokracie a liberalismu nad fašismem a autokracií vytvořil svobodný svět. Ale tento zápas nedefinuje jen naši minulost. Bude definovat také naši budoucnost."

To je sentiment, nad nímž se stojí za to pozastavit. Biden, který se narodil v roce 1942, je dítětem této heroické éry: Vyrůstal v 50. letech, když se Spojené státy ujaly role benevolentního hegemona Západu v boji se Sovětským svazem. Zdálo se, že sovětské zhroucení v roce 1989 ukončilo velký ideologický zápas 20. století. Ve své funkci viceprezidenta Biden pracoval s prezidentem Barackem Obamou na zmírnění konfliktů s autoritářskými státy naší doby - Čínou, Ruskem, Íránem.

Od té doby uplynuly jen čtyři roky - ale přece Biden ve své eseji připouští, že tento projekt selhal. Soupeření s autoritářstvím bude definovat americkou budoucnost jak proto, že si tyto státy, každý vlastním způsobem, vybraly cestu konfrontace se Západem, tak proto - a to šokuje mnohem více - v roce 2016 si Spojené státy zvolily prezidenta, který pošlapal demokratické normy doma, urážel demokratické spojence v zahraničí a zasypával diktátory chválou. Pokud se Biden stane prezidentem, zdědí krizi, která připomíná první dny studené války - v některých ohledech je mnohem lepší, ale v jiných horší. Několik Bidenových zahraničněpolitických poradců, s nimiž jsem v posledních týdnech mluvil, použilo analogii s prezidentem Harrym S. Trumanem.

V Bidenových kampaňových dokumentech a pracech jeho důvěrníků se objevují jisté výrazy: "svobodný svět", "demokracie", "Evropa", "vedení". Progresivisté to budou považovat za retrográdní výrazy, jimiž se vyznačuje kandidát zformovaný světem, který už neexistuje. Jistě jde o výrazy, které Bidenovi, jenž je sentimentálním patriotem ze staré školy, přijdou přirozené. Avšak pro jeho bývalé národněbezpečnostní spolupracovníky a současné poradce, z nichž někteří jsou takřka o dvě generace mladší, představují nezbytnou odpověď na radikální změny doma i v zahraničí.

Každou konverzaci s členy zahraničněpolitického týmu jsem zahájil otázkou, jak myslí, že se svět změnil. Bidenův národněbezpečnostní poradce z roku 2014 a nynější profesor na Stanfordu Colin Kahl řekl: "Tři nejzřejmější věci jsou za prvé, svět se stal natolik propojeným, že nejhorší existenciální výzvy, jimž čelíme, jsou transnacionální hrozby", "za druhé, demokracie je po celém světě v defenzívě; a za třetí, měnící se distribuce globální moci - vracíme se k velmocenskému soupeření."

Tyto hrozby jsou navzájem propojené. Jak upozorňuje Kahl, Obama utlumil jazyk prosazování demokracie nejen proto, že ustoupil od amerického arogantního chování, ale také proto, že celá debata, od dob strategie Billa Clintona "rozšiřování demokracie", se točila kolem otázky, jak a jak daleko mohou Spojené státy šířit své domácí normy do zahraničí. Implicitní zprávou z irácké války bylo: Mnohem méně, než si myslíme - a za mnohem vyšší cenu. Nicméně debata samotná předpokládala americký primát - a americkou demokracii.

Tyto pilíře se zhroutily. "Nejde o liberální snahu rozšířit demokracii," říká Kahl. "Jde o obranu existujících hranic svobodného světa." Tyto hranice jsou ohroženy iliberálním populismem uvnitř demokratických států a zvenku válkami přes prostředníky a korupcí proměněnou ve zbraň ze strany Ruska, jakož i sílící snahou Číny použít ekonomickou moc k přepsání pravidel globálního řádu. "Musíme mobilizovat demokratické státy, abychom uchovali, co máme," říká Kahl.

Zde spočívá analogie k roku 1947, kdy Truman prohlásil, že Spojené státy přijdou na pomoc státům bojujícím s tyranií, protože sovětský oportunismus ohrožoval národní bezpečnost USA. Samozřejmě, že dnešní Rusko je druhořadou mocností a Čína, ačkoliv mnohem impozantnější než kterýkoliv dřívější americký rival, představuje výzvu, která je primárně ekonomická a diplomatická. Navíc ve jménu boje s existenciální hrozbou Spojené státy nabídly pomoc pravicovým diktátorům a svrhly demokraticky zvolené lídry. To není nic, co by Biden plánoval napodobit. Ale Washington také zřídil síť aliancí a institucí založených na pravidlech, které ovládaly svět bez bez přímého zasahování Američanů - a nabídly model, jaký autokraté nedokážou napodobit.

Co by znamenalo mobilizovat demokracie bez vybojování nové studené války a bez předstírání nezpochybnitelného vedení USA před 70 lety? V první řadě "obnovu demokracie doma" - ukončení útoku na přistěhovalce, menšiny, zaměstnance veřejného sektoru a všechny další terče nacionalistického zneužívání ze strany Donalda Trumpa. To je problém, který Truman řešit nemusel, avšak studenováleční liberálové jeho doby jako Hubert Humphrey také uznávali, že Spojené státy nemohou hrát roli důvěryhodného obránce demokratických hodnot, aniž by je svědomitě uplatňovaly doma, v jejich případě schválením legislativy ohledně občanských práv a nabídnutím velkorysé pomoci vysídleným. Domácí reforma tedy umožňuje reformu zahraniční.

Co dál? Biden slíbil, že ve svém prvním roce ve funkci svolá "summit pro demokracii". To je myšlenka, která byla v nedávných letech spojována zejména s neokonzervativci, kteří mají sklon chápat rozdíly ve světě v ideologických spíše než v přísně geopolitických pojmech. Avšak tento předpoklad se posunul ke středu.

To co mají Biden a jeho poradci na mysli není formální instituce jako NATO, ale fórum, cosi jako rozšířená G-7, na němž demokratičtí spojenci budou moci vypracovat společná řešení nadnárodních problémů, o nichž uvažuje Kahl - pandemie nebo kybernetické bezpečnosti nebo, samozřejmě, změny klimatu - stejně jako specifická témata, která přináší vzestup autoritářských států, včetně zasahování do voleb, sledovací technologie a čínská role v technologii 5G. Řečeno nejgrandióznější technologií, Biden by znovuzaložil "Západ" pro novou dobu s problémy bez hranic.

Tato nová orientace také implikuje nový geopolitický posun - obrat k Evropě. Bylo ponecháno na Německu, francii a několika dalších, aby se postavili Rusku a ve stále větším měřítku i Číně, a aby se vyslovili proti iliberalismu v Evropě. V nedávném článku pro Washington Monthly další bývalá Bidenova spolupracovnice a členka vnitřního okruhu poradců Julie Smithová navrhla, že by budoucí prezident měl do 100 dnů od nástupu do funkce odcestovat do Německa a přednést klíčový projev, aby "redefinoval transatlantickou agendu kolem pojetí obrany demokratických hodnot".

Jakkoliv si přál obrat k Asii, Obama nikdy nevytáhl více jak jednu nohu z blízkovýchodní bažiny. Biden by mohl mít více štěstí a ukázat, že arabský svět je zpátky.

"Vedení" je samozřejmě slovo stejně historicky zatížené jako "svobodný svět". Konzervativci si dělali legraci z výrazu "vedení z pozadí", které podle nich shrnovalo Obamův přístup. Progresivisté a realisté na levici naproti tomu uhýbají před dovoláváním se břemene vedení, které spojují se změnami režimu, válčením prostřednictvím bezpilotních prostředků a imperiální pýchou. Jak nedávno napsal Andrew Bacevich z Quincyho Institutu, "příliš dlouho vládnoucí elity dovolovaly, aby údajné závazky vůči globálnímu vedení měly přednost před pěstováním kolektivního blaha amerického lidu".

Bacevich tvrdí, že "éra americké nadvlády je nyní pryč". Biden tomu nevěří. Skutečně považuje Spojené státy za "nenahraditelný stát" a má sklon přitahovat spolupracovníky, kteří to vidí stejně.

To zní spíše jako živý sen než jako plán. Koneckonců i Obama vyslovil podobný příslib obnovy a Američané se jej rozhodli vyměnit za Trumpa. Světoví lídři i obyčejní občané dospěli k závěru, že Spojené státy nejsou zemí, za kterou ji považovali. A Joe Biden není Franklin D. Roosevelt.

Samozřejmě, totéž říkali o o Trumanovi.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
6639

Diskuse

Obsah vydání | 27. 8. 2020