Putinova ukrajinská rétorika vychází z jeho zkresleného pohledu na tuto zemi

8. 12. 2021

čas čtení 6 minut
 
Ruský prezident věří, že je jeho "povinností" zvrátit cestu Kyjeva na Západ

 
I když Vladimir Putin na svých hranicích buduje invazní síly, opakuje refrén, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, a naříká nad "bratrským" konfliktem, který sám vyvolal, píše list Guardian.

Zatímco Putin v úterý hovoří s Joem Bidenem, západní analytici přirovnávají jeho zaměření na Kyjev k "posedlosti". Rusové tvrdí, že Putin považuje za svou "povinnost" zvrátit cestu Ukrajiny na Západ.

Putin pohrozil širší válkou na Ukrajině kvůli rozšíření NATO a požadoval "právní záruky", které  mají zajistit, že Ukrajina nevstoupí do vojenské aliance nebo se nestane jakýmsi "neoficiálním" členem NATO hostícím vojáky nebo obrannou infrastrukturu.
 

 
Tato obava však jde ruku v ruce s  šovinistickým chvástáním Ruska, které svědčí o tom, že Moskva má zkreslený pohled na moderní Ukrajinu a na cíle, kterých tam chce dosáhnout.

"Rusko zásadně špatně chápe Ukrajinu a její povahu," řekl Pavlo Klimkin, bývalý ukrajinský ministr zahraničí. "Rusko se neustále snaží dokázat, že Ukrajina je jakýmsi zkrachovalým státem, že Ukrajina nemá státnost, historii, jazyk ani náboženství. Jsou úplně mimo."

V červnu Putin zveřejnil článek, v němž zdůraznill své opakované tvrzení, že "Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ", a uvedl, že vytvoření etnicky ukrajinského státu nepřátelského vůči Moskvě je "ve svých důsledcích srovnatelné s použitím zbraní hromadného ničení proti nám".

Analytiky ve Washingtonu tato rétorika znepokojila, protože přišla krátce poté, co Rusko zorganizovalo první navýšení počtu svých vojáků, což v dubnu vyvolalo obavy z války. Eugene Rumer a Andrew S. Weiss z Carnegie Endowment označili Putinův text za "historický, politický a bezpečnostní předpoklad pro invazi - pokud a kdyby to někdy bylo nutné".

V Moskvě není Putinova esej o pěti tisících slovech vnímána jen jako prázdný traktát, ale jako okno do mysli vůdce, který hledá historické argumenty pro svůj konflikt se Západem.

"Vím, že tento článek byl do značné míry jeho nápadem, jeho přáním jej připravit a osobně se na tomto textu velmi angažoval," řekl Fjodor Lukjanov, přední moskevský zahraničněpolitický analytik.

Podle něj se pro Putina otázka nezávislé Ukrajiny, která by potenciálně mohla sloužit i jako neformální spojenec NATO na hranicích Ruska, stala skutečnou "červenou čárou".

"Myslím, že jako prezident považuje za svou povinnost nenechat tento problém na příštím vedení Ruska," řekl Lukjanov.

To, že za tuto politickou změnu je zodpovědný sám Putin, který anektoval Krym a poté zahájil zástupnou válku na východě Ukrajiny, jež si vyžádala 13 000 mrtvých, zřejmě do jeho úvah nezapadá.

Někteří blízcí poradci jsou ještě více jestřábí než Putin. Nikolaj Patrušev, bývalý zpravodajský důstojník, který nyní vede kremelskou bezpečnostní radu, zastupoval Rusko při setkáních s ředitelem CIA Williamem Burnsem. V nedávných výrocích označil Ukrajinu za "protektorát" a varoval před možností "výbuchu napětí tak silného, že miliony Ukrajinců budou prchat a hledat útočiště na jiných místech".

Ale i je-li kremelské chvástání jen kouřovou clonou pro ruskou mocenskou politiku, kremelští představitelé naznačili, že si myslí, že mohou uzavírat dohody přes hlavu Kyjeva nebo řídit veřejné mínění prostřednictvím spřátelených elit. Přímé jednání s administrativou Volodymyra Zelenského prakticky ustala.

"Klíčovým problémem je, že Rusko upírá Ukrajině jakoukoli samostatnost," uvedl Orysia Lutsevych, výzkumný pracovník a manažer ukrajinského fóra v programu Rusko a Eurasie v britském výzkumném centru Chatham House. "Rusové skutečně věří, že Ukrajina je jakýmsi loutkovým státem... Proto si myslím, že situace je tak nebezpečná, protože Putin požaduje něco, co mu Biden nemůže dát."

Moskva například uvedla, že Biden by měl donutit Kyjev, aby jednal přímo s Ruskem podporovanými separatistickými vládami, jak bylo dohodnuto v mírové dohodě z roku 2015. Obě strany však tuto dohodu porušily a veřejné mínění na Ukrajině se silně staví proti přímému jednání se silami, které jsou považovány za ruské síly. Tento požadavek je nesplnitelný

Putinův hněv kvůli ukrajinské revoluci z roku 2014, v níž prozápadní vláda nahradila vládu Viktora Janukovyče, se prolíná s dalšími historickými křivdami, konkrétně se vstupem bývalých sovětských republik do NATO v roce 2004.

Putin sice věří své rétorice o ukrajinské státnosti, uvedla Taťjana Stanovaya, zakladatelka politicko-analytické společnosti R.Politik, ale zaměřuje se především na to, co vidí jako bezpečnostní hrozby ze strany NATO

"Podle mého názoru, pokud Putin zahájí vojenskou operaci proti Ukrajině ... nebude to pro něj snaha získat zpět to, co považuje za ruské území," řekla. "Bude to proto, aby si vykolíkoval území, kde by podle něj mohly být rakety NATO."

"Rusové vnímají Ukrajinu jako svého mladšího bratra a podvědomě se obávají, že mladší bratr toho dosáhne více než starší," řekl Abbas Galjamov, ruský politický analytik a bývalý Putinův mluvčí.

"Putin stále věří, že Ukrajina je jakýmsi spiknutím, jakousi úchylkou," řekl Klimkin. "Jde mu o slovanskou jednotu, o údajnou snahu Západu odtrhnout Ukrajinu od Ruska. A myslím, že je tím opravdu posedlý. Je to možné můžete vyčíst z mnoha jeho různých prohlášení."


Podrobnosti v angličtině ZDE 


(Podobně jako řada jiných kágébáků 80. let je Putin zrovna tak "bílý" jako "rudý". Kromě nutkání obnovit SSSR je tedy závislý ještě i na carské tradici, která ovšem tvrdila, že mnohonárodní Rusko má jednotnou národní kostru tvořenou spojením Velkorusů (tj. Rusů), Malorusů (Ukrajinců + Rusínů) a Bělorusů - pozn. KD.) 

1
Vytisknout
4498

Diskuse

Obsah vydání | 10. 12. 2021