
Írán sází na Čínu jako na novou supervelmoc
7. 12. 2021
Nedávné kolo jednání ve Vídni mezi Íránem, Německem a čtyřmi členy Rady bezpečnosti OSN, kteří jsou stále členy dohody o íránském jaderném programu z roku 2015 (JCPOA), nedopadlo dobře, ačkoli jsou plánovány další schůzky. Jedním z důvodů je, že Írán vnímá své vztahy s Čínou jako pojistku pro případ, že Bidenova administrativa nebude jednat v dobré víře, píše Juan Cole
Někdy v
tomto desetiletí bude čínská ekonomika větší než ekonomika Spojených států. Peking rozšiřuje
své jaderné a balistické
raketové kapacity a zahájil výstavbu flotily letadlových
lodí. Má dvě
a brzy přidá třetí. Čínský ambiciózní projekt "Pásmo a cesta" usiluje o
vybudování celoasijské
dopravní a průmyslové infrastruktury, která by z Číny
učinila slunce, kolem něhož obíhají
asijské země. Peking má
zájem získat Írán
s jeho obrovskými zásobami
ropy a zemního plynu
jako svého klienta.
Signatáři
JCPOA včetně Číny působí jako prostředníci
mezi Íránem a USA. Írán žádá,
aby Spojené státy upustily od finančního a obchodního embarga na íránskou ekonomiku, které Trump uvalil v roce 2018,
přestože Írán svědomitě
dodržoval své závazky vyplývající z dohody z roku 2015. Ve
skutečnosti Írán
pokračoval v dodržování této
linie až do roku 2019,
přestože za zakonzervování 80 % svého
civilního programu obohacování uranu nezískal
téměř nic, pokud jde o zmírnění sankcí. Teheránský
vyjednavač Alí Bákherí tvrdí,
že Írán své
civilní aktivity v oblasti obohacování uranu neomezí,
pokud USA nejprve sankce nezruší.
Bidenova administrativa přišla s úmyslem
udělat právě
to. Stálý politický establishment,
Blob ve Washingtonu se však upnul
na Trumpovo finanční a hospodářské embargo vůči Íránu
a doufal, že ho využije k vytlačení Íránu ze Sýrie a Iráku. Není důvod se domnívat,
že by Teherán mohla od jeho zahraničněpolitických cílů odradit americká blokáda, která
by byla válečným
aktem, kdyby byla prováděna dělovými čluny, a nikoliv hrozbami ministerstva
financí o pokutách pro třetí
strany investující v Íránu a obchodující s ním. Biden z jakéhokoli
důvodu nezmění Trumpovu politiku, která dusí íránskou
ekonomiku, jako pobídku pro Írán, aby se vrátil k podmínkám dohody z roku 2015.
Bidenovu postoji v této
věci nerozumím. Pokud by USA zrušily dodatečnou a pravděpodobně
nezákonnou Trumpovu blokádu a Írán by na oplátku
neomezil obohacování uranu pro civilní účely, pak by blokáda mohla být prostě znovu zavedena. Trumpovi
trvalo jen půl roku, než
ji plně zavedl, částečně
tím, že v září 2018 označil íránskou centrální banku za teroristický
subjekt. Nikdo nemůže s Íránem obchodovat ani v jeho
vlastní měně,
aniž by riskoval hněv amerického ministerstva financí.
Ačkoli americké
ministerstvo zahraničí a americký
tisk charakterizují postoj Íránu jako obstrukční, to, co požaduje, je Teherán naprosto
rozumné. USA nikdy Íránu po roce 2015 neposkytly výrazné úlevy od sankcí a ponechaly v platnosti
sankce třetích stran,
které bránily francouzským společnostem, jako jsou Total a
Peugot, v investicích v Íránu. Trump pak Íránu utáhl šrouby tvrději,
než to kdy udělala jedna země druhé v době
míru.
Existuje několik
důvodů, proč Írán
neustupuje.
Zaprvé, současná krajně pravicová
vláda je ideologicky oddaná íránské
výjimečnosti a rétorice, že se postaví imperialismu. Pokud prezident Raísí omezí obohacování
uranu bez jakýchkoli ústupků ze
strany USA, bude to vypadat, jako by se klaněl
na oltáři Velkého Satana.
Pro prezidenta Raísího by nebylo nemožné
postavit se v této otázce národní
hrdosti tvrdé linii
ajatolláhů, ale šel by proti své
vlastní základně a potřeboval by ochranu duchovního vůdce Alího
Chameneího.
Za druhé,
Raísího vláda věří, že
má záložní plán. Pokud Spojené
státy neukončí blokádu
a pokud se Evropané nevzepřou
USA a nebudou investovat do Íránu
a obchodovat s ním, pak se
Teherán zcela vzdá severoatlantického
světa a všechny své
naděje vloží do Číny.
Írán byl do Šanghajské organizace pro spolupráci přijat v září. Tato organizace je společným
projektem Ruska a Číny a sdružuje středoasijské země do obchodní
organizace.
Čína drží íránské ropné
hospodářství nad vodou, protože
údajně denně
pašuje do jižní Číny
stovky tisíc barelů
ropy na zamaskovaných tankerech s vypnutými transpondéry, aby zásobovala
malé soukromé rafinerie, které
obchodují pouze s čínským trhem. Americké ministerstvo financí nemůže
snadno zakročit proti těm místním čínským
společnostem, které
neobchodují s Íránem v dolarech.
Po pádu Sovětského svazu v roce 1991 se Spojené státy
staly jedinou supervelmocí.
Francouzi pro ně dokonce
vymysleli termín
"hypervelmoc" (nešlo
o kompliment). Právě postavení jediné
supervelmoci umožnilo USA
zahájit válku proti Iráku
a jeho následnou okupaci. V osmdesátých
letech by jakýkoli podobný krok zablokoval Sovětský svaz. V roce 2003 mohly Ruská federace a komunistická Čína
pouze šoupat nohama. Být jedinou supervelmocí nebylo pro USA dobré,
protože to umožnilo dvě desetiletí
vojenského avanturismu, který zemi
přivedl na mizinu. Írán sází na to, že
USA zažívají své poslední
dny jako jediná
supervelmoc.
Írán sází na Čínu.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse