Osvobozující tanec

8. 10. 2021 / Soňa Svobodová

čas čtení 18 minut
Foto: Helena Kazárová


O tanci se odjakživa říká, že je projevem svobody, díky němuž máme možnost vyjádřit své pocity a myšlenky, očistit duši, odreagovat se od každodenních starostí, prostě se jeho prostřednictvím uvolnit a současně se ponořit do víru umění, protože zvládnout jakýkoliv tanec, a zvláště pak ten barokní je jedno velké umění, kterému celý svůj život i práci po úspěšném absolvování hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze, zasvětila světově uznávaná česká tanečnice, choreografka, taneční historička a teoretička, publicistka a pedagožka, která současně působí i jako umělecká vedoucí dobového tanečního souboru Hartig Ensemble – Tance a balety tří století, Prof. Mgr. Helena Kazárová, Ph.D.

Paní profesorko, celý svůj život se věnujete tanci, kdo vás k němu přivedl?

 

Tančila jsem od útlého věku, a to zcela spontánně když můj tatínek hrál na kytaru. Tatínek byl matematik, profesor Karlovy university, a hra na klasickou kytaru byl jeho koníček. Měla jsem tylovou sukýnku, které jsem říkala „tancovačka“, tu jsem si vždy oblékla, když tatínek začal hrát a tančila jsem. To jsou mé první vzpomínky. Naši mě proto ještě v předškolním věku přihlásili do tanečních hodin. Skvělý tanečník a baletní mistr Kevin Haigen, řekl, že tanečníky se rodíme, nikoliv stáváme a já myslím, že má pravdu.

Jak jsem se o vás dočetla, byla jste také členkou Československého souboru písní a tanců, který se věnoval propagaci tradičního lidového umění. Jak jste se od folkloru dostala až k historickému tanci?

Vedle tance jsem od mládí měla velkou vášeň pro historii. Hltala jsem historické romány, přitahovaly mě hrady a zámky, ale i staré polorozbořené zdi, představovala jsem si ony minulé děje a osudy lidí, jež se tam mohly odehrávat... Když jsem studovala na AMU dějiny tance a baletu, mrzelo mě, že se dozvídám jména tanečních mistrů, slavných tanečníků, choreografů a baletů, ale nedokážu si představit, jak ten tanec v té a té době aspoň přibližně vypadal. Sice jsme měli předmět Historické tance, ale to, co nám bylo předkládáno, bylo pro mne úplně bez života a nevěrohodné. Až seminář našeho uznávaného folkloristy Františka Bonuše na téma řetězových tanců 16. století mě přesvědčil, že ty staré tance jsou věčně mladé, a dokážou v současných lidech probudit radost a životní energii, pokud se k nim přistupuje neokázalým způsobem. Zkušenosti z folklórního prostředí mi velmi pomohly – vždyť oba jak lidový, tak i tzv. historický tanec jsou společenskými tanci určité vrstvy lidí v určité době. Tanec je součástí našeho kulturního dědictví a platí to jak pro tanec, který se prováděl ve vesnickém, lidovém prostředí, tak i pro ten tzv. dvorský, artificiální, uměle vytvořený pro prostředí šlechty. Oba světy se totiž dost často prolínaly při různých příležitostech a nakonec měly svůj podíl na vytvoření měšťanské taneční kultury.

Jste uznávanou specialistkou na taneční a pohybovou kulturu minulých století, což znamená, že provádíte rekonstrukce a oživování tanců ze zápisů a grafických záznamů, choreografií ve stylu dané epochy, barokní gesto. Vedete si nějaký přehled o tom, kolik času trávíte po archivech při sběru podkladů k jednotlivým tancům?

Rešerše jsou důležitou součástí onoho „revitalizačního“ procesu, ale nejde jen o studium vlastních tanečních zápisů a ikonografie, ale také o hledání dobových souvislostí a vazeb. Tehdejší komunikace byla často neverbální, lidé si víc všímali, jak kdo stojí, chodí, jak se dívá, uklání, jak manipuluje se součástmi svého oděvu. Podle toho onu osobu zařadili do určité společenské vrstvy, a to často ještě před tím, než dostala příležitost promluvit. Proto byli v minulosti taneční mistři tak žádaní (a dobře placení), jelikož vyučovali i tyto dovednosti. Často najdete velmi cennou informaci kupříkladu v dobové literatuře, a to nejen v té tištěné, ale i v korespondenci. Poznání se stále rozšiřuje i díky postupné digitalizaci pramenů napříč světovými archivními institucemi, tudíž je to nekončící proces poznávání. Být v archivu a na vlastní oči zkoumat třeba 400 let staré záznamy je nenahraditelná zkušenost, ale já na druhou stranu potřebuji i pobyt v tanečním sále, kontakt s tanečníky a hudbou. Snažím se tedy vyvažovat obojí ...

V minulých stoletích se tanečníci učili jednotlivé tance podle traktátů (z latinského tractare - pojednávat), ty prý ale neobsahují úplné informace – znamená to tedy, že si musíte při jejich rekonstruování domýšlet, jak se ten který krok či celý tanec provádí?

Předně je třeba říci, že zmíněné traktáty nebyly většinou míněny jako učebnice tance. Vznikaly mnohdy jako obhajoba tance před klérem a měly také poukázat na klasické vzdělání jejich autorů, tanečních mistrů v době humanismu. Sloužily také jako paměťová pomůcka. Přesto obsahují cenné informace a taneční repertoár se dá z nich s různou měrou přesnosti rekonstruovat, či lépe řečeno, znovu oživit, obnovit. Angličtina má proto výstižný výraz – re-enactement. Jelikož se však jedná o tzv. živý kulturní projev, který je navíc spjat velmi těsně s hudbou, můžeme se k původní podobě jen přibližovat, aproximovat, a to na podkladě znalostí pramenů ve spojení s intuicí.Tanec je čtyřrozměrná záležitost, tudíž bylo a stále je jeho zachycení i obnovení obtížné.

Barokní tance jsou spojovány se šlechtickými a královskými dvory, na nichž je tančily hlavně dvorní dámy pro potěchu obecenstva, takže byly propojeny i s divadelním projevem. Proto se o nich často traduje, že jsou to spíše zženštilé tance. Jaký je váš názor na toto téma?

S tím nemohu souhlasit! Předně: nelze zaměňovat kultivovanost se „zženštilostí“. Ve Francii kupříkladu měly v 17. století dvořanky ve dvorských baletech zakázáno tančit, Údajně proto, že Ludvík XIII. žárlil na královnu Annu, když tančila před vévodou z Buckinghamu. Nemohl to zakázat jen jí, tak to platilo pro všechny dvořanky, tudíž šlechtičtí mladíci vystupovali i v ženských rolích, jako tomu bylo v řádovém divadle. V Itálii tančili dvořané obojího pohlaví. Dvorský balet byl ale určen jen pro pozvané členy dvora a zahraniční hosty, byl to takový druh rituálu. A jak známo, tančili i králové, nejznámějším příkladem je Ludvík XIV., který v roce 1661 ustanovil Královskou akademii tance, jež měla za úkol vymýšlet a kodifikovat „ušlechtilý způsob tančení“ (la belle danse), který reprezentoval krále a francouzskou kulturu, ale zároveň povinné lekce tance udržovaly šlechtice v dobré fyzické kondici v době míru. Tudíž zde šlo spíše o kultivovaný pohybový projev, který měl svá pravidla a konvence a vytvářeli ho muži – královi taneční mistři.

Jak dlouho trvá nastudování takového zrekonstruovaného barokního tance, než ho se souborem uvedete v premiéře?

Barokní tance (které jsou právě odkazem oné Ludvíkem XIV. založené Královské akademie), jsou velmi členité a proto náročné na paměť i na koordinaci. V jednom taktu musíte kupříkladu udělat až čtyři pohyby nohou i paží, což v rychlých tempech francouzských barokních skladeb není snadné. Navíc je tento druh „ušlechtilého tance“ spjat jak se složitými hudební rytmy, tak i s prostorovými figurami. Oni milovali principy variace a kombinace, ovládnutí těchto tanců bylo vizitkou výborné tělesné ale i duševní kondice – musíte tančit ale zároveň přemýšlet, rozum se nemůže „vypnout“, jako u jiných tanečních projevů. I pro zkušené profesionální tanečníky trvá základní nastudování minuty tance šest i více hodin. Propracování stylu a charakteru pak daleko více.

Velmi známá je i vaše rekonstrukce choreografie pánského sóla pro krále Slunce Ludvíka XIV., Entrée d´Apollon od baletních choreografů Feuilleta and Pécoura, kterou jste vytvořila pro Balet Národního divadla v Praze a Brně. Jak hodně náročné pro vás bylo její vytvoření?

Tato divadelní pánská sóla (entrées) patří mezi nejobtížnější tance, zaznamenané v grafickém záznamu, kterému dnes říkáme Beauchamp-Feuilletova notace. Vynalezl ji králův taneční mistr Beauchamp a jeho mladší současník a pravděpodobně jeho žák Feuillet ji zdokonalil a tuto metodu tanečního zápisu vydal v roce 1700 tiskem, přičemž byla následně přeložena do angličtiny a němčiny a dalších jazyků. Nejprve bylo třeba záznamy vyluštit, grafickým značkám přiřadit příslušné pohyby a zasadit je do hudby. Pak vysvětlit tanečníkům, jak je mají provádět a pracovat na celkové tektonice těchto tanečních miniatur. Je zde mnoho drobných pohybů, trylků dolních končetin, které musí být ale přesné a doprovázejí i mnohočetné piruety. Tyto tance vyžadují odlišnou taneční techniku, než na jakou jsou dnešní profesionálové zvyklí. Kladou též velké nároky na jejich paměť, neboť pohyby se neopakují a tanečník si musí zapamatovat za sebou sled téměř 400 pohybových motivů, neboť v jednom taktu jsou obsaženy i dva.

Jak jsem se dočetla je barokní tanec jednou z nejnáročnějších tanečních disciplín. Za kolik let je tanečník schopen ho tančit na profesionální úrovni?

To záleží jak na jeho předchozím školení, tak i na jeho pohybových dovednostech obecně, na jeho koordinaci, muzikalitě, ale i vnitřní představivosti, schopnosti esteticky vnímat určitý taneční styl, jiný pohybový kánon. Někdo do toho vpluje celkem snadno a náročné je pro něho jen pamatovat si složitou strukturu té oné choreografie a kontrolovat svou sílu v drobných pohybech, vnímat rytmus barokní hudby skrze basové nástroje, neřídit se tolik melodií. Pro jiného je tato komplexita drobných detailů dlouho nedostupná. Ze začátku často tyto tance předváděli nadšení hudebníci, ovšem jejich pohybové schopnosti byly omezené a celkový obraz tance byl tím velmi zkreslený.

Jste také autorkou dvou knih, které se mezi čtenáři těší velkému zájmu. Tou první z nich jsou Barokní taneční formy a tou druhou je Barokní balet ve Střední Evropě. Zůstanete jen u nich nebo vám leží na psacím stole další rozepsaná kniha?

Nyní pracuji na fotoknize Krása tance v čase, která by měla vyjít na konci tohoto roku. Bude kromě krásných fotografií Libora Sváčka, zachycujích představení mého souboru v průběhu několika let a na různých místech, obsahovat i základní údaje o jednotlivých dílech, synopse libret dobových baletů a zajímavosti z procesu jejich tvorby na základě dochovaných pramenů. Hartig Ensemble-Tance a balety tří století jsem založila totiž v roce 1997, a tak příští rok oslaví již čtvrtstoletí své existence. Bude to také určitá pocta všem tanečníkům, osobnostem, se kterými jsem pracovala.

Také jste měla možnost spolupracovat s mnoha mezinárodními odborníky jako například s Marcem Leclercqem na operních projektech Castor et Pollux, Rameaua a Sub olea pacis et palma virtutis od Jana Dismase Zelenky. Pracujete i v současné době na nějakých zajímavých spolupracích?

Práce na jmenovaných projektech mi toho dala hodně. Udržuji kontakt s děním v mém oboru, jezdím na konference a sympozia, sleduji práci kolegů. Od určité doby ale upřednostňuji – co se choreografie a režie týče – svou autorskou tvorbu. Za dobu existence Hartig Ensemble se vytvořil určitý interpretační styl, který je nyní spojen nejen se mnou, ale s řadou skvělých osobností, tanečníků, kteří se stanou mými nástupci, jak doufám. Spolupracujeme ale i na zahraničních projektech, v současné době kupříkladu natáčíme taneční scény pro britský TV seriál Dangerous Liasons s režisérem Olly Blackburnem.

Bude se tento britský TV seriál promítat i u nás/ i v naší TV?

V to doufám. Nejvyšším producentem je CAPIctures, ale na natáčení v České republice se podílí také společnost Czech Anglo Pictures s. r. o. s producentem Václavem Mottlem, a ti by to také jistě uvítali… Každopádně je to pro mne i pro tanečníky skvělá zkušenost být společně s britskými (i americkými) herci „na place“.

Za ta léta, co váš soubor existuje proběhla pěkná řádka plesů, ale nevzpomínám si, že by nějaký ples byl nastudován ve stylu Ludvíka XIV., řečeného král Slunce nebo též Ludvík Veliký, který by byl celý v režii vašeho souboru. Myslím si, že by to byl excelentní zážitek. Neuvažujete o takovém nastudování?

V roce 2019 jsme v tomto stylu otevírali Mezinárodní hudební festival Český Krumlov v zámecké zahradě, vše bylo zakončeno barokním ohňostrojem, bylo to opravdu velkolepé. Co se plesů týče, dříve jsem organizovala historické maškarní plesy, dokonce i v Maškarním sále českokrumlovského zámku. Produkčně je to ale velmi náročné a nelze dnes plnit v jedné osobě tolik rolí – pokud nás ale někdo vyzve, rádi přijedeme a sestavíme program na přání. Na plesích nejčastěji předvádíme kromě dvorských tanců tančené scénky ve stylu commedie dell´ arte z 18. století – taškařiny Harlekýna baví společnost i dnes…

Soubor Hartig Ensemble má celkem deset profesionálních tanečníků. Je jejich choreografie přesně dána vaším vedením nebo mohou připojit i své choreografické nápady?

Jádro souboru je komorní, ale často zveme i hosty, zejména pokud studujeme balety z počátku 19. století, jako v případě Beethovenova jediného baletu Prométheovi lidé (překládá se i jako Prométheova stvoření). Členové souboru studují nejprve rekonstrukce tanců zaznamenaných v taneční notaci, či jiných zápisech za mé pomoci. Tam se naučí nejen široké spektrum tanečních pohybů a rytmů, ale také určité zásady práce s prostorem a stylem. Pak jsou samozřejmě připraveni i na vlastní tvorbu a nyní bych jim ráda poskytovala větší prostor, jelikož se chystám již ustoupit do pozadí a předat vedení souboru další generaci. A velmi mě těší naděje, že tu talenty jsou i zájem studovat prameny.

Kdo pro váš soubor vytváří ty nádherné dobové kostýmy a doplňky?

Základní fundus kostýmů je složen z různých zdrojů. Pro jednotlivá představení spolupracujeme s Romanem Šolcem, který se dobovou módou a stylem zabývá a zároveň jako vystudovaný tanečník umí kostýmy navrhnout tak, aby se v nich dobře tančilo. Má vkus a potřebné nadšení, spolupráce s ním je vždy radostná.

Basse danse, Tourdion, Pavane, Galliarda, Courante, Gavotte, Branle, La volta, Bizzaria, Cascarde a Barstera to jsou názvy jednotlivých renesančních tanců. Které z nich mohou diváci při vystoupeních vašeho souboru spatřit na vlastní oči?

Základ našeho repertoáru tvoří sice barokní a rokokový repertoár, nicméně, jak i název našeho souboru napovídá, zabýváme se tanci tři století, tudíž i těmi, které jste vyjmenovala. S pořadem „Taneční itinerář Karla IV.“, který obsahoval i tance rané renesance jsme kupříkladu hostovali v německém Norimberku. Naopak, jak jsem předeslala, zabýváme se i taneční kulturou na pokraji romantismu. V plánu je i obnovení jednoho slavného baletu Pavla Vranického...Tyto přesahy umožňují hledat vývojové a estetické souvislosti, a to je velmi zajímavé, až dobrodružné.

Když by naši čtenáři projevili zájem zhlédnout některá z vašich nádherných barokních děl, kam se za Hartig Ensemble mohou vydat?

Věříme, že nám epidemická situace umožní i nadále vystupovat před publikem. Blíží se ale podzim a naše hlavní sezóna se pomalu uzavírá. Nyní se věnujeme hlavně spolupráci s filmem. V příštím roce budeme slavit 25 let od založení a tak plánujeme řadu představení, opět ve spolupráci např. S orchestrem Musica Florea a dalšími hudebníky a orchestry. Máme i pozvání na mezinárodní projekty, kupříkladu opět do Polska, kde jsme tančili letos, ale také do vzdálených Brém. Tak jen si navzájem držme palce, ať se plány promění ve skutečnost…


K rozhovoru ještě připojujeme odkazy na naše videa na youtube.


Video link

https://youtu.be/w3j-isKeiu0


Video link

https://youtu.be/NoJIIGbuW-k


Video link

https://youtu.be/QTHETAn070k

Video link

https://youtu.be/2Ri38XR-JIE

https://youtu.be/HpkyL35wNYc

Jinak další ukázky jsou na mém kanálu. Helena Kazárová.


Děkuji, pozdravuji Vás i všechny Vaše čtenáře,

Helena Kazárová


0
Vytisknout
4596

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2021