Byl asi sedmý rok, poslední v roce den...
31. 12. 2021 / Karel Hynek Mácha
Byl asi sedmý rok, poslední v roce den;
hluboká na něj noc. - S
půlnocí nový rok
právě se počínal. V vůkolí pevný sen,
jen blíže
jezera slyšeti koně krok.
Mého to koně krok. - K městu jsem nocí
jel;
a přišel k pahorku, na němž byl tichý stán
dávno již obdržel
přestrašný lesů pán,
po prvé Viléma bledou jsem lebku zřel.
Půlnoční
krajinou, kam oko jen dosáhlo,
po dole, po horách, lesy, jezerm,
polem,
co příkrov daleký sněhu se bělmo táhlo,
co příkrov rozestřený
- nad lebkou i nad kolem.
V hlubokých mrákotách bledý se měsíc
ploužil,
časem zněl sovy pláč, ba větru smutné chvění,
a větrem na
kole kostlivce rachocení,
že strach i ňadra má i mého koně oužil.
A
tam, kde města stín, v cvál poletěl jsem s koněm,
i po kostlivci jsem
hned druhý den se tázal:
starý mi hospodský ku pahorku ukázal,
a -
již jsem dříve psal - smutnou dal zprávu o něm.
Diskuse