Proč musel Navalnyj opustit Rusko

26. 8. 2020

Nemohu se rozhodnout, zda nedávné události kolem Alexeje Navalného jsou spíše děsivé nebo absurdní. Přinejmenším pro tuto chvíli se přikláním k děsivosti. Zdá se to být jediný rozumný závěr v situaci, kdy má dotyčný stále smrt na jazyku, napsal Sam Greene.

Navalnyj, jehož místo v ruské politice dobře shrnul Morvan Lallouet, je jen dalším v řadě oponentů současných obyvatel Kremlu, který za záhadných okolností onemocněl. Tento seznam zahrnuje také Petra Verzilova, Vladimira Kara-Murzu (dvakrát), Sergeje Skripala a jeho dceru Julii, Aleksandra Litviněnka a podle některých podání bývalého ukrajinského prezidenta Viktora Juščenka. V závislosti na vaší definici jedu to dokonce ani není první útok na samotného Navalného.

Skeptici samozřejmě budou tvrdit, že neexistuje důkaz, že za tím stojí ruská vláda, nebo dokonce že všechny oběti byly nutně otráveny, stejně jako dosud nemáme úplnou diagnózu toho, co uvrhlo Navalného do kómatu.

Pro lidi uvnitř ruské opozice nebo pro ty, kdo s ní jen sympatizují, námitky skeptiků nejsou jen nesmyslné: Mají je za zhoubné. Problémem není prostě to, že politici loajální k Putinovi zřejmě nikdy nebývají otráveni, zastřeleni, zastrašováni nebo zavíráni. Pokud žijete v systému, který nikdy nic poctivě nevyšetří ani nezajistí spravedlivý proces, kde vrazi Borise Němcova, Anny Politkovské, Stase Markelova, Anastasie Baburinové, Natalije Jestěmirovové, Galiny Starovojtové a dalších nejsou nikdy přivedeni k odpovědnosti, mohou být důsledky skepse fatální.

V jedné z absurdnějších chvil poslední aféry znemožnili Navalného ženě Julii přístup k manželovi v kómatu na základě tvrzení, že nepředložila oddací list. Přitom většina ruských vnitřních pasů, což je dokument, který každý občan používá k identifikaci, obsahuje razítko indikující sňatek.

"Nemáme pravomoc ověřit platnost vašeho pasu" - to je standardní fráze volebních komisí a soudů, když zpracovávají podpisy k volbám," napsal Milov. A má pravdu: Ruští byrokraté ze zákona disponují spoustou formálních důvodů pro to, aby upřeli občanům jejich práva.

Ale Milovova pravda má širší platnost, než pro nectnosti ruské byrokracie. Zdá se, že Kreml zacházel se zdravotní péčí pro Navalného stejným způsobem, jako zachází s volbami.

V moderních autoritářských volbách nejde o to, jak lidé hlasují, nebo dokonce o to, jak jsou hlasy sčítány. To na čem sejde je to, co lidé vědí. Jak nedávno zjistil Aleksandr Lukašenko, nestačí jen vyhlásit výsledky, které si přejete. Lidé tomu příběhu musejí věřit. Scénář musí rezonovat, herci musí vyslovit své repliky a obecenstvu nesmí být dovoleno všimnout si dění za scénou.

Nevím, zda útok na Navalného schválil Vladimir Putin nebo někdo z jeho podřízených, ačkoliv je to možné. Nevím, jestli když Navalnyj onemocněl, prezidentská administrativa vyslala "kurátory" do omské nemocnice s rozkazy dohlížet na to, co se stane, ačkoliv by mě to nepřekvapilo.

Co však vím je, že každý uvnitř systému zná svou roli - a touto rolí je vyprávět správný příběh, vyprávět ho dobře a zatraceně dobře zajistit, že nikdo nezahlédne dýku za závěsem.

Tím neříkám, že lékaři v Omsku si také nepřáli zachránit Navalnému život. Ale vše ostatní, k čemu došlo - od způsobu, kterým zabránili Julii Navalné v návštěvě manžela až po způsob, jakým německým lékařům zabránili ve veřejných prohlášeních - bylo cihla vedle cihly replikou fasády, jaká je stavěna kolem ruských voleb, soudních procesů a jakékoliv jiné arény, kde jde o to vyhnout se odpovědnosti.

A proto musel být Navalnyj nakonec odvezen do Německa. Nejde o to, že by ruští lékaři byli neschopní zachránit mu život, nebo že by si to osobně nepřáli. Jsou však institucionálně neschopní poskytnout Navalnému péči takovým způsobem, který by zahrnoval jeho ženu a děti nebo miliony příznivců a sympatizantů po celé zemi i ve světě.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1
Vytisknout
4186

Diskuse

Obsah vydání | 28. 8. 2020