Zpověď kurdského a arabského bratra
6. 6. 2022 / Kateřina Paříková
Od nejmenovaného Kurda: "My
Kurdové jsme součástí syrského lidu a náš vztah s arabským lidem je velmi
dobrý. Jsem Kurd a je pro mě nepřípustné, aby Turecko vytvořilo rozpory a
nepřátelství mezi mnou a mými arabskými bratry. Mám problém s Tureckem, ale
nikdy jsem neměl problém se syrským arabským bratrem. Nenechte Turecko nebo
zločinecký režim Bašára Asada hrát na tuto strunu, aby nás rozdělili,
prosím."
Od nejmenovaného Araba: "My jako Arabové milujeme Kurdy více než kdokoli jiný. Protože Kurdové jsou bližší našemu myšlení, našim zvykům, tradicím a společně obýváme jak "arabský dům", tak "kurdský dům" bez ohledu na jazyk. Znám mnoho Arabů, kteří mluví kurdsky, i když jsou Arabové, neboť sdílí svůj život s Kurdy. Žádný počestný Arab nemůže požadovat, aby Kurdové opustili jakýkoli jiný region v Sýrii. Kdo to dělá, je rasista."
Sýrie je zemí mnoha kulturních i
národních entit včetně náboženských. Takové prostředí je velmi pestré,
obohacují, zároveň však i křehké, neboť rozdílností se dá využívat jako zbraně
a je to model používaný psychopatickými, mocichtivými jedinci po celém světě.
Je tolik snadné rozdělit společnost i jen na základě názoru (vzpomeňme na covid
či uprchlické krize, a v současnosti i na rezonující válku na Ukrajině). V
Rojavě - severovýchodní části Sýrie, demokraticky směřující, částečně autonomní
a syrským režimem neuznané, se lidé snaží budovat společnost s rovnými pravidly
všech skupin obyvatel. Dominantně zastoupení Kurdové s Araby mají tolik
propletenou kulturu, že ji už ani nelze striktně rozdělit - jazyky, písmo,
umění, společenské vztahy, armádní složky SDF, to vše je provázané do pestré,
už jen částečně oddělené mozaiky.
Sýrie se stala příkladem země, která
kontrastně ukazuje boj diktatury a demokracie. Příkladem země se silnými
vnitřními i vnějšími mocenskými zájmy a intervencemi. Zemí, kde je jasně patrná
destruktivní cesta radikalismu příštícího vždy až daleko za hranice, a opět
využívaného mocenskými zájmy zevnitř i zvenku. Proto to má země, přes 10 let
zmítaná ve válce, násilí, intrik a utrpení tolik těžké. Je nám jasným
varováním, že pokud dovolíme zemím okupovat jiné, tedy přihlížet a nic nedělat,
tato zkáza je nekonečná a nabyde obřích rozměrů. Stejně tak, pokud silně
vyzbrojíme stávající diktatury, nebo se v konfliktu připojíme na jejich stranu,
obyvatelé nemají šanci změnit systému své země k lepšímu.
Válka v Sýrii začala dříve než ta na Ukrajině. Války mají vždy stejný důvod a záměr - krást pro sebe. Kořistnit za každou cenu. Kde hodnota života klesá do záporných hodnot. Kde utrpení a strach ze zítřka je denním chlebem v prázdném břichu. 21. století musí být koncem válek. Vnímáme to všichni. Ta na Ukrajině už nám hoří dokonce u našich zadků. Války musíme ukončit společnou, mezinárodní cestou. I za cenu uskromnění a potíží, které se nám v tržně tak nešťastně propleteném světě logicky vyskytnou. Každá krize je příležitost. Snad tuto využijeme správně. Jinak to taky už nemusíme dát.
Diskuse