Pandemie neznamená konec populismu

26. 8. 2020

Oponenti populistů by je neměli odepisovat jenom proto, že si populističtí lídři v boji s koronavirem nevedli dobře, napsala Yasmeen Serhanová.

Koronavirus byl pro populisty nesporně v mnoha ohledech špatný. Posílil popularitu establishmentových šampionů jako Angela Merkelová v Německu, Jacinda Ardernová na Novém Zélandu a Giuseppe Conte v Itálii. Na scénu přivedl kdysi anonymní zdravotní experty. Odsunul stranou některá populistická témata, jako imigrace do EU.

Současně s tím země ovládané populisty - USA, Brazílie, Indie - patří k nejhůře postiženým pandemií. Tvrdí se, že jejich přehmaty ukazují falešnost populistických slibů. Pokud jsou oceňovány kompetentní vládnutí a expertíza, zatímco oblíbená antiestablishmentová hesla ustoupila stranou, jaké šance vlastně populistům zůstaly?

Skutečnost však není takto jednoduchá. Tato krize uvrhne globální ekonomiku do nejhlubší recese od 2. světové války - Světová banka předpovídá, že bude dvakrát horší než finanční krach z roku 2008. Důvěra v instituce jako Světová zdravotnická organizace nebo Evropská unie byla zpochybněna. Efekt mobilizace fungující na počátku pandemie se vyčerpá.

Populismus nebude touto krizí zničen. Naopak, za krizí vzkvétá.

V debatách o populismu často chybí povědomí o tom, jak hluboce je zakotven v moderních demokraciích. Ačkoliv se výraz stal synonymem pro vše rušivé a neočekávané, přesněji vzato jde o politický styl, který staví vůli "obyčejných lidí" proti "zkorumpované elitě". Coby intelektuálně nedostatečná ideologie se projevuje řadou různých způsobů, jako levicový populismus řecké Syrizy a španělského Podemu, nebo jako pravicová varianta italské Ligy a francouzského Národního shromáždění. Mnohé z těchto stran jsou nacionalistické, ačkoliv ne všechny. Některé zůstávají na okraji, jiné postoupily do role dominantních opozičních stran. Ještě další dosáhly až na vládní křesla.

Populisté u moci - zejména brazilský Jair Bolsonaro a americký Donald Trump - vyvolávají nejsilnější spekulace o dlouhověkosti populismu tváří v tvář pandemii, a je snadné pochopit proč. USA a Brazílie vykazují nejvyšší a druhý nejvyšší počet potvrzených obětí koronaviru na světě. Jejich lídři zpochybňují vážnost situace, prosazují pochybná zdravotnická doporučení a vyzvali ke znovuotevření ekonomik navzdory rostoucímu počtu případů. V pravém populistickém stylu Trump s Bolsonarem vydávají své národní krize nikoliv za výsledek své vlastní politiky, ale házejí vinu na Světovou zdravotnickou organizaci, politické oponenty, zdravotníky - a v Trumpově případě také na Čínu.

Avšak závěr, že mizerné zvládání této krize populisty musí být pro populismus špatné, je naprosto pochybený. Za prvé, ignoruje fakt, že populismus byl trvalou součástí moderní demokratické politiky - zejména v Evropě a Latinské Americe - po celé dekády. I kdyby lídři jako Trump a Bolsonaro ztratili moc, nutně to neznamená konec jejich politiky. Jak ukázali populisté v Británii, Německu a Itálii, může se ukázat, že jsou zrovna tak efektivní na okraji, prostě tím, že určují charakter veřejné debaty. Ačkoliv sami mohou odejít z úřadu, jejich nápady a provokace mají životnost mnohem delší.

Představa, že populismus je v problémech, také přehlíží všechny možné způsoby, jakými pandemie tento typ politiky posílila. Vedla k uzavření vnitřních hranic EU, povzbudila pravicové populisty, kteří zpochybňovali svobodu pohybu na kontinentě a ukázala na důležitost národního státu.

A ačkoliv pandemie vrátila nazpět respekt k expertům, které populisté dlouho pomlouvali, také z nich udělala terč. Případy Trumpa a Bolsonara ukazují, že pandemie umožnila populistům, co dovedou nejlépe: Kampaň proti těm, kdo s nimi nesouhlasí, prosazovat vlastní verzi faktů a prosazování konspiračních teorií na úkor vědeckých názorů.

V dalších zemích ovládaných populisty, jako v Izraeli, Polsku či Maďarsku, krize umožnila vládcům dále posílit svou moc.

Avšak možná největším důvodem ke znepokojení je to, co přijde dál. Historicky rekordní recese již probíhá - a až země překonají probíhající zdravotní krizi, stále budou čelit masové nezaměstnanosti a bídě. To je situace, kterou populisté nepochybně využijí. Je prokázáno, že vytrvalý propad ekonomiky posiluje politickou roztříštěnost a polarizaci, co poskytuje skvělé podmínky pro působení antiestablishmentové rétoriky.

Využít frustrace ze způsobu, jakým byla zvládána pandemie, by nebylo složité. Stejně tak využít ekonomických a institucionálních škod, které za sebou zanechá. Řada věcí bude kvůli koronaviru ztracena; ale populismus sotva.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
1308

Diskuse

Obsah vydání | 28. 8. 2020