Jak klimatické změny zničily takřka veškerý život na Zemi

21. 10. 2020

Dějiny Země znají katastrofy, které si lidé nedovedou představit. Například zhruba před 66 miliony let dopad asteroidu znamenal konec éry dinosaurů. Nicméně dávno předtím, před 252 miliony let na přelomu permu a triasu, byla Země svědkem daleko extrémnějšího masového vymírání, které zničilo zhruba tři čtvrtiny všech druhů na souši a asi 95 % v oceánech. Vulkanická aktivita v enormním měřítku na dnešní Sibiři je dlouho považována za pravděpodobný spouštěč permsko-triasového masového vymírání, ale přesná sekvence událostí zůstávala vysoce kontroverzní.

Tým vědců z GEOMAR Helmholtzova centra pro oceánský výzkum v Kielu ve spolupráci Helmholtzovým centrem Postupim a italskými a kanadskými univerzitami poprvé předložil věrohodnou rekonstrukci klíčových událostí, jež vedly k megakatastrofě. Jejich výzkum také rýsuje neradostná poučení pro budoucnost. Výsledky byly publikovány v časopise Nature Geoscience.

Mezinárodní tým vedený Hanou Juríkovou studoval izotopy bóru ve vápenných schránkách fosilních brachiopodů a na základě toho určil rozsah okyselování oceánů na přelomu Permu a triasu. Protože pH oceánu a atmosférický oxid uhličitý jsou úzce spojeny, tým dokázal z izotopu bóru rekonstruovat změny v koncentracích atmosférického oxidu na počátku vymírání. Využil inovativní geochemický model ke studiu dopadů průniku oxidu uhličitého do prostředí.

Zjištění tvrdí, že vulkanické erupce z tehdy aktivní bazaltové provincie "Sibiřské pasti" uvolnily nezměrné objemy oxidu uhličitého do atmosféry. Tento jev přetrval několik tisíc let a v pozdně permském období vedl k silnému skleníkovému efektu, což způsobilo extrémní oteplování a okyselování oceánu.

Dramatické změny v chemickém zvětrávání na souši změnily produktivitu a dostupnost živin v oceánu a v konečném důsledku vedly k obrovskému odkysličení oceánu. Následné mnohočetné environmentální stresory v kombinaci vyhubily široké skupiny rostlinných a živočišných druhů.

V závislosti na stupni acidifikace oceánu se vápenaté skořápky organismů žijících v nich mírně liší v chemickém složení. Proto lze určit hodnotu pH dávno zmizelých oceánů z fosilních pozůstatků organismů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4020

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2020