Co přinesly a přinesou německé a české volby pro Českou republiku a pro Evropskou unii?

8. 10. 2021 / Jana Feiglová

čas čtení 4 minuty

V bodech předkládám stručné zamyšlení nad možnostmi vývoje a nad riziky dalších měsíců a let.

* Odcházející kancléřka Angela Merkel byla mistryní kompromisů. Je pravdou, že neuměla příliš dobře předcházet problémům a konfliktům. Uměla jim ovšem skvěle čelit. Byla vynikající diplomatka, schopná jednat prakticky s kýmkoliv a přesvědčit účastníky sporu o tom, že je možné dojít ke kompromisu, ač se zdál být nejdřív nemožný. Přestože je diplomacie a umění kompromisu moderní německé politice vlastní, i tak v něm byla německá kancléřka přece jen unikátní a s vysokou pravděpodobností se už podobně zdatný vyjednávač a diplomat se vztahem k postkomunistickým státům v německé vládě neobjeví.

 

* Zdá se, že němečtí voliči podle průzkumu v jasné většině podporují sestavení vlády vítěznou stranou. Strany nejpravděpodobnější budoucí vládní koalice v Německu – vítězní sociální demokraté SPD + zelení + liberální FDP – se v řadě věcí odlišují. V čem však mají jednoznačnou shodu a prioritu, je konsenzus v liberální demokracii, tlak na vymýcení korupce a důraz na lidská práva. První dvě jmenované strany získaly vysoké množství hlasů mladších voličů.

* Bude-li nová německá vláda skutečně sestavena z výše uvedených stran, německá SPD zvítězila nad CDU jen těsně a nebude mít tak široký manévrovací prostor, jako měla vláda Angely Merkel. Takřka s jistotou se však vyostří již existující vleklý kulturní konflikt mezi Evropskou unií, zastupovanou Bruselem a „neoficiálním prezidentem EU“ - německým kancléřem, a některými postkomunistickými státy v EU, které projevují nejvíce antiliberálních či iliberálních tendencí.

* Zároveň bude nová německá vláda zajedno s Francií a Portugalskem ohledně „dvourychlostní Evropy“, a sice zejména v rovině kulturní. Je tu riziko, že společenství zemí Evropy bude ještě křehčí a méně akceschopné, než je teď.

* Němečtí sociální demokraté, ale především jejich potenciální koaliční partner ve vládě FDP mají proti části českých politiků velmi pragmatický vztah k Rusku. Tlak Berlína na Brusel, aby zejména ekonomickými sankcemi zasáhl vůči těmto tendencím například v Maďarsku a Polsku, podle mě však ještě zesílí.

* Zmíněné země naopak v této kulturní válce zintenzivní protiunijní rétoriku. Vyvstane v nich ještě větší kulturní a politická propast mezi obyvatelstvem větších měst a venkovem, což bude mít zásadní dopad na atmosféru a soudržnost mezi lidmi. Venkovské obyvatelstvo však bude mít většinu. Mladí obyvatelé měst se budou cítit ještě bezmocnější a další z nich postupně odejdou žít na Západ. Tím se v těchto státech opět zvýší podíl protiunijních konzervativců.

* Česká republika – pokud v ní sestaví vládu ANO a bude opět premiérovat Andrej Babiš (nebo se rozhodne Hnutí ANO řídit zákulisně) – se ocitne pod zvýšenou palbou ohledně Babišových aktivit: ať už jde o jeho čerpání dotací, vlastnění médií, dořešení Babišových trestních kauz nebo třeba vyvádění peněz.

* Andrej Babiš se z dobrých důvodů minimálně v příštím volebním období nebude chtít vzdát moci v zemi a bude se snažit mít nadále zásadní vliv na její fungování. Reálně se také může stát příštím prezidentem. Zároveň je Babišovo živobytí silně napojeno na unijní dotace, takže v Bruselu bude jako dosud mluvit jinak než v Praze. Je ale podle mě vysoce pravděpodobné, že zde dlouhodobě zintenzivní nacionalistickou rétoriku proti Bruselu a v krajním sebezáchovném případě ustoupí Okamurovi a komunistům ohledně zákona o referendu (vystoupení z EU). Zvlášť jestliže dřív k podobnému kroku přistoupí jiné země V4. A to by měl být skutečný důvod ke znepokojení...

 

1
Vytisknout
4675

Diskuse

Obsah vydání | 12. 10. 2021