Jako brexit, "vize" Borise Johnsona "globální Británie" je jen nápad, ne politická strategie

18. 3. 2021


Namísto aby veřejnosti předložil vypracovanou politickou strategii, Johnsonův nástin nové britské obranné doktríny bylo jen cvičení politického oportunismu, píše komentátor Martin Kettle


V úterý tento týden zveřejnil Boris Johnson novou britskou vojensko-politickou strategii, v jejímž rámci se Británie má obrátit zády k Evropě a soustředit se na vztahy se zeměmi v tichomořské oblasti. Martin Kettle je jedním z mnoha komentátorů, kterému tento stostránkový text připomíná rčení "Prázdný sud nejvíce duní"...

V dokumentu je fundamentální konflikt mezi jeho často vážně míněnou ambicí a jeho kýčovitým politickým účelem, zejména v Johnsonových rukou. Tento konflikt byl vždycky nedílnou součástí tohoto projektu od jeho samého začátku. Cílem vypracování tohoto dokumentu bylo vytvořit ucelenou strategii pro britskou zahraniční, vojenskou a humanitární politiku poté, co se Británie vyloučila z Evropské unie. Potřeba takové analýzy je zjevná.
Od roku 1945 se Británie považovala za evropskou skálu, na niž spočívala transatlantická aliance se Spojenými státy. Avšak brexit zničil důvěryhodnost Británie v Evropě. Proto se Johnsonova vláda uchýlila k nafoukanému nápadu "globální Británie", k úlisné postimperiální frázi, v níž chybí obsah, který tato analýza měla předložit.

Bylo zjevné, že něco takového nebude lehké. Navzdory brexitu zůstává Británie evropským národem. Její obchod, kultura, bezpečnost a prosperita zůstanou navždy spojeny s Evropou. Avšak cílem tohoto nového dokumentu bylo ospravedlnit skutečnost, že se Británie chce obrátit zády vůči kontinentu, který navzájem sdílíme. Proto v něm zeje díra tam, kde by měla být Evropa. Evropský kontinent je považován ze bezpečnostní závazek, zejména kvůli členství Británie v NATO, avšak v žádném jiném kontextu není považován za důležitý. Politická strategie vůči Evropě je jedno obrovské popírání.

V několika málo odstavcích tohoto dokumentu jsou krátké pasáže o některých částech Evropy - je tam pár vět o Francii, pár vět o Německu a o Irsku. Ale na více než 100 stránkách je jen několik málo zmínek o Evropské unii, bez které tyto bilaterální vztahy nemohou být lehce rozvíjeny ani jim nemůže být porozuměno. Španělsko je zmíněno jednou. Belgie, kvůli které vstoupila před sto lety Británie do války, není zmíněna ani jednou.

Tam, ked v tom dokumentu Evropa chybí, je najednou přítomna Asie. Tento kontinent byl povolán do existence, aby odstranit Británii vytvořenou nerovnováhu v Evropě. Avšak navrhovaný britský "posun" směrem k Asii je jen drobný a není velkou strategií. Všechny ekonomicky rozvinuté státy a obchodní aliance už dělají dnes totéž. Spojené státy, které alespoň leží na hranici Tichomoří, to už dělají nejméně dvacet let. Jediné, o co se Británie snaží, je získat určité obchodní dohody, které nikdy nenahradí ztracený obchod Británie s Evropou.

Ve skutečnosti onen indo-tichomořský region, o němž mluví Johnsonova analýza tak hlučně, ani vlastně neexistuje. Británie se nestane významnou mocností v tichomořské oblasti. Čína nezačne jednat jinak jen proto, že Johnson posílá drahou novou britskou letadlovou loď do Jihočínského moře, a tak předstírá, že začíná provozovat v jednadvacátém století diplomacii dělových člunů.

Ani tato analýza neujasnila celou řadu nesmírně závažných, aktuálních a složitých otázek, které měla řešit. Britská strategie vůči Číně není o nic jasnější než dosud. Je Čína nepřátelský stát, nebo jen "systémová výzva"?  Jestliže chce Británie zosobňovat lidská práva a nejen prosazovat své zájmy, jak to jde ruku v ruce s pokračujícím britským prodejem zbraní do Saúdské Arábie, do Turecka a do států kolem Perského zálivu? Jestliže země jako Spojené státy vidí účel jaderných zbraní v odstrašení před jadernou válkou, proč si nyní Británie myslí, že jaderné zbraně mohou být použitý proti internetovým či jiným technologickým hrozbám? To se přece vůbec neslučuje s britským úsilím zabránit Íránu získat jaderné zbraně.

Johnsonův krátký projev v Dolní sněmovně jasně dokázal, jak extremně omezený a oportunistický politický účel má tento dokument. Byl to strašlivý, a strašlivě cynický projev. Neobsahoval žádné podrobnosti, nepokusil se definovat strategii. Nejenže v dokumentu nebyla zmínka o EU. Nebyla tam zmínka ani o Íránu, o Turecku, o Saúdské Arábii ani o Blízkém východě. A Donald Trump a Joe Biden zřejmě nikdy neexistovali a neexistují, tak nezměněná je v tom dokumentu analýza americké role ve světě.

Johnson měl tak málo co říct o globální strategii, protože ve skutečnosti žádnou takovou strategii nemá. Jeho strategií je hrát divadýlko domácímu publiku. Británie odešla z EU. Rusko je problém. Čína taky. Máme jaderné zbraně a nové letadlové lodě. Prosím, vypracujte mi zahraničněpolitickou a obrannou strategii, do níž by se vešla tato vzájemně nesouvislá fakta.

U Johnsona však vždycky jde o divadýlko, nikoliv o podstatu věci. Každý jeho povrchní pokus vysvětlit, co výraz "globální Británie" vlastně znamená, byl, jako obvykle, jen plyn v balónku. Velmi brzo z toho získáte pocit, jak napsal jeden komentátor tento týden, který museli dobře znát Johnsonovi profesoři na univerzitě, když četli jeho studentské seminární práce - že on prostě nečetl doporučenou literaturu.

Ale tak Johnson prostě jedná. Takové to s ním bylo vždycky. Globální Británie, jako brexit, je prostě jen nápad, ne politická strategie. Jediné, na čem Johnsonovi záleží, je zalíbit se svým stoupencům. Dělá to tak, že zavrhuje Evropu a tvrdí, že Británie vládne mořím. Obojí jsou toto historické a typicky toryovské emoce. A je vidět, že mu to v Anglii funguje. Otázkou je, zda to bude fungovat po celé další desetiletí.

Kompletní článek v angličtině ZDE
0
Vytisknout
2562

Diskuse

Obsah vydání | 23. 3. 2021