Jaký byl postoj komunistické věrchušky vůči demokratizačním snahám Čechoslováků v roce 1968

22. 8. 2021 / Jan Čulík

čas čtení 3 minuty
Foto: Satirický týdeník Dikobraz v květnu 1968 kritizuje Dubčeka, který se snaží blokovat svobodu československých médií

Tohle je zásadní text: https://a2larm.cz/2021/08/obrodny-proces-zlata-sedesata-o-cem-vlastne-hovorime-kdyz-mluvime-o-prazskem-jaru/  Úplně mimo naše zastaralé sentimentální uvažování., píše František Řezáč.

K tomu dodává Jan Čulík:

Je samozřejmě známo, že když Dubček zrušil cenzuru, otevřela se stavidla a společnost začala otevřeně mluvit o zločinech stalinismu. Jak říká v jednom z těch rozhovorů Pithart, ono se to prostě nedalo zastavit. Záhada je, proč Dubček tu cenzuru zrušil. Heimannová argumentuje, že Dubček měl ze Slovenska zkušenost frakčních bojů ve straně, v nichž zvítězil, a že to zřejmě udělal z nějakých důvodů, aby potlačil svou opozici, nikoliv pro demokracii.

Samozřejmě, že ani reformní komunisté neuznávali právo nekomunistů na politické angažmá a byli vůči němu v defenzívě. Pražské jaro bylo spontánním hnutí médií a intelektuálů - proto se - taky to říká Pithart - nic neudělalo. Jen se pořád diskutovalo. To totiž uměla médja a státní struktury byly nedůvěřivé a neochotné,

 Na druhé straně - a je to v Pithartově knize Osmašedesátý - oni i ti vedoucí reformní komunisté nakonec podlehli průzkumům veřejného mínění - kdo by nepodlehl. Tuším v Mlynářově pamětech Mráz přichází z Kremlu se dočtete, jak se Smrkovský a Černík kdesi na obědě v kantýně ÚV KSČ navzájem vytahovali, že jsou na prvním či druhém místě v žebříčku popularity politiků. Tuším, že Smrkovský tam říká, já jsem o jedno místo nyní poklesl, musím něco s tím dělat.

Na třetí straně - od cca května 1968 byl Dubček a vedení KSČ v prezidiu od obrovským tlakem od spojenců, především Waltera Ulbrichta z NDR, a pak Brežněvova vedení, aby spontánní demokratizaci potlačil. Ulbricht zcela bezostyšně varoval, že demokratizací ohrožují Čechoslováci střední Evropu jadernou válkou se Západem. Pozoruhodně, toto byl argument, kteří opakovali východoněmečtí historikové na jedné akademické konferenci v Itálii ještě v roce 2005!

Takže - ano. I reformní komunisté měli nedůvěru vůči spontánním akcím občanů, pak ale vznikla nekritická podpora pro ně zejména poté, co se Dubček a společníci octli pod tlakem Sovětského svazu a NDR.

Ovšem je pravda, že ve vedení státu a strany byli většinou zcela nekompetentní lidé: Mlynář o tom píše v pamětech Mráz přichází z Kremlu, že jednání v předsednictvů KSČ bylo neskutečné - nikdy neexistovala žádná agenda schůze a přítomní tam nesmyslně blábolili o ničem - nikdy se nic neudělalo a o ničem se nerozhodlo.

Prvotním cílem komunistických politiků bylo zachovat si funkce. Premiér Oldřich Černík posléze uznal, že to byla chyba. Řekl, podle Mlynáře, "Prosral jsem pozici i čest."

A tak to bylo s nimi všemi.

0
Vytisknout
10822

Diskuse

Obsah vydání | 24. 8. 2021