Podaří se Putinovi destabilizovat střední Evropu? Ta hrozba je reálnější, než si myslíme

5. 5. 2022 / Jan Čulík

čas čtení 23 minut
Toto je ukázka z přednášky Jana Čulíka pro projekt Threat Defuser (https://threat-defuser.org/), která se konala v Praze dne 22. dubna 2022. Projekt Threat Defuser se zabývá hybridní válkou a plánem, jak ochránit společnosti. Zkoumá roli strategií týkajících se "měkkých" informaci, které se šíří hromadnými sdělovacími prostředky a po sociálních sítích a vytvářejí tak hybridní válku.

Kompletní transkript přednášky v angličtině je ZDE


 

Český překlad je níže:

Andrej Rogačevskij, profesor rusistiky, Tromso University: Toto je doktor Čulík po mé pravici. Vyučuje česká studia na univerzitě v Glasgow.  Jan byl mým dlouholetým kolegou a učitelem. Každopádně to tedy není jeho nárok na slávu. Už mnoho desetiletí víceméně sám vede internetový zdroj Britské listy, český deník erdigovaný z Velké Británie. Komentuje to a ono z pohledu, který je těžké definovat, protože příležitost k  zveřejnění různých názorů dostalo mnoho různých lidí. Jde tedy o poměrně široké spektrum názorů z České republiky i odjinud. Navíc má teď Jan v české Regionální televizi prostor pro rozhovory, které trvají asi 15 minut až půl hodiny.

Jan Čulík: 15 minut.

Všem moc děkuji za pozvání. V první řadě,  ano, Zdá se mi, že dneska všichni říkají totéž. Slyšel jsem tu přednášku Jakuba Kalenského. Ano, je to velmi důležité. Ta věc s falešnými zprávami. A než začnu. The Guardian před pár dnypřinesl takovou šokující zprávu, že proruské lži na Facebooku mají asi 300 tisíc zhlédnutí, každá z nich, a že s tím nikdo nic nedělá.  Já jsem tady na tom výměnném pobytu Erasmus a učím na různých českých univerzitách. V Českých Budějovicích jsem dělal takový malý kurz o fake news. A Jakub Kalenský se tu zmiňoval o těch Českých elfech, o té skupině, která se snaží bojovat proti trollům. Jejich mluvčí. Bob Kartous je vlastně velmi blízký spolupracovník a redaktor Britských listů.

Čeští elfové odvádějí velmi dobrou práci a v této třídě v úterý, ne, vlastně ve středu,  jsem použil některá jejich data. Mají webové stránky, kde tak trochu mapují fake news, které se šíří v České republice. Hlavním problémem jsou v podstatě důchodci a řetězové maily. A nedostatek kritického hodnocení, protože oni nekriticky šíří emotivní maily a proč o tom mluvím? Než začnu mluvit o svém tématu. Dobře, Guardian je šokován tím, že si 300 000 lidí na celém světě otevřelo některé  fake news na Facebooku. Z databáze těchto Českých elfů vyplývá, že české fake news, každá položka získá asi 300 000 přístupů. To je jen v  České republice, která má jen 10 milionů lidí, že? Takže to je naprosto strašné.

Já tady budu mluvit primárně o České republice, protože vy jste teď tady v této zemi. Česká republika má od pádu komunismu velmi dobrou mediální pověst. Původně byla považována za vzorovou demokracii. Po pádu komunismu tu byla dokonce  určitá arogance. Ten původní, údajně pravicový ve skutečnosti spíše komunistický premiér Václav Klaus někdy v devadesátých letech řekl: "Nedávejte nás dohromady s těmi žebráky z východní Evropy". Je to zřejmě velmi milý člověk.

Opět tu pomlouvám Českou republiku, ale není to tu tak zlé jako v Polsku nebo Maďarsku. Ale je tu vážné nebezpečí destabilizace a o tom budu mluvit. Tento týden jsem mluvil náhodou s profesory Petrem Bílkem a Vladimírem Papouškem v Českých Budějovicích a byli jsme zděšeni, shodli jsme se na tom, jak rychle jde všechno do háje. Nejdřív pandemie, teď válka.

Agentura pro výzkum veřejného mínění STEM 19. dubna 2022 zveřejnila analýzu nálad české veřejnosti v souvislosti s ruským útokem na Ukrajinu. A o přítomnosti ukrajinských uprchlíků v České republice.

Nevím, nakolik víte o tom, že v roce 2015, kdy v Evropě propukla uprchlická krize. Česká republika se stala naprosto xenofobní. Myslím tím, že míra nenávisti vůči uprchlíkům a imigrantům byla naprosto neuvěřitelná vzhledem k tomu, že sem téměř žádní uprchlíci ze Sýrie nepřišli. Islamofobie vládla nade vším. Podle průzkumů veřejného mínění byla v podstatě jen 4 procenta  Čechů ochotna přijmout uprchlíky v této zemi, že? Teď s ukrajinskou krizí to bylo naštěstí jiné.  Objevila se vlna pomoci a soucitu. Jsou na to různé názory, že je to proto, že - no, jsou to běloši, za prvé, taky nejsou muslimové, v této zemi vládne iracionální strach z muslimů.

Před pandemií jsem začal pracovat na jednom článku, zatím jsem ho nedokončil. Existuje velmi dobrá česká databáze novin a předpokládám, že i webových stránek, která se jmenuje Newton. Zaznamenává texty od devadesátých let minulého století. V době,  kdy jsem začal dělat tento článek, ho ještě musím dokončit, i když s pandemií se stal teď trochu méně aktuálním, jsem do vyhledávače  zadal sousloví "zabíjet muslimy". Za období od 1. února do 28. února 2020 jsem v tomto období našel 5000 článků, které tuto frázi obsahují.   Taková tu byla atmosféra. S Ukrajinci to tak není.   Tam je to hodně nápomocné. Zajděte tu na nádraží. Tam jsou všichni ti, všichni ti dobrovolníci a všechno.  Dívám se na to z pohledu Británie, kde je veřejnost také velmi nakloněna pomoci Ukrajincům, i když vláda je tam naprosto fašistická. . Nezrušila pro uprchlíky víza a je to velmi problematické.

Viděl jsem v televizi, Channel 4 News, rozhovor se syrským lékařem, původně uprchlíkem ve Velké Británii. Přišel do Británie před několika lety a řekl: Ano, jen počkejte. Protože na začátku byli všichni velmi přátelští, ale je to tak pár měsíců a začnete slýchat: "Vy nám kradete práci." Zrovna minulý týden jsem o tom mluvil se studenty v Českých Budějovicích a opakoval jsem jim to a oni říkali: "Oni už to říkají!"

A tak nevím. Trochu jsem si o tom všem povídal s místními lidmi. Nevím, jestli jsou jižní Čechy nějak zvlášť zlé. Někdo mi říkal, že to byla původně taková komunistická bašta, že? Na těch hodinách byl jeden profesor, myslím, že ze Soběslavi, a ten říkal, že místní lidé jsou tam absolutně proti uprchlíkům. "Je tady moc ukrajinských vlajek," říkají prý. "My chceme vyvěšovat naše české vlajky!"

Průzkum veřejného mínění, který dělal STEM od 19. dubna 2022, vypadá velmi povzbudivě. Protože uvádí, že jsou jen 4 procenta Čechů, kteří mají kladný vztah k Rusku, k Putinovi. Ruská invaze na Ukrajinu přinesla nebývalý pocit ohrožení. Pouze 9 procent Čechů si myslí, že střední Evropa není ohrožena konfliktem.  Česká společnost nyní věří v NATO. S členstvím České republiky v NATO souhlasí 78 % obyvatel, což je nejvyšší podíl od roku 1994. Většina Čechů si také myslí, že by jejich země  by měla vojensky podporovat Ukrajinu posíláním vojenské techniky a hledat plyn a ropu jinde než v Rusku. 

A i dva měsíce po začátku útoku na Ukrajinu česká společnost vcelku stále projevuje vysokou solidaritu s Ukrajinou. Dvě třetiny, tedy 64 % české veřejnosti schvaluje přijetí ukrajinských uprchlíků. Stále je to však jen 64 %. A co těch zbylých 36 %, že? Ale proč o tom mluvím?  Jsou tu signály destabilizace. Signály, že se veřejnost také bojí. Dvě třetiny, 70 %. Čechů se nyní bojí, že dojde k erozi toho, čemu komunisté říkali "sociální jistoty". Že v podstatě přijdou o práci. A 52 % Čechů je přesvědčeno, že přítomnost ukrajinských uprchlíků povede k vyšší nezaměstnanosti.

Což je samozřejmě nesmysl, protože všichni víme, že většinou jsou uprchlíci neuvěřitelně aktivní, a když se podíváte, co se stalo v Německu po přijetí těch milionů Syřanů, t skutečně podpořilo ekonomiku.

Ještě jednu věc jsem chtěl zmínit. Česká republika má vážný problém s exekutory. Asi v roce 2000 a prezident Miloš Zeman s tím byl tak trochu spojen a kupodivu sociální demokracie se v tom tak trochu angažuje. Asi v roce 2000 zavedli zákon, který z exekutorů udělal soukromé podnikatele vymáhající dluhy od veřejnosti.

Co se stalo? Jedete veřejnou dopravou. Nezaplatíte dvacet korun za jízdenku. Chytí vás revizor. To je zaznamenáno. Pět let nic. Pět let se nic neděje. Za pět let přijdete o dům. Protože tento dluh se předává soukromým exekutorům. A ti si na to mohou nasadit naprosto přemrštěné poplatky.  O tom se docela diskutovalo a někteří lidé říkají, že toto  se dělo v roce 2000, zhruba do roku 2010, a teď situace, kdy z naprosto nepatrného dluhu přijdete o dům, to se prý už tak  často nestává. S tím souvisí i různé další otázky. Nás se to jednou týkalo i v Britských listech, kde jeden bývalý spolupracovník a měl mobilní telefon, který jsme zaplatili a byl tam dluh asi 600 korun. Asi po třech letech nám zablokovali účet a chtěli za to 60 tisíc korun.  Takže jsme to samozřejmě museli zaplatit.

Nyní se situace zřejmě zlepšuje. Nevím, včera večer jsem dělal rozhovor s Radkem Háblem, odborníkem, který se touto problematikou zabývá.  A on říká, že počet  exekucí za poslední rok vzrostl o 11 procent.   Česká republika má 10 milionů obyvatel. Jeden a půl milionu lidí v této zemi je postiženo tímto exekučním otroctvím. A on říkal, že poměrně hodně lidí má na sebe uvaleno více těchto exekutorských řízení. Co se děje: Těmto lidem jsou zablokovány bankovní účty. Musí přejít do černé ekonomiky.

To destabilizuje politickou situaci. V této zemi. Postižení lidé jsou většinou v chudších oblastech. Severní Čechy, severozápadní Čechy.  Jsou regiony, které volí populisty. Je tady jeden polojaponský imigrant, který se jmenuje Tomio Okamura, a ten vede tu stranu SPD, která je paradoxně nehorázně nespravedlivá, populistická a protiuprchlická. Mají zde  asi desetiprocentní podporu voličů.

Ještě jedna věc, kterou říkal pan Hábl, ale to samozřejmě není problém jenom v České republice. Minulý týden vyšel na titulní straně deníku Daily Mirror naprosto šokující titulek. Dvacet tři procent Britů si nemůže dovolit vytápět své domy. Třiadvacet procent. Neuvěřitelný nárůst cen energií. včera mi říkal, že myslím, že 1 metr čtvereční plynu dříve stál 25 eur. Teď je to 100 eur, ale samozřejmě to stoupá až na 250 eur.

Teď české energetické společnosti zatím mají zásoby, mají uskladněný plyn, takže to zatím lidi nepostihlo, ale na podzim jje to postihne. Takže dojde k nárůstu cen energií. A všeho. O stovky procent. To už se stalo v Británii. Ve Francii se to zjevně nestalo, protože Macron zdanil energetické společnosti. A tak to tam nebyl takový problém, ale tady očekávejte absolutní destabilizaci společnosti.

Pan Hábl  také říkal, že je třináctiprocentní inflace.  Poměrně hodně lidí v této zemi zchudlo kvůli covidu.  V chudobě zde žilo 9 % lidí, nyní je to asi 15 %. Dopad ruské invaze však zatím nebyl zaznamenán, protože jak pan Hábl vysvětlil, tato exekutorská řízení trvají asi rok. Nejdříve je třeba se zadlužit, pak se to stane asi za rok dva roky.

V této zemi je nová vláda pravého středu. Lidé jí říkají slušná. Vede ji politolog z brněnské univerzity Petr Fiala. Tato země je velmi malá. Šel jsem na oběd s vedoucím své katedry v Brně. A on je vlastně přítel pana Fialy, protože ten  tam býval rektorem. Pan Fiala je tam vedoucí katedry politologie a říkal mi, že pan Fiala je velmi slušný.  V jednu chvíli za ně opravdu bojoval o nějaký grant. Něco takového. Nicméně říkal. že není moc efektivní. Vidím, že rozkopávám váš hrad z písku, protože vy jste tady měli dlouhá léta toho hrozného premiéra, populistu Andreje Babiše, který se teď stává opravdu dost populistickým, a teď máte tohoto milého slušného člověka. A  ten dělá něco pro to, aby těm chudákům pomohl.

Byly volby. V říjnu. Zvítězila koalice pěti stran. Z nichž většina je napravo od středu. Součástí této koalice je Pirátská strana. Byla považována za mírně levostředovou. Ale v předvolebním období bylo tolik útoků, že v této koalici získali v parlamentu jen čtyři poslance.  Zajímavá je jedna věc, že tady bývala poměrně silná sociálně demokratická strana. Ta se stali opravdu, mohu-li to říci otevřeně, docela fašistická, upřímně řečeno.

Oni se opravdu rozhodli, že chtějí být proti přistěhovalcům a proti muslimům. vznikl dlouhý boj, jestli má Česká republika přijímat děti uprchlíků z Blízkého východu, ze Sýrie, a  sociálně demokratický ministr vnitra Hamáček byl absolutně proti. Říkal, že z nich budou teroristé, z těch devítiletých dětí a podobně.  Jako by doufali, že když budou sledovat tuhletu populistickou linii, že to bude populární. Ale všechny voliče jim ukradl Andrej Babiš a jeho strana ANO. Která byla ve vládě a měla takové mírně levicové pretenze.

Ale ve volbách tady je pětiprocentní hranice, takže strany, které nedostanou pět procent,  se do parlamentu nedostanou. Sociální demokraté se v říjnu do parlamentu nedostali. V tomto parlamentu není žádná levicová strana. Další zajímavá věc je, že v českém parlamentu není žádná strana,která by zastupovala mladé lidi. Předpokládám, že to je problém v mnoha zemích. Ještě jedna zajímavost, pane Šlerko, klidně se mnou polemizujte, vládnoucí politické strany i opozice jsou v podstatě ovládány padesáti až šedesátiletými lidmi.

Josef Šlerka: Ano.

Jan Čulík: A  globální oteplování je jim ukradené, že jo, protože se jich to netýká, oni budou mrtví, že ano. Absolutně tam není zastoupení mladých lidí, jejichž problém to bude, a oni nevědí, co mají dělat.

Ale to hlavní, o čem mluvím, je, že pan Fiala je slušný. Ale zřejmě není strašně kompetentní. Jsou tam členové této koalice, kteří dělají takové ty výroky, že když jsou lidé chudí, je to jejich vlastní  problém.  Je tu  taková jedna paní Pekarová, která říkala: "Není úkolem vlády, aby se starala o lidi". Řekla to v parlamentu.

Oni něco dělají. Drobné věci. Ale já se vážně obávám, že to, co přijde, tuto zemi velmi zasáhne. A co se stane?  Budete tu mít Polsko a Maďarsko nebo něco jiného. A Putinovy cíle se tady nakonec uskuteční, protože Putin destabilizuje Evropu tím, že ty ceny kvůli válce stoupnou tak vysoko. Tito lidé, kteří budou neuvěřitelně zbídačeni, budou volit populisty a je docela zajímavé, že současná slušná pravostředová vláda si to neuvědomuje, pokud se nezačne chovat a pokud nezačne skutečně bojovat za lidi.

To bude problém a samozřejmě bývalý.český premiér, oligarcha Andrej Babiš, který je mimochodem  trestně stíhán za nějaké podvodné podnikání, se teď snaží být znovu zvolen prezidentem. On teď naskočil úplně, na takovou tu populistickou vlnu a dává na Twitter věci typu: "No, vláda pracuje pro ukrajinské uprchlíky. Ale proč nedělá nic pro nás?" Takže to už začíná a bude to rezonovat mezi lidmi. Sociolog Daniel Prokop tady říká, že vláda nesmí lidem říkat, že si všichni budeme muset utáhnout opasky.

Už jsem se zmínil, že tuto stránku Britských listů  dělám už skoro 30 let. Ohledně toho stereotypizování.  Je to trochu ohrané, protože situace se trochu  změnila. Nicméně bych řekl, že země tím stále trpí.

Osobní zkušenost: Když jsem v polovině 90. let začal redigovat Britské listy, žil jsem v Británii už asi dvacet let a měl jsem už nějaké zkušenosti s novinařinou. A byl jsem si velmi dobře vědom toho, že demokracii se daří, pokud máte kritickou a údernou investigativní žurnalistiku. A to bylo velmi těžké prosadit v kontextu České republiky, protože zejména v devadesátých letech bylo mnoho Čechů naprosto zamilovaných do toho nově vzniklého režimu, který vnímali jako blyštivý kapitalismus, a nesměli jste ho kritizovat. A pokud jste kritizovali jakékoli kroky vlády, byli jste zatracení komunisté. A protože jsme vládu kritizovali, stali jsme se obětí této stereotypizace. "V Britských listech jsou opravdu zatracení komunisté." Někteří z nich se pak později divili, že nejsme.

Myslím, že se to děje dodnes. Předpokládám, že se to děje i v jiných zemích. Vydáváte určitá poselství. A v nich jsou podprahové signály. Což jsou pro lidi vlastně signály, zlomky něčeho, nějakých postojů, které považují za typické.  Jak říkám, vy kritizujete vládu a komunisté kritizují vládu, takže jste komunista.  Toho využívají, aby vás zařadili do určité škatulky a odmítli vás.  Je nesmírně obtížné proti tomu bojovat. V této škatulce zůstanete navždy. Zdají se být zlomkem něčeho, nějakého postoje. Je to mýtus.

Mám takový příklad, se kterým se nechci úplně ztotožňovat, ale je tu jedna francouzská historička. Jmenuje se Muriel Blaive. Ta udělala takovou chybu. V devadesátých nebo koncem osmdesátých let, že začala studovat střední Evropu ve Francii, o které pak zjistila, že na ni Francie kašle. Takže tam pro ni vlastně v tomto oboru nebyla kariéra a pak pracovala několik let v jakémsi východoevropském výzkumném ústavu ve Vídni, který byl později zrušen. A pak se stala členkou českého ÚSTRu, Ústavu pro studium totalitních režimů.

Vždycky říkám, a nejsem sám, že to je směšně absurdní název. No, víte, když jste akademik, tak se vydáte něco studovat, abyste zjistil, že to něco je. Ale tenhle institut už dopředu, ještě než začal, ví, že ty režimy byly totalitní, že?

Takže to je velmi zajímavé, ale stejně. Dr. Blaive se tady snažila studovat každodenní život za  komunismu.  A poukázala na to, a to dělají historici v jiných východoevropských zemích, poukázala na to, že vlastně to, co se dělo za autoritativní komunistické vlády, bylo to, že lidé byli jak oběti, tak kolaboranti. Tak tomu bylo i ve Francii za nacistické okupace. Představa, že ve Francii lidé v podstatě hrdinně bojovali proti nacismu, je naprostý nesmysl a podobně tomu bylo i u nás za komunismu.

A víte, a zase, pane Šlerko, rád bych slyšel váš názor na to, ale, tady v České republice je  velmi silné antikomunistické hnutí.  Což je poměrně zvláštní. Jak upozornila paní doktorka Blaive, je tomu 33 let od pádu komunismu a ona říká, no, druhá světová válka skončila v roce 1945. Bylo by naprosto zvláštní, kdyby 33 let po druhé světové válce, v roce 1978, byli Češi stále posedlí gestapem. Ale mnozí Češi jsou komunismem posedlí dodnes.

Možná je to tím, že nacisté byli zřejmě v roce 1945 definitivně poraženi, takže v roce 1978 už nepředstavovali problém, a komunistická strana opustila parlament teprve loni. 

Důležitá je ještě jedna věc. Mnoho lidí si myslí, že hrozilo nebezpečí, že komunistická strana znovu převezme moc. Neuvědomují si, že komunisté mohli převzít moc v této zemi jen díky vlivu Sovětského svazu. A Sovětský svaz neexistuje, i když teď samozřejmě máme Putina, další nebezpečí.

Takže každopádně dr. Blaive poukazuje na to, že Češi s režimem kolaborovali, měli z toho výhody, ale samozřejmě byli také oběti. A řekla, že je velmi důležité studovat každodenní život v komunismu. Antikomunisté v České republice vytvořili takovou konstrukci, že komunismus byl nějakým vnějším neštěstím. V podstatě to přišlo, já nevím, z Ruska nebo odkud, a chudák národ s tím musel bojovat, až nakonec se od toho osvobodil. A ona poukazuje na to, ne, vy jste byli jak oběti, tak viníci. V důsledku toho je označována za komunistku.

Komentář: "Václav Havel ale říkal, že lidé byli součástí systému."

Jan Čulík: Ano. Je docela zajímavé, že ano, Havel napsal, že vlastně člověk byl vždycky součástí systému.

V dějinách není morálka, říká český historik Jan Rychlík, další rozumný člověk. Naše minulost se skládá z nepřeberného množství událostí. Dějiny  vyžadují chronologicky podávaný příběh a ten není možný bez předchozího výběru vhodných historických faktů. Záleží přitom jen na nás, která historická fakta budeme považovat za důležitá.

Většina moderních evropských národů, jak je dnes známe, se zformovala v devatenáctém století. Tehdy si také tyto národy vytvořily své národní příběhy, což je v podstatě vyprávění o své vlastní velké minulosti, s nímž se většina příslušníků daného národa potom ztotožní.  Národní příběh je pak kodifikován a současně petrifikován prostřednictvím školní výuky dějepisu. Současnost se v tomto národním příběhu jeví jako logické vyústění minulosti. Protože dějiny  nemají konec, zařazují se do národního příběhu postupně i tzv. soudobé dějiny.  To ale působí při konstrukci příběhu permanentní problém:  do „žitých dějin“ se promítají osobní zkušenosti, které jsou velmi často v konfliktu s utvářeným konsensem.

 Když se snažíte konstruovat historický narativ na základě událostí, které lidé osobně zažili a pamatují si je, je tato osobní zkušenost často v rozporu se snahou vytvořit jednotný národní narativ. Konceptuální hodnocení nedávné historie funguje jako ospravedlnění aktuálně vládnoucích držitelů moci. Aby bylo možné vytvořit historické vyprávění, je třeba mít nějaký konec.   Šťastný konec. Skutečnost však konec nemá. Zkusme to mít na paměti.

 Děkuji vám za pozornost.

3
Vytisknout
7686

Diskuse

Obsah vydání | 10. 5. 2022